To, co byl Diego Maradona pro fotbal, Wayne Gretzky pro hokej nebo Michael Jordan pro basketbal, byl Doyle Brunson pro poker. Věčně usměvavý, za stolem ale vždy pekelně soustředěný. A kdyby všichni hráči nosili podobný kovbojský klobouk, v jakém se po celou dobu své kariéry prezentoval on, pravidelně by ho před jeho vstupem do místnosti museli smekat – vždyť tento rodák z Texasu ovlivnil všechny pokerové hvězdy. A ještě pro ně sepsal bibli plnou ověřených pokerových strategií. Jeho čas se ale o víkendu naplnil.

Kmotr pokeru, jak se Doylu Brunsonovi přezdívalo, v neděli ve věku osmdesáti devíti let zemřel. O úmrtí jedné z nejvýraznějších postav celosvětové karetní scény, držitele deseti náramků za výhry na prestižních turnajových okruzích World Series of Poker (WSOP) a člena Pokerové síně slávy informovala jeho rodina. Poslední sbohem dal v Las Vegas – ve městě, které mu nejprve všechno sebralo, aby ho pak korunovalo králem karetní hry.

Byla to právě metropole hazardu, kde se Brunson do pokeru pustil. Ne že by ale před rokem 1973, kdy se do Nevady přestěhoval, populární karetní hru vůbec nehrál – přičichl k ní už začátkem padesátých let, tehdy ještě jako student s ambicí prorazit v basketbalové NBA. Patřil totiž k nejlepším hráčů na vysoké škole a zájem o něj měli i dnešní Los Angeles Lakers, zdravotní problémy s kolenem ho ale k profesionální dráze basketbalisty nepustily.

Stejně tak ho neustálá zranění limitovala v tom, aby to zkusil s atletikou, ve které se svýma rychlýma nohama také vynikal. I proto se začal stále více uchylovat k aktivitám, které byly fyzicky o něco klidnější – ostatně za stolem toho člověk moc nenaběhá. A tak právě pokerové stoly začal s čím dál větší kadencí obrážet. Nejprve karty hrával doma v Texasu, pak se svým kamarádem začal jezdit i do jiných amerických států, kde se hrálo o větší peníze.

Brunson věděl, že pokerem si může vydělávat víc než v klasickém zaměstnání. Poté, co odstátnicoval, začal pracovat jako obchoďák, když ale jednoho dne za pár hodin v kartách vyhrál to, na co měsíc dělal v práci, rozhodování mezi jistotou ve firmě a účastí na mnohdy nelegálních pokerových turnajích bylo o něco jednodušší. A tak se do pokeru pustil naplno – a vyrazil do Mekky hazardu, pouští obklopeného Las Vegas, kde na něj čekala sláva.

Šest cifer v tahu

V padesátých a šedesátých letech se poker ještě nebral jako sport. Velká část pokerových sedánků ve Spojených státech byla různými způsoby spojena s kriminální činností a nebylo výjimkou, když se turnaj konal takzvaně za zavřenými dveřmi – tak, aby nebyl nikomu na očích. Las Vegas ale bylo jiné, hlavně díky počtu legálně provozovaných kasin. Doyle Brunson v tom viděl příležitost, a tak začal měnit lokál. To se mu ale nejprve moc nevyplatilo.

Jednou z prvních větších vzpomínek, které na Las Vegas má, byla ztráta šesticiferné sumy. S kamarády a zároveň byznysovými partnery tam totiž vyrazil nejen za pokerem, ale také s cílem znásobit peníze na hazardních hrách, které lidský um neumí ovlivnit tolik jako poker. Měli zformovanou partu gamblerů a prostě sázeli. Po tvrdé lekci se vrátil zpět domů, do města hazardu nicméně po čase opět zamířil. Tentokrát už natrvalo a sám za sebe. To se psal rok 1973.

Rest in Peace to the Biggest Legend of Them All. Thank you for being the consummate player and gentleman. No one will ever fill your seat. pic.twitter.com/riE35PCrQh

— WSOP – World Series of Poker (@WSOP) May 15, 2023

Sedmdesátá léta byla pro pokerovou scénu naprosto zásadní, a to hlavně kvůli vzniku turnajového okruhu World Series of Poker, jehož první turnaj se odehrál v roce 1970 a sám Brunson se ho měl zúčastnit. Každý ročník této série se skládal z několika turnajů v různých pokerových hrách (od klasického five-card draw přes seven-card stud až po dnes nejoblíbenější Texas hold ‚em), přičemž vrcholem byl takzvaný Main Event, největší hra ze všech.

