Hledat paralelu mezi cenami Anděl, pivem Excelent, japonským císařským dvorem a energetickou soběstačností se může jevit jako velká výzva. Neplatí to však pro Pavla Podruha, který v nich vidí dílky svého pohádkově pestrého života. Ve svých 34 letech je ověnčen řadou významných ocenění, mezi nimiž vyčnívá to od OSN či zařazení do výběru šestice nejvýjimečnějších mladých inovátorů světa.

Přesto byste jej během posledního roku a půl potkali nejčastěji na stavbě, v holinkách a montérkách. Nedaleko Českého Krumlova totiž svépomocí buduje rodinný dům, do kterého nevede ani metr kabelu. Pavel Podruh se totiž rozhodl vyměnit úspěšnou hudební dráhu a produktový marketing za myšlenku energetické decentralizace.

Se svým projektem Český soběstačný dům chce ukázat, že stavět domy a možná i celé čtvrti, kterým bude po většinu roku k provozu stačit pouze energie získaná ze slunce a dalších obnovitelných zdrojů, je možné i v České republice.

„Svůj život vnímám trochu jako Ewan McGregor ve snímku Big Fish,” přirovnává mladý inovátor své zážitky k filmu, jenž vypráví příběh muže vzpomínajícího na řadu fantaskních životních setkání, kterým se chce jen těžko věřit. Neskutečných momentů, o kterých Pavel Podruh skromně mluví jako o korálcích na šňůře svého života, má na svém kontu skutečně celou řadu.

„Necítím, že bych toho stihl mnoho, ale rozhodně jsem potkal spoustu lidí v zajímavých rolích, to ano. A pár z nich bylo skutečně pohádkových. A já to mám tak, že když potkám vysokého člověka, pamatuju si ho jako obra,“ říká s úsměvem českokrumlovský rodák, jenž byl zařazen do výběru Innovators 20, společného projektu CzechCrunche a Hospodářských novin, ve kterém jsme vybírali největší tuzemské inovátory.

Reggae, Anděl a Idaho

Byť si mohl vyzkoušet, jaké to je žít a studovat ve Spojených státech, v Německu, ale i v Praze, vždy to Pavla Podruha táhlo zpět do rodného Krumlova. Svůj podíl na tom má i hudba, která pro čtyřiatřicetiletého dobrodruha vždy byla – a dodnes stále je – velice důležitou součástí života.

O tom ostatně vypovídá i ocenění Anděl, jež v roce 2011 získal se svou reggae kapelou Pub Animals. V té mimochodem působil se Štěpánem Hebíkem, vycházející hvězdou české hudební scény známou jako 7 krát 3.

Právě díky hudbě a znalosti klubového prostředí se Podruhovi podařilo získat pozici v Plzeňském Prazdroji, kde měl za úkol přivést k životu zcela novou značku piva mířící na cílovou skupinu 18 až 25 let, která by se stala součástí hudebních festivalů a klubové scény. Vše přitom začalo díky studiu střední školy v Idahu.

„Bylo mi 17 a někde jsem viděl žlutý autobus Student Agency. Na něm bylo napsáno ‚Rok na střední škole v Americe‘ a já jsem si řekl, proč ne, to je dobrý nápad. Ale už tehdy to bylo hrozně drahé a u nás v rodině, ač můj táta úspěšně podnikal, to bylo vždy nastavené soběstačně. Takže jsem se pídil po levnější agentuře a našel jsem nabídku právě do Idaha. Něco jsem si napůjčoval, i rodiče mi trochu pomohli, a mohl jsem vyrazit,“ popisuje Pavel Podruh rozhodnutí, které ovlivnilo jeho studijní i kariérní život.

Studium v USA se mu zalíbilo, a to hlavně pro svou otevřenost a volnost. Proto k maturitnímu diplomu přidal i dálkové studium manažerských bakalářských oborů na Empire State College v New Yorku. „Do USA už se mi později nechtělo létat, tak jsem hledal, co v Česku, a narazil jsem na mezinárodní program CEMS, který lze u nás studovat v angličtině při VŠE,“ dodává Podruh. Tento manažerský studijní obor Financial Times pravidelně řadí mezi desítku nejlepších na světě.

Neexcelentní student

Jenže ve studiu nenašel bývalý zpěvák to, co hledal. „Byla to zase ta frontální výuka. Učitele to moc nebavilo a mě to nebavilo vůbec,“ říká krumlovský rodák, který i z tohoto důvodu víc řešil kapelu, s níž v té době obrážel halové turné v Rumunsku. „Dodnes nechápu, jak se nám něco takového povedlo,“ hovoří s úsměvem o velice nevšedním korálku na šňůrce.

