Na prohlídkách lidem ukazují, že Sapa není žádná díra. Boří klišé o tržnici a jednou tu chtějí i kliniku
Rodinný výlet na tržnici? V pražské Sapě se pořádají organizované exkurze, které lidi provedou obchody i buddhistickým chrámem.
Na velký modrý nápis Sapa se snáší tenká vrstva čerstvého sněhu. I navzdory mrazivému počasí proudí třetí branou do areálu tržnice na okraji pražské Libuše desítky návštěvníků. Každého sem táhne něco jiného. Gurmáni z různých koutů Česka míří za autentickou vietnamskou kuchyní, kuchaři si jedou pro atypické bylinky či exotické ovoce a další využívají služby dostupné i v době, kdy je jinde v Praze zavřeno.
Při vyslovení názvu Sapa se však mnohým stále vybaví spíše zprávy o policejních raziích, organizovaném zločinu nebo padělcích. Areál má za sebou pohnutou minulost spojenou s odhalováním nelegálních aktivit, od problémových potravin až po drogy či praní špinavých peněz.
Navzdory své pověsti je ale pro místní komunitu klíčovým centrem obchodu i kultury, kam se sjíždějí vietnamští podnikatelé z celé střední Evropy. A právě tady, pod ikonickým modrým nápisem, začíná nevšední výprava. Komentovaná prohlídka pod taktovkou společnosti Sapa Trip, kterou za posledních deset let absolvovaly desítky tisíc lidí, si klade za cíl jediné: změnit v očích Čechů zaběhlá klišé o Vietnamcích a ukázat, jak žijí.
„Původním impulzem byla snaha bojovat proti negativnímu obrazu Sapy v médiích, která ji často spojovala jen s kriminalitou. Chtěli jsme ukázat, že je to místo, kde žijí a pracují normální lidé,“ vypráví Manh Tung Nguyen, spoluzakladatel projektu Sapa Trip a rodák z Krnova.
„V televizi a rádiu o místě, které pro nás už dávno nebylo jen tržnicí, ale hlavně kulturním centrem, referovali jako o díře, kde se schází mafiáni a odehrává jen podezřelý byznys,“ vzpomíná na dobu před deseti lety. Ptal se sám sebe, proč se o nich píše jen v negativním kontextu, a rozhodl se najít podobně smýšlející lidi, kteří by tento pohled vyvážili.
Na konci roku 2015 tak parta přátel a studentů vietnamistiky založila blog. Cíl byl prostý, mluvit a psát o vietnamské komunitě jinak. „Říkali jsme si: pojďme psát o kultuře, o příbězích místních lidí, o historii Vietnamců v Česku,“ vysvětluje Nguyen filozofii projektu.
První tři roky fungovali jako dobrovolníci a ani ve snu je nenapadlo, že by se jednou mohli vyprávěním o Sapě živit. Zájem veřejnosti ale postupně rostl a lidé už nechtěli jen číst články na blogu. Chtěli „malou Hanoj“, jak se tržnici přezdívá, zažít na vlastní kůži.
Když koníček přeroste v živobytí
V roce 2017 padlo strategické rozhodnutí začít provázet lidi areálem osobně. K týmu se tak připojila Lucie Pštrosová, která do projektu přinesla zkušenosti z pětiletého působení jako průvodkyně ve Vietnamu. Z původně dobrovolnické aktivity se tak postupně stal profesionální projekt. A zatímco na začátku seděli v kanceláři dva lidé, dnes má firma více než dvacet průvodců a přibližně čtyřicet zaměstnanců.
Prohlídka pod taktovkou Sapa Tripu trvá tři a půl hodiny. Účastníci během ní zažijí tradiční rodinný oběd spojený s výkladem o etiketě, navštíví buddhistický chrám a projdou si autentické obchody, v nichž se mimo jiné dozví, jak pracovat s exotickými surovinami.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsNejsilnější stránkou jsou však osobní příběhy lokálních průvodců a obchodníků. „Každý z nich má za sebou jinou cestu, která ho dovedla až do Česka, a právě tyto zkušenosti dávají prohlídkám hloubku. Jsou to silné příběhy,“ dodává Pštrosová s tím, že mnozí návštěvníci se vracejí právě proto, aby slyšeli různé životní perspektivy.
Zájem o služby v posledních letech exponenciálně roste. Organizátoři dnes provedou až 150 skupin měsíčně. O víkendech dokážou obsloužit i 300 návštěvníků denně, což vyžaduje koordinaci až deseti průvodců současně. Do areálu už přitom nemíří jen jednotlivci, ale také základní školy v rámci výukových programů nebo firmy hledající netradiční teambuildingy.
