Každý rok si tisíce studentů a jejich rodičů procházejí stejným peklem, když se snaží vybrat tu správnou střední školu, zorientovat se v matoucích statistikách přijímacích zkoušek a zjistit, jestli se tam dítě vůbec zvládne každé ráno dostat včas. Spisovatel, publicista a politik Patrick Zandl se se svým synem ocitl před stejnou výzvou. Místo odevzdaného pročítání tabulek a diskusí se ale rozhodl problém vyřešit po svém.

Vytvořil aplikaci, která rodičům usnadní rozhodování. Jde o nástroj s přímočarým názvem „Přijímačky na školu“, který pomocí dat dokáže odhadnout šance na přijetí a doporučit školy v dojezdové vzdálenosti, která je pro budoucího středoškoláka komfortní. Jeho aplikaci už dnes využívají tisíce rodin.

Projekt vznikl s pomocí AI nástroje od společnosti Anthropic, populárního Claude, a techniky známé jako „vibe coding“, tedy přístupu, který programování mění v intuitivní dialog. Vývojář při něm nepíše tisíce řádků složitého kódu ručně, ale spíše popisuje své nápady a celkové fungování systému v běžné řeči.

Umělá inteligence pak tyto instrukce okamžitě „překládá“ do funkčního softwaru, což umožňuje vytvářet i velmi komplexní nástroje rychlostí, která byla ještě donedávna nepředstavitelná. „Úplně první prototyp byl na světě opravdu rychle, asi za dvě hodiny,“ vzpomíná Zandl. Umělé inteligenci předložil veřejná data od Cermatu a během dvaceti minut měl k dispozici první funkční verzi své aplikace.

Zandl využívá AI k programování prototypů už více než rok a podle svých slov je v úzkém kontaktu s vývojáři z firmy Anthropic. Z něčeho, co mělo být původně jen rychlé řešení pro dospívajícího syna, rovněž technologického nadšence, se postupně stal nástroj, který nyní používá více než tisíc uživatelů denně.

Aplikace funguje jednoduše, po zadání počtu bodů ze zkušebního Cermat testu z češtiny a matematiky systém uživateli okamžitě zobrazí školy, u nichž by se svým hodnocením měl reálnou šanci na přijetí. „Mám tam také kategorii jménem obtížnost přijetí, která se odhaduje podle poptávky v loňském roce,“ vysvětluje Zandl.

Nástroj sleduje i meziroční výkyvy v počtu přihlášených, což rodičům pomáhá vytipovat školy, u kterých by mohl po loňském přetlaku zájem opadnout. Kromě samotné kalkulačky nabízí web také kompletní databázi středních škol, jejich zaměření i rozbory inspekčních zpráv České školní inspekce za posledních pět let, které zpracovala umělá inteligence.

Nejnovějším přírůstkem reagujícím na praktické potřeby studentů je výpočet dojezdových časů. „Syn navrhl, že by bylo super vidět, jak rychle do školy ze svého města dojedete. A tak jsme to do nástroje vložili,“ říká Zandl s tím, že pro lidi mimo Prahu je tato informace klíčová.

Získat potřebná data nebylo jednoduché. Jízdní řády, i když jsou placené z veřejných peněz, nejsou vždycky dostupné v podobě, se kterou se dá snadno pracovat. Zandl proto strávil celý den tím, že dával dohromady data ze 120 měst, aby aplikace uměla počítat cestu přes 35 tisíc zastávek po celé republice, včetně přestupů i chůze.

Nástroj si chválí i samotné školy. Některé ho rodičům rovnou doporučují, jiné se podle dat z inspekčních zpráv snaží zlepšit třeba prostředí nebo vybavení. Aby aplikace fungovala i v dalších letech a nezávisela jen na jednom člověku, domluvil se Zandl se serverem Hlídač státu, který ji převezme do správy.

Provoz vychází měsíčně na zhruba 1 500 korun, přesto projekt zůstává nekomerční a otevřený pro veřejnost. „Nehledám, jak na tom vydělat, nemám v tom žádný obchodní zájem. Je mi jen líto, že si spousta rodičů musí počítat informace v Excelu a podobná data nejsou jednoduše dostupná,“ uzavírá Zandl a dodává, že další, jeho nástroji podobnou vychytávku, dal dohromady i tým z nezávislé sociologické organizace PAQ Research.