Je to jeden z těch vědeckých objevů, které by se ještě před několika lety ujaly maximálně na stránkách sci-fi povídek. Jenže je skutečný. Vědci z texaské univerzity v Austinu totiž objevili způsob, jímž mohou poměrně přesně přečíst myšlenky pacienta. Průlom se jim povedl díky umělé inteligenci, respektive velkému jazykovému modelu, který pracuje se snímky z funkční magnetické rezonance.

Badatelům se tak podařilo zkombinovat dvě již dobře známé technologie, ale dostali překvapivě solidní výsledky, které vyvolávají údiv, nadšení, ale i značné obavy. Principiálně si totiž nepočínali nijak převratně: systém podobný tomu, jakým je nástroj ChatGPT, natrénovali na snímcích z magnetické rezonance pacientů, kteří při skenování poslouchali podcast nebo se dívali na němý film. Umělá inteligence následně byla schopna narativy jejich příběhů relativně přesně dekódovat a převést do textu.

„Byli jsme trochu šokováni, že to funguje tak dobře, jak to funguje. Pracoval jsem na tomto systému patnáct let,“ řekl pro britský list The Guardian Alexander Huth, neurolog, který práci vedl na Texaské univerzitě v Austinu. Dosavadní metody pro podobné čtení myšlenek totiž byly vždy invazivní – pomocí implantátů – a nedosahovaly tak dobrých výsledků. V tomto případě stačí, aby si pacient zkrátka lehl do skeneru.

Foto: Depositphotos

Magnetická rezonance sleduje pohyby krve v mozku

Kupříkladu v jednom z testovacích příběhů zazněla následující replika: „Vstal jsem z nafukovací matrace a přitiskl obličej na sklo okna ložnice v očekávání, že uvidím oči, které na mě budou zírat. Ale místo toho tam byla jen tma.“ Model pak na základě skenu mozku přišel s následující větou, kterou z něj odvodil: „Prostě jsem pokračoval v chůzi k oknu a otevřel sklo, postavil jsem se na špičky a vykoukl ven, nic jsem neviděl a znovu jsem se podíval nahoru, nic jsem neviděl.“

Nebo jednodušší příklad – v podcastu zaznělo: „Ještě nemám svůj řidičský průkaz“, systém určený pro skenování lidského mozku z toho odhadl a následně vyprodukoval: „Ještě se ani nezačala učit řídit.“  To už je blízko tomu, jaká byla zdrojová věta v příběhu.

Účastníkům výzkumu vědci také řekli, ať si v hlavě pouze představí – tedy bez vizuálního nebo zvukového podnětu – příběh dle vlastní volby. Následně jej řekli nahlas a výzkumníci ho porovnali s tím, co vyprodukovala umělá inteligence. Třeba si pacient představil, že dostal zprávu od bývalé manželky o tom, že si rozmyslela odchod od něj a vrací se zpět. Model pak sepsal větu: „Z nějakého důvodu jsem si myslel, že za mnou přijde a řekne, že jí chybím.“

Z příkladů je patrné, že model ještě není tak daleko, aby ze snímků dokázal dekódovat konkrétní slova nebo věty. Naopak si myšlenky parafrázuje a de facto chápe jejich obecné sdělení, s tím, že občas není zcela přesný. Halucinace, neboli proces, kdy si jazykový model vymýšlí či přibarvuje, je ostatně dobře popsaný fenomén u běžných textových modelů.

I tak jde ale ve vědeckém pokroku o mamutí krok vpřed. Až donedávna totiž byly podobné snahy o sledování činnosti mozku v reálném čase zásadně limitovány tím, co přesně dokázala magnetická rezonance zobrazit – soustředí se totiž na drobné pohyby krve v různých částech mozku. Problém je, že množství krve v nich stoupá a klesá na základě podnětu v rozmezí deseti sekund. Jelikož slov ale řekneme i několik za sekundu, v datech vznikalo množství ruchu. Umělá inteligence tento ruch ale dokáže rozklíčovat.

Lidé umělou inteligenci pořád obalamutí

Nutno podotknout, že technologie má zatím řadu omezení. V první řadě jsou modely, jež vědci vytvořili, zcela personalizované. Když se tedy pokusili vzít model natrénovaný na mozku jednoho účastníka a rozklíčovat s ním myšlenky jiného, umělá inteligence si nevěděla rady. To by naznačovalo, že co se způsobu konstrukce myšlenek týče, je každý lidský mozek docela jiný. Účastníci také byli schopni zmást model tím, že zatímco poslouchali podcast, v duchu si představili jiný podnět, třeba libovolné zvířátko.

Technologie je zatím v plenkách, ale zásadně by mohla pomoci třeba lidem, kteří kvůli neurologickým potížím nemohou mluvit. Snadno si lze ale představit i její zneužití: například policejní výslech v nedemokratickém režimu, kde zahraniční špion vyzradí cenné informace, aniž by otevřel pusu. Ostatně to, že myšlenky proti Straně jsou ideozločin, který se tvrdě trestá, popsal už ve 40. letech George Orwell ve svém slavném románu 1984. Nezbývá než doufat, že jeho dílo zůstane skutečně jen fikcí.