Práce v Sapě ale stále přináší konfrontaci s hluboko zakořeněnými předsudky. Zatímco přímo v tržnici se návštěvníci chovají s respektem, online prostor odhaluje jinou tvář. „První roky jsme fungovali organicky na doporučení a mysleli si, že negativní obraz je za námi. Když jsme ale oslovili širší publikum masivnější kampaní, vrátily se úplně stejné komentáře, jako jsme my lidé s vietnamskými kořeny slýchali před deseti lety,“ povzdechne si Nguyen. „Do očí by nám to lidé nikdy neřekli, na prohlídce jsou milí. Ale v komentářích na sítích ta nedůvěra a averze pořád žije,“ doplňuje kolegu Pštrosová.
Kromě agresivity na internetu se průvodci musí vypořádávat i s bizarnostmi. Věčným hitem je podle průvodců otázka na tajné podzemní tunely, městskou legendu, která se Sapy drží snad už od jejího založení. „Když někdo chce vidět tunely, ze srandy říkáme: Ukážeme vám je, ale když si nic nekoupíte, necháme vás tam zabloudit,“ směje se Nguyen a vysvětluje, že jediné, co by mohli veřejnosti ukázat, jsou běžné sklepy bývalého masokombinátu, z nějž dnešní nákupní středisko vzniklo.
Horší jsou ale projevy nevhodného chování, i když ty jsou spíš vzácností. Pštrosová vzpomíná na situaci, kdy část skupiny automaticky tykala mladému průvodci, Čechovi s vietnamskými kořeny, zatímco ostatním vykala. „Vnímali ho stále jako cizince, u kterého není třeba dodržovat společenské dekórum,“ říká.
Navzdory podobným zkušenostem je však podle týmu posun nepopiratelný, což se odráží přímo ve skladbě zákazníků v areálu Sapy. Počet českých klientů dramaticky roste nejen u samotných průvodců, ale i u zdejších obchodníků. Příkladem je dnes už známý místní kadeřník Hugo, jehož propagaci na sociálních sítích podpořil právě projekt Sapa Trip. Zatímco před deseti lety tvořili drtivou většinu jeho klientely Vietnamci, dnes je zhruba 70 procent zákazníků Čechů. „Nemusí se objednávat, přijdou a obvykle jdou hned na řadu,“ zmiňuje nejčastěji zaznívanou chválu Nguyen.
Když je nejhůř
Sapa pro svou komunitu navíc stále funguje jako záchranná síť v dobách krize, což je aspekt, který většina návštěvníků nevidí. Nguyen vzpomíná například na finanční krizi v roce 2008. „Měl jsem tehdy na starosti až dvě stě dělníků a zaměstnanců, kteří neměli vzdělání a neuměli ani česky. Přišla světová krize, všichni přišli o práci a tady v Sapě jim pomohli. Rozdávali jídlo, deky, lidi tu spali na podlaze. Stát nebyl připravený a první, kdo to odnesl, byli právě cizinci,“ líčí.
Podobná soudržnost se podle něj projevila i během pandemie covidu nebo při pomoci ukrajinským uprchlíkům. „Tehdy jsem s manželkou obvolával zdejší restaurace a ptal se, zda by pro utečence uvařili. Všechny souhlasily a my poté jídlo odváželi do Kongresového centra,“ vypráví.
V budoucnu chtějí svůj projekt ještě rozšířit. Z původně komentovaných prohlídek se projekt pod hlavičkou mateřské společnosti CzechViet transformoval i v marketingovou agenturu. S více než sto tisíci sledujícími na sociálních sítích dnes slouží jako efektivní spojka, která propojuje české značky s asijskými influencery a pomáhá firmám oslovit specifickou cílovou skupinu.
Ambice však sahají ještě dál. V plánu je vybudovat přímo v areálu Sapy vlastní zdravotnické centrum, které by sloužilo místní komunitě i návštěvníkům. „V rámci CzechViet chceme vytvořit zdravotnické centrum, takovou polikliniku s moderním vybavením. Chceme ukázat, že Sapa není jen tržnice, kam se chodí nakupovat a jíst, ale místo, kde mohou fungovat vysoce kvalitní služby včetně zdravotní péče. Technologie ve zdravotnictví dnes z osmdesáti procent pocházejí z Asie. Z Koreje, Japonska nebo Číny. Proč je nepřinést i sem? Ať Češi vidí, že do Sapy mohou přijít i kvůli kvalitní lékařské péči, nejen kvůli pho,“ uzavírá Nguyen.
