V obci Liptovský Ján na severu Slovenska vyrostl dům, který dostal jméno Slamák. Tvoří ho totiž balíky slámy. Na první pohled jsou neviditelné, rodinná stavba je ale má v srdci.

Sláma tvoří základní izolant budovy. Na Slovensku, především pak v nížinách, se historicky používal docela běžně. Dnes naopak běžný není vůbec. I proto to byla pro architekty Slamáku docela velká výzva.

„Tou největší byla hlavně požární ochrana, protože sláma není certifikovaným stavebním materiálem, respektive v období plánování nebyla. Existují ale předpisy, podle kterých se dá takováto stavba plánovat i realizovat,“ uvádí pro CzechCrunch architekt Martin Boleš. Na projektu pracoval spolu s kolegy Alešem Berecem a Erikou Bolešovou.

Problém použití slámy ale je, že ne každý tyto předpisy zná, architekti tedy museli pro stavbu najít někoho, kdo má se stavěním z tohoto neobvyklého materiálu zkušenosti. „Aby měl dům vyhovující požární vlastnosti, je potřeba použít správné síly omítky,“ vysvětluje Boleš a dodává, že minimálně v západní Evropě je stavba slaměných domů už bez problémů možná.

Podle architekta je sláma v porovnání se standardními izolacemi na trhu při stejné síle omítky srovnatelně dobrá. Musí být ale pokládána ve správném směru. Na to by měl ideálně dohlédnout odborník. Je ale také možné použít prefabrikované slaměné panely. I ty už jsou podle Boleše na trhu dostupné.

Kromě toho, že použitá sláma jako stavební prvek skvěle izoluje, zlepšuje rovněž akustiku domu a v kombinaci s hliněnou omítkou též zlepšuje vