Ještě jsem ani nemusel ukázat vstupenku a už jsem na letošním ročníku festivalu Evolution narazil na Soyku. I když celá akce začala teprve před pár minutami, u pojízdného karavanu lákajícího na rostlinné burgery, veganskou boloňskou omáčku nebo chilli sin carne, se už začala tvořit fronta. Zatímco foodtruck byl zaparkovaný před vstupem do areálu pražského Výstaviště, uvnitř stál u stánku s úsměvem od ucha k uchu Michal Jeřábek, který se svými sójovými produkty značky Soyka dobývá nejen Česko.

Nadšený čtyřiačtyřicetiletý sympaťák celý projekt koupil od předchůdce, který s ním nepochodil. Jeho příběh je ale daleko hlubší – Michal Jeřábek se po zdravotních komplikacích vydal do Indonésie, kde strávil bezmála dva roky. Během nich si vypěstoval lásku k tempehu a tofu, ovšem když se vrátil zpět do Česka, nikde nemohl sehnat takové, jež by bylo chutí a kvalitou alespoň trochu srovnatelné.

Když si ho chtěl vyrobit sám, zjistil, že k dostání není vlastně ani kvalitní sójové mléko, které je k tomu potřeba. Jedinou možností tak zůstalo vytvořit si vlastní produkty, což odstartovalo šťastnou náhodou – konkrétně v momentě, kdy narazil na inzerát nabízející stroje, díky nimž je možné si sójové mléko vyrobit.

Kromě těchto strojů vlastnil jejich prodejce i celou značku Soyka, jenže s ní nezaznamenal žádný úspěch a neměl prostředky ji dále budovat. V tom viděl Michal Jeřábek příležitost, a proto celou značku spolu s jedním zbývajícím strojem ke zpracování sójového mléka koupil.

Poprvé na pražské Náplavce

„Na inzerát jsem do Liberce jel jen ohledně stroje na výrobu sójového mléka. Až na místě jsem se dozvěděl o existenci Soyky, její historii a bohužel i konci. Po poradě se ženou Pavlou, bez které by Soyka také znovu nevzlétla, jsme se rozhodli do toho jít naplno, i když jsme věděli, že to bude časově velmi náročné,“ líčí pro CzechCrunch Jeřábek.

Od původního majitele odkoupil i se strojem celou značku a v roce 2018 vyrazila „nová Soyka“ poprvé na pražskou Náplavku se svým sójovým mlékem, které bylo vůbec prvním produktem firmy. A dnes, o několik let později, čítá její sortiment desítky produktů – od sójových suků až po veganské alternativy smetany, kefíru, jogurtu nebo majonézy.

Soyka klade důraz na co nejekologičtější balení, což lze poznat hned na první pohled. Všechny jsou baleny s ohledem na udržitelnost a tak, aby po nich nezůstávaly žádné zbytky. Mléko, smetana, jogurt či kefír se balí do univerzálního skla, které je v Německu i Rakousku vratné.

Tempeh je sice balený i v plastovém obalu, ale jeho bezobalová verze je ve skutečnosti sýrařský vosk, což v době, kdy s tímto nápadem Soyka přišla, nikdo jiný na světě nepoužíval. Zajímavá je také chuť produktů – u většiny z nich byste totiž jen marně hledali rozdíl mezi jejich neveganským originálem.

„Jedna paní tady za námi chodí pravidelně a říká, že její manžel ještě pořád nepřišel na to, že v tom není maso,“ říká s úsměvem Jeřábek při pohledu na boloňskou omáčku, do níž místo masa používají vlastní tempeh. Takzvaný Soyka Foodtruck, zaparkovaný před vstupem do budovy pražského Výstaviště, nabízel návštěvníkům kromě toho i trio vegeburgerů s tempehem nebo chilli sin carne, tedy bez masa.

Pan Tofu

Právě foodtruck se ukázal ideálním řešením, jak spojit nabídku chlazených produktů s grilovanými specialitami. Soyka s ním vyjíždí na mnoho různých farmářských trhů, které byly od začátku alfou a omegou celého projektu. Mezi prodejci živočišných produktů si Michal Jeřábek dokonce vysloužil přezdívku pan Tofu.