Přestože jej studium nebavilo, ve finále dopadlo, jak nejlépe mohlo, tedy opět ve velkém Big Fish stylu. Když přišel úkol vypracovat pro některý z korporátů obchodní strategii, všichni si rychle rozebrali ta nejatraktivnější témata a na Pavla, který si s výběrem dával na čas, zbylo jen téma marketingové strategie pro Plzeňský Prazdroj.

Jeho zadáním však nebylo nic jiného než pivo mířící na mladší věkovou skupinu, dostupné všude tam, kde je zábava a dobrá hudba, tedy téma jemu šité na míru. „Napsal jsem to tak, jak bych jako cílovka chtěl, aby ke mně promlouvala nějaká značka piva. A když jsem to prezentoval ve škole, shodou okolností se tam ocitl marketingový ředitel Prazdroje,“ popisuje Podruh.

„Když jsem to odprezentoval, tak mi řekl: ‚Tady máš rozpočet 60 milionů na rok a pojď to dělat od A do Z přesně tak, jak jsi to teď řekl,‘“ vzpomíná Pavel Podruh a já už pomalu začínám chápat, co myslel onou pohádkovostí. Výsledkem tohoto Big Fish momentu se stalo pivo Excelent, které bylo jednu dobu skutečně všude a dodnes se mu prý objemově daří.

On sám si ovšem nejvíce pochvaluje fakt, že díky Excelentu mohl ve svých 25 letech s absolutní svobodou zkoušet v rámci komunikace, strategie a marketingu vše, co ho napadlo. A dokonce měl tu odvahu si na čtvrtek a pátek vyžádat home office, aby mohl jezdit do Krumlova zkoušet s kapelou.

„Do středy jsem byl v Praze, ve čtvrtek jsem odjížděl na jih, měli jsme zkoušky s kapelou a o víkendech jsme jezdili na koncerty. Já se v pondělí vracel úplně zničený do Prahy, ale fungovalo to,“ vzpomíná s úsměvem na působení v reggae uskupení Pub Animals.

Takto nastavený režim ovšem nešlo dlouhodobě udržet, a proto se nakonec od Prazdroje oddělil. Nabyté zkušenosti se rozhodl uplatnit ve své vlastní marketingové agentuře, do které postupně přivedl i své kolegy z kapely.

„Takže to bylo totálně kreativní. Na to, jak jsme byli malí, se nám hodně dařilo, spolupracovali jsme s množstvím firem, od výrobců alkoholu až po Allianz a různé banky,“ vzpomíná Podruh na období, během něhož se přesunul zpět do rodného Krumlova.

Nejde to jinak?

Jak jihočeský kreativec sám obrazně říká, dělat kampaně na „chlast a brambůrky“ však nejde donekonečna a touha investovat mozek do něčeho skutečně užitečného byla stále silnější. Otázkou ovšem bylo, do čeho? Odpověď nakonec našel na jedné pláži v Mexiku, kde si dobíjel mobil ze solárního panelu na chatrči.

„Nabíjet si telefon přímo z panelů ze sluníčka byl úplně jiný pocit. To mě vedlo ke studiu energetiky jako takové, což vyústilo v momenty hrůzných zjištění toho, jak to všechno funguje a jak je celé lidstvo existenčně a funkčně závislé na elektřině, což si podle mě hrozně málo lidí uvědomuje,“ říká s apelem v hlase Pavel Podruh.

V té době už měl za sebou úspěšný prodej své agentury a čas, peníze a energii se proto rozhodl investovat právě do objevování řešení energetické soběstačnosti v podmínkách naší země. Tak před šesti lety vznikl projekt Český ostrovní dům, dnes pojmenovaný Český soběstačný dům.

Mise, kterou tomuto podniku jeho zakladatel napsal, zní jednoduše, ale ve své podstatě je velmi náročná. Projekt si dal za úkol urychlovat nástup čistších technologií do domácností, což vyústilo ve stavbu rodinného domku daleko od jakéhokoliv elektrického vedení. Ovšem na samém počátku vedly Pavlovy kroky trochu jiným směrem.

„Řekl jsem si, že pokud je mým zájmem akcelerovat podobný nástup, musím pracovat s lidmi, kteří svou kompetencí budou tento trh v budoucnu odbavovat,“ říká. A tak vznikl nápad na vytvoření unikátní soutěže určené pro studenty škol se zaměřením na architekturu a stavebnictví, ve které se řeší návrhy prvků energetické soběstačnosti.

