Kdyby nebylo Pavla Muchy, český startupový svět by dost možná vypadal jinak. Jako jeden z prvních venture kapitálových investorů stál u zrodu úspěšných projektů, jako je Slevomat, Dáme jídlo nebo Rohlík. U všech se potkal s Tomášem Čuprem, o němž říká, že zakladatel takového kalibru se rodí jednou za dekádu. Od té doby podpořil i řadu dalších projektů nejen u nás a miliardového jednorožce chytil také v Polsku. Jak se dostal k investicím do startupů? Jak vznikala značka Enern a co je dnes Kaya VC? Co ho naučila štace v Centrum.cz? A kdy se potkal s hledaným zločincem Janem Maršálkem?

Přinášíme výběr toho nejzajímavějšího, co v podcastu Money Maker s Pavlem Muchou, na který se můžete podívat výše a najdete ho také ve všech podcastových aplikacích, padlo.

Jak začal Enern

„Když jsem na podzim 2009 končil v Centrum.cz, už jsem se připravoval, co budu dělat potom. Od ledna 2010 jsme začali s Enernem, ale tehdy to nebyly investice v onlinu ani v internetu, ale začali jsme v energetice. Ne proto, že bych si myslel, že je to ta věc, kterou chci dělat, ale můj partner Radovan Nesrsta se v tom velmi dobře vyznal a mě bavili transakce, takže jsem cítil, že se na tom můžeme spojit. Později se přidali ještě Petr Šmída a Radek Švec, a tak začal příběh Enernu. Na počátku ani nebyl záměr, že děláme investiční skupinu. Spojili jsme se na jeden projekt, jako čtyři fyzické osoby jsme udělali dvě malé solární elektrárny, jejichž boom tehdy přicházel.“

Mise Centrum.cz

„Byla to pro mě obrovská zkušenost. Během tří let jsem se mohutně otřískal. Zažil jsem éru, kdy rostlo všechno, na co se sáhlo. Exit, který byl v té době patrně největší v českém internetu. Práci pod private equity, se všemi rysy, které to mělo. Zažil jsem fuckup v podobě akvizice Atlasu. Zažil jsem krizi pádu Lehmanů a s tím spojené spousty propouštění. Každá zkušenost se mi během patnácti let vrací v celé spoustě situací, které máme v portfoliových firmám.

Proto mě baví trávit čas ve firmách poté, co do nich zainvestujeme. Je to pro mě zajímavé, protože se mi v hlavě všechny ty filmy přehrávají. Když se třeba jde něco dokoupit, nebo se jdou najímat lidé, nebo se musí propouštět, tak jsem vše viděl jak v prožitku výkonného člověka i optikou investora, který na něj pak tlačí. Když jsi investor a nikdy jsi to nezažil ve výkonné roli, tak vůbec nemusíš mít cit na to, kdy je lepší, aby ses spíše stáhl, nebo naopak zatlačil.“

Sázka na Slevomat

„Když jsem se přidával do Slevomatu, tak už tam byli kluci z Mitonu. Vedle toho, že jsem se díval na samotnou příležitost, tak co všechno přebíjelo, byl unikátní profil Tomáše Čupra. Myslím si, že zakladatelů jeho kalibru za dekádu potkáš třeba dva tři v celém regionu. Nemyslím si, že takoví zakladatelé se na trhu najdou každý měsíc. Samozřejmě extrémní talenty přináší spoustu extrémních situací, ale to, že extrémní talent je tak silný a dokáže protlačit výsledky kolikrát v tak těžkých tržních kategoriích, tak si nedovedu představit, že by firma jako Rohlík vůbec mohla dosáhnout něčeho takového, kdyby tam Tomáš nebyl.“

Jak jsme přišli o Mews

„Někdy v roce 2015 za mnou přišel Tomáš Obrtáč a říká: „Pojď se podívat na tenhle pitch deck, je sice strašně barevnej, ale je to zajímavý.“ Byla to kuriozita, všichni měli obvykle své pitch decky učesané, ale kluci z Mews poslali takový barevný. Koukali jsme se na to, že je to zajímavý, a chtěli jsme je potkat. Když se Tomáš asi po 24 hodinách s klukama spojil, tak bylo chvíli ticho a za dalších 24 hodin se nám ozvali, že už mají term sheet od někoho z Holandska. Až po letech jsme se dozvěděli, že už několik měsíců jednali s jinými investory a nás oslovili až později, takže jsme přišli pozdě ke stolu. Měli jsme sice zájem, ale zareagovali jsme až po 24 hodinách, takže jsme si z toho odnesli lekci, že musíme zrychlit. A je pravda, že zrychlení nám obrovsky pomohlo u dalších investic.“

Foto: Tomáš Svoboda / CzechCrunch

Pavel Mucha, spoluzakladatel skupiny Enern a fondu Kaya VC

Setkáním s hledaným Janem Maršálkem

„Ve venture kapitálovém světě jsi přirozeně v prostředí, kde potkáváš extrémní talenty. Přeješ si primárně potkávat extrémní pozitivní talenty, ale po cestě také potkáš extrémní talenty, které si přeješ, aby jsi už nikdy potkat nemusel. Přirozenost naší práce je, že se s takovými profily potkáváme a kolikrát v tu chvíli ani netušíme. Je to i případ Jana Maršálka (provozní ředitel zkrachovalé společnosti Wirecard byl patrně ruským špionem – pozn. red.). S Tomášem Čuprem jsme se roky předtím, než se Rohlík vydal do Německa, snažili více pochopit, jak to na tamním trhu funguje. Udělali jsme malou investici do malého startupu, který už ani neexistuje. Sama o sobě ta investice nebyla ničím zajímavá, než že jsme díky ni mohli nahlédnout do zákoutí německého potravinového trhu.

Ta firma potřebovala financování. Jednoho dne jsme měli jednání v Mnichově a jeden z našich spoluinvestorů říká, že nás vezme na jednání, že mají rozpracovaného dalšího investora do firmy. Nám to nic neříkalo, tak jsme vyrazili přes Mnichov nahoru na kopec, kde jsou ambasády. Mezi nimi byla jedna obrovská vila. Vešli jsme dovnitř a ta vila zela prázdnotou. Byla tam čtyři patra a vevnitř byl jeden jednací stůl ve třetím patře. Asi to teprve zařizují, říkali jsme si. Když jsem tam byli o šest měsíců později a vypadalo to pořád stejně, tak jsem si říkal: Asi dlouhé dodávky… Tehdy na to jednání přišel právě on, měl podobný sestřih jako my tři tady, ale když jsme ho viděli asi o půl roku později, tak přišel s dlouhými vlasy, vypadal jako Krakonoš a na první dobrou jsem ho vůbec nepoznal. Pak nás ještě zaujalo, že na Google Mapách měl tenhle dům jako jediný zamazaný satelitní snímek, všechny ostatní kolem byly normálně vidět.“