Říkají jim robotičtí agenti, protože mají koordinovaně splnit úkol, který jim tu zadají. Pohled na ně ale překvapí. Noví roboti, které si pořídila Fakulta informačních technologií ČVUT, mají jen pár centimetrů. Drony se vejdou do dlaně, miniaturní ozoboti ve tvaru kuličky jsou velcí asi jako kaštan a o kus dál čekají zařízení se jménem ePuck2. A skutečně, jak jejich název napovídá, velikostí a tvarem puk připomínají. Každý z posledně zmiňovaných přitom stojí asi 50 tisíc korun.

„Jde totiž v podstatě o jezdící počítač, ale miniaturizovaný,“ popisuje Pavel Surynek, odborník na umělou inteligenci v robotice a vedoucí zdejší laboratoře. Celkově nové vybavení vyšlo na zhruba jeden až dva miliony – to podle toho, jaká všechna zařízení kromě robotů do něj započítáme – a má pomoct nasadit samostatné, navzájem komunikující roboty do praxe, vychovat víc odborníků na jejich naprogramování, ale také odpozorovat zpětně to, jak se chovají, a pochopit jejich rozhodování.

To, že jsou roboti skutečně malí, je výhoda. Laboratoř pracuje se zmenšenými modely různých reálných scénářů. Řeší a stroje nechává řešit třeba pohyb robotů ve skladech. Zkouší autonomní řízení vozidel. Nebo taky možnosti velkých skupin autonomních létajících dronů, které by mohly například doručovat zásilky.

„Robotických agentů můžou být stovky až tisíce a dát je do vzájemného ‚tance’ či koordinace lze na základě předem vytvořeného plánu pohybu pro každého jednotlivého robota,“ dodává Surynek. Tím jde podle něj postupně dosáhnout světa, kde třeba na silnicích nejsou nehody, ale ani zácpy.

Foto: ČVUT

Robotičtí agenti na FIT ČVUT: drony, ozoboti a ePuck2

Robotický tanec musejí naprogramovat budoucí odborníci, tedy studenti. A pak z něj zase odpozorovat, jak roboti poznávají okolí a podle čeho se rozhodují. Surynek takový proces označuje jako smyčku, která se od člověka vydá k robotům, a pak zase zpátky k lidem.

Naprogramovat zařízení stejně tak, jako fungují lidé, nejde. „Člověk má prakticky dokonalé smysly. A to nás klame. Když používáme nějaký hardwarový senzor, dokonalý není. Řekne nám jen částečnou informaci, se zbytkem si musíme dopomoci softwarově, tedy procesy naprogramovat,“ dodává Surynek.

Ve skupině toho dosáhnou mnohem víc

Na pozorování chování dronů tady mají zvláštní voliéru. Prostor ohraničený lanovou sítí je velký asi dva metry čtvereční a na jeho vrchních částech bdí senzory, které dronům pomáhají určit, kde právě jsou. Jakmile jim Surynek dá na počítači povel, aby se rozletěly a utvořily konkrétní formaci, spolu se vzletem se na monitoru okamžitě začnou míhat řádky kódu. Pro obyčejného člověka nečitelné zápisky toho, co robot vnímá a vyhodnocuje.

Jedno ze zařízení brzy po startu naráží do sítě a padá do měkké podložky. To proto, že má slabou baterku, jak Surynek vysvětluje. U jiného ukazuje, jak ho lze v letu chytit. Ty zbylé formaci drží, dokud je přes pokyn na počítači nepošle zase zpátky na zem.

Každý ze zmenšených dronů stojí asi deset tisíc korun. Ozoboti Evo, připomínající malé blikající kuličky, mají hodnotu někde mezi třemi a čtyřmi tisíci za kus. Jsou řízení podobně jako domácí robotické vysavače. Umějí sledovat nakreslenou čáru nebo se nechat naprogramovat tak, aby se bezpečně a bez vzájemné kolize dostali z jednoho bodu do druhého. Pohybující se puky zas nahrazují testování autonomních aut.

Všichni mají jako skupina jednu velkou výhodu. „Dosáhnou toho tak daleko více, než by dosáhl jeden samotný robot,“ říká Surynek. Dohromady tu mají zatím asi šedesát zařízení, s nimiž zatím své pokusy plánují ověřovat jednotky studentů. Surynek ale očekává, že tím, že je laboratoř snadno dostupná, bude se jich stále víc na robotické systémy takových agentů taky zaměřovat.

„Já jsem teoretik. Komunikace s praxí je spíš přes naše absolventy. S laboratoří se nám ale otevírají nové možnosti, uvažujeme například také o projektech s technologickou agenturou. Rádi bychom, aby české firmy využívaly pro svou logistiku právě autonomní roboty, a to zatím téměř nedělají. Mohly by třeba i ve spolupráci s námi. Kromě toho, dobrý absolvent může založit startup. A já bych chtěl, aby odtud nové startupy vzešly,“ představuje si Surynek.