Podobná soutěž, která by dávala účastníkům za úkol navrhovat nejen plně a částečně soběstačné domy, ale i celé zelené čtvrti, nemá obdoby v celém středoevropském regionu. Ocenilo to ostatně i centrum OSN v Praze, které projektu udělilo prestižní Ocenění za společenský přínos.

Český soběstačný dům totiž nefunguje na žádném monetizačním principu a veškeré aktivity, které v mnoha případech skoro až suplují práci škol, vykonává zcela zdarma. Návrhy, řešení a další poznatky uvolňuje k použití všem zájemcům, kteří díky tomu mohou čerpat cenné informace bez omezení a nákladů.

Bez drátů

Aby Pavel Podruh dokázal, že návrhy, které se v soutěži objevují, nejsou jen linky na papíře, rozhodl se v roce 2016 vítězný návrh prvního kola soutěže přetavit ve skutečnost. Začal budovat dům sloužící jako laboratoř a akcelerátor inovativních řešení nejen v oblasti energetické soběstačnosti. Ještě, než se vůbec mohlo kopnout do země, však bylo nutné vybrat ten správný pozemek.

„Když se mi ta myšlenka zrodila v hlavě, tak jsem tři čtvrtě roku jezdil kolem Krumlova, až jsem jednou přijel na místo, kde dnes dům stojí. Shodou okolností tu byl kus pozemku na prodej, ale nestavební. Takže jsem ho koupil a čtyři roky bojoval o to, abychom tam mohli něco postavit,“ přibližuje Podruh martyrium s úřady, které, jak přiznává, na původním návrhu nenechaly nit suchou.

Tím byla překonána první velká výzva a nespočet dalších na něj čekalo. Nicméně realizace podobného projektu přinesla i několik velmi pěkných momentů. Jeden z nich nastal, když svůj záměr postavit takový dům představil veřejně. Sami od sebe se začali ozývat ředitelé různých společností s tím, že by rádi přiložili ruku k dílu.

„První, kdo se mi ozval, byla firma GWL, největší distributor lithiových baterií v Evropě. Majitel mi napsal, že rozeznívám jeho struny a co by pro nás mohl udělat. Já jsem řekl, že chci stavět takový dům a určitě budu potřebovat baterky a solární panely a vůbec pomoct vymyslet způsob, jak uřídit celou energetiku – a oni na to kývli,“ vzpomíná Podruh.

A GWL nebyla jediná společnost, která měla podobně otevřený zájem o zapojení. Firmám se totiž s domem otevřela možnost vytvořit a otestovat řešení, která mohou nabízet dále ve světě, což byla win-win situace pro obě strany. Některé firmy dodaly zařízení zcela zdarma, jiné poskytly slevu, a našli se dokonce i jednotlivci, kteří do projektu zcela nezištně zapojili i své ruce, jako například podlahář Zdeněk Kápl.

Laboratoř soběstačnosti

Celé soukolí, pod kterým dům vznikal, kočíroval Pavel Podruh sám a sám také na domě udělal řadu prací, byť jak říká, do té doby maximálně sestavil skříň z IKEA. I to se ovšem hodilo, protože právě IKEA se do projektu také zapojila a celý dům vybavila nábytkem. Prostě to všechno do sebe zapadlo.

„Jak se říká v Malém princovi: ‚Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.‘ Takže když se na ten dům dneska podívám, má pro mě velkou cenu, protože vím, že jsem měl každou cihlu v ruce,“ říká Pavel Podruh.

Zajímavostí je, že celé energetické řešení domu bylo původně zkompletováno ve skutečné laboratoři v Praze, kde probíhal vývoj a testování technologií. Do domu bylo vše přeneseno až v momentě, kdy byla kompletně připravena nejen stavba, ale především sama technologie. Během vývoje se totiž tým okolo soběstačného domu několikrát vydal špatnou cestou a musel se vracet.

„Největší slepou uličkou bylo koncipovat dům jako soubor chytrých zařízení s centrálním mozkem a personalizovaným automatizovaným softwarem. Vyrostla nám z toho hydra, kterou by uměl reálně opravit jen a pouze nějaký programátor z Prahy, což je u Českého Krumlova trochu nepříjemná, závislá situace,“ zmiňuje jednu z oněch slepých uliček Podruh.

„Proto jsme celý už napsaný software vlastně smazali a celý systém postavili jako otevřenou hardwarovou platformu s minimem chytrých zařízení, kterou dovedou opravit i řemeslníci z blízkého okolí,“ dodává.