Tu vyhrál Brunson poprvé v roce 1976 a odnesl si jak odměnu ve výši 230 tisíc dolarů, což by dnes dělalo zhruba 26 milionů korun, tak luxusní sběratelský náramek. O rok později vyhrál znovu a vedle druhého náramku mu příslušela i výhra 340 tisíc dolarů. Zajímavé je, že oba turnaje vyhrál s desítkou a dvojkou v ruce (v pokerové terminologii se dvěma kartám v ruce říká hand), s nimiž složil full house, tedy kombinaci skládající se z páru a trojice.

Protože byl Brunson pravidelným účastníkem WSOP, úspěchů z tohoto okruhu zažil víc. Ačkoliv už po roce 1977 nikdy Main Event nevyhrál, dokázal v průběhu své desítky let trvající kariéry profesionálního pokerového hráče nasbírat dalších osm náramků za ostatní turnajová vítězství a přijít si na zhruba tři miliony dolarů. Nepočítaje finanční odměny, které vyhrál mimo WSOP – pak je řeč o částce přesahující šest milionů dolarů.

Bible pokerových hráčů

Doyle Brunson patřil k prvním profesionálním hráčům, kteří si na pokeru postavili legitimní kariéru a živobytí, proto není divu, že se od něj ostatní chtěli učit. Postupem času se totiž z pokeru začala stávat hra, která nemusí nutně stát jen na náhodě, ale s trochou psychologie a matematické pravděpodobnosti se dá vývoj hry určovat. Když tedy v roce 1979 napsal Brunson knihu Super/System o pokerové strategii, miliony začínajících hráčů zaujala.

Tehdy šlo o jednu z vůbec prvních knížek, které se strategiemi pro hraní různých variací pokerů zabývaly. I proto se jí začalo říkat bible pokeru, protože jednoduše dávala nahlédnout do metod, jakých se držel právě Brunson. A nejen on – na tvorbě knihy se podíleli i jiní úspěšní hráči. V roce 2004 pak byla vydána její aktualizovaná, rozšířená verze, která pro mnohé může být relevantní dodnes (byť knih o pokerových strategiích je dnes už více).

Může se tedy zdát, že Brunsonovi se dařilo po všech stránkách – vydělával nevídané jmění na pokeru, knížka se prodávala, dostával uznání od celého pokerového světa… Ale nebylo tomu tak. I věčně usměvavý pán v kovbojském klobouku udělal špatné byznysové rozhodnutí, a sice v momentě, kdy mu přišla nabídka ohledně odkoupení online herny Doyle’s Room, ve které byl hlavní tváří. Na ten rok vzpomínal až do soudného dne.

Doyle’s Room vznikla v roce 2004, v období, kdy začal boom hraní pokeru na internetu a rozjížděly se velké pokerové značky jako PokerStars nebo Full Tilt Poker. Dva roky po vzniku pak Brunsonovi na stůl přistála nabídka týkající se odprodeje herny za 235 milionů dolarů, hrdý Texasan ji ale odmítl, protože věřil, že hodnota Doyle’s Room může být časem mnohem větší.

V roce 2011 ale ve Spojených státech propukl skandál ohledně porušování amerických zákonů o hazardních hrách – a jeho herna byla zabavena, později pak zcela odstřižena od fungování. „Pronásleduje mě to dodnes,“ řekl Brunson v roce 2009. „Myslel jsem si, že bude mít alespoň dvojnásobnou hodnotu – a ono by to tak (kdyby se nestal onen skandál – pozn. red.) bylo.“

I’m so lucky I had the opportunity to truly understand Doyle’s greatness by sitting across the table from him.

“Legend” feels inadequate.

We don’t have a word for what Doyle Brunson is to poker.

Rest in Peace ♥️ pic.twitter.com/IjCDrNG96c

— Phil Galfond (@PhilGalfond) May 15, 2023

Poker má oproti ostatním „sportům“ jednu velkou výhodu – je možné ho hrát bez ohledu na věk. A Doyle Brunson toho byl zářným příkladem. Sám kdysi prohlásil, že „bude hrát, dokud zvládne dojít k pokerovému stolu“. Že se ale něco děje, přišlo lidem na mysl v roce 2018, kdy oznámil, že se loučí s turnajovou scénou a odehraje své poslední klání na WSOP. O tři roky později se ale k turnajovým stolům vrátil a zapsal se znovu do WSOP, okruhu, který ho proslavil.

Žádný další turnaj už ale legenda jedné z nejpopulárnějších karetních her neodehraje. Jeho odkaz nicméně bude žít navždy – a brzy by si ho měli připomenout i diváci Netflixu, kde by se měl výhledově objevit nový film o jeho životě, za kterým stojí tvůrci série Poslední představení o Michaelu Jordanovi a jeho éře v dresu Chicago Bulls.