Kromě toho je dnes Soyku možné sehnat v celé řadě bezobalových prodejen a také přes online obchody jako Scuk nebo Rohlík. Nově budou vybrané produkty dodávány i do supermarketů Globus a sítě obchodů Sklizeno. Základem každého produktu jsou přitom bio sójové boby z Rakouska, protože jak majitel firmy sám přiznává, ty naše bohužel nedosahují takové kvality.

Nepoužívají tedy žádné podezřelé nebo nekvalitní suroviny a nejspíš i díky tomu si vysloužili přízeň mnoha členů asijské komunity, kteří se k nim coby stálí zákazníci pravidelně vracejí. Právě důraz na kvalitu je však zároveň pomyslnou Achillovou patou Soyky. Mnoho řetězců by totiž o jejich produkty jevilo zájem, jen kdyby byly v plastových kelímcích a měly delší trvanlivost.

Ze svých standardů však Michal Jeřábek, který je sám již dlouhé roky vegetariánem, slevit odmítá. A přesto se projektu daří. Když si ho před zhruba třemi lety vzal pod křídla, vydělal řádově jen nižší desetitisíce za rok. Loni se už obrat společnosti pohyboval kolem šesti milionů korun. A pokud letošní plány nic nenaruší, očekávají obrat ještě o třetinu vyšší.

Úspěch sklízí třeba i mléko Barista, které Soyka dodává do kaváren. „Rostlinná mléka mají tendenci se v kyselejší kávě srážet, a proto jsme se poradili s odborníky a zjistili, že to může vyřešit přidání přírodního vápníku,“ říká Jeřábek s tím, že se žádným přidaným vápníkem podporujícím vitalitu na obalech nechlubí, protože má v produktu čistě praktický význam.

Kromě toho je populární i rostlinné mléko s Carobem, které představuje tekutou náhradu klasického kakaa a cílí nejen na osoby, jež klasické kakao nemohou kvůli potravinové alergii. Své příznivce si jistě najde třeba i malinový kefír, který chutná stejně jako ten z kravského mléka.

Smícháním zmiňované rostlinné smetany s ovocem pak Soyka vyrábí i sezónní „smetanovou“ zmrzlinu vhodnou pro vegany. Všechny produkty kromě veganského vaječňáku jsou přitom bio. Zmiňovaný alkohol toto označení nést nesmí kvůli obsahu „nebio“ tuzemského rumu.

Michal Jeřábek má s projektem zároveň celou řadu dalších plánů. Portfolio by kromě dalších produktů ze sóji rád obohatil o nové luštěniny, třeba hrách, fazole, nebo čočku. Zároveň potřebují zefektivnit logistiku, protože celou řadu věcí stále dělají ručně. Pokračovat chtějí i ve vlastním cateringu a se svým foodtruckem se objevují na celé řadě různých akcí.

Aktuálně proto již potřetí shání investory, kteří by si nakoupili firemní dluhopisy. V prvním kole je emitovali v tisícikorunové hodnotě a nabízeli stálým zákazníkům. Jelikož o ně byl velký zájem a firma na další expanzi potřebuje více prostředků, aktuálně emituje dluhopisy v hodnotě 50 tisíc korun. Na nich Soyka nabízí úrok 7,20 % ročně s měsíčním připisováním úroků.

„Doposud jsme emitovali tři malé emise v řádech jednotek milionů korun. Je to proto, že dluhopisy upisujeme oproti konkrétním potřebám – pokud je potřeba rozšířit výrobu o nové vybavení, je třeba investovat do nákupu nových technologií či strojů s větší kapacitou, než je současná. Proto naši dluhopisoví věřitelé mají i průběžné informace, a pokud chceme dokupovat nové stroje, obracíme se v první řadě k těm, se kterými máme již dlouhodobý vztah a kteří nám věří,“ říká Jeřábek.

„Co se týká zajištění dluhopisů, tak máme velkou výhodu oproti technologickým firmám, že jakožto výrobní podnik musíme mít nutně spoustu železa, na kterém vyrábíme. Proto jsou dluhopisy primárně zajištěny technologiemi a stroji, které zároveň používáme ve výrobě,“ zakončuje.