Právě kvůli těmto výletům do neznáma odhaduje náklady na kompletní realizaci domu přibližně na 10 milionů korun. Jak ale upozorňuje, díky tomu, že veškeré poznatky z projektu budou zveřejněny, nikdo takovou částku již nebude muset vynaložit.

I proto soběstačný průkopník předpokládá, že ten, kdo by chtěl celý projekt kompletně zkopírovat, by za plně soběstačný dům o výměře 100 metrů čtverečních zaplatil přibližně 4,5 milionu korun, a to i s technologiemi.

Dům by měl být dokončen v tomto roce, kdy se také otevře zájemcům o pobyty. V současné době je myšlenka taková, že by v něm mohlo být nabízeno ubytování výměnou za službu na domě, přičemž zájemci se již mohou hlásit. Další zajímavou představou je dávat dům k dispozici pro tvorbu.

„Hrozně rád bych dům nabídl malířům, spisovatelům, muzikantům. Všechno, co v tom domě vytvoří, bude pomocí energie ze slunce. Takže tam třeba vznikne první hudební album nahrané prostřednictvím sluneční energie,“ přibližuje inovátor jednu ze svých představ využití domu.

Primárně však bude jihočeský soběstačný dům sloužit všem, kteří se na jeho výstavbě podíleli, ať už k rekreaci či prezentaci instalovaných řešení energetické soběstačnosti. Ta prý fungují nad očekávání dobře.

Pavel Podruh přiznává, že v zimě může nastat pár dní, kdy prostě nebude možné v troubě upéct jelena nebo bude nutné odložit praní prádla až na druhý den, ale po většinu roku dokáže dům i v tuzemských podmínkách fungovat plně soběstačně, aniž by jakkoliv limitoval běžný život standardní české domácnosti. A přesně to byla jedna ze základních myšlenek celého projektu.

Arigato Pavel Podruh

Český soběstačný dům skvěle demonstruje, že investovat mozek do něčeho skutečně užitečného bylo v případě Pavla Podruha velmi dobré rozhodnutí. A potvrzují to i odborníci. Mimo výše zmíněného ocenění OSN se Podruh může pochlubit také titulem Manažer roku, který mu v roce 2018 udělila Česká manažerská asociace, a své místo si nyní vydobyl i v našem výběru Innovators 20.

Do svého životopisu si však může přidat ještě jedno velké ocenění. Tím je zařazení do šestice finalistů výběru The Outstanding Young Person, který každoročně oceňuje mladé osobnosti, jež svými projekty výrazně přispívají k myšlenkám šetrnosti, sociální rovnosti a ekologie. Nominace přicházejí od členů organizace Junior Chamber international a v minulosti ji získaly takové osobnosti jako Bill Clinton, John F. Kennedy či Jacques Chirac.

Díky tomuto ocenění se Pavlu Podruhovi dostalo dalšího Big Fish zážitku. Byl totiž pozván na japonský císařský dvůr, což s úsměvem označuje za velký úlet, a tak trochu ironicky říká, že už se podobným věcem začíná poddávat.

„Samozřejmě si toho hrozně vážím, ale nad tím, že se mi takové věci dějí, přemýšlím jako nad velmi křehkou záležitostí. Pokládám to za jakési odměny. A čím víc o tom mluvím, tím více se bojím, že bych onu křehkost porušil,“ říká Podruh, který ocenění a celou cestu do Japonska považuje za velmi zajímavou, ovšem ne nejvýznamnější událost ve svém životě, co by mu najednou otevřela všechny dveře.

„Přiznám, že jsem se vždy dokázal potkat s kýmkoliv, s kým jsem zrovna chtěl. Nikdy jsem v tom necítil nějaký blok. Ještě předtím, než jsem dostal toto ocenění, a chtěl jsem někomu ukázat, na čem pracujeme, tak jsem se v horizontu měsíce dokázal s tím člověkem potkat a necítil jsem žádné bariéry,“ vysvětluje.

„Pokud se člověk správně představí a řekne, kdo je, tak se může pozítří potkat třeba i s premiérem, když na to přijde,“ uzavírá s úsměvem Pavel Podruh, muž, který si i díky této životní filozofii žije svůj Big Fish příběh.

***

Inovace podporují také partneři Innovators 20. Hlavním partnerem projektu je ČSOB, dalšími podporovateli jsou technologická společnost Trask, logistická společnost Zásilkovna, softwarová společnost SAS a startup Keboola zabývající se vývojem cloudové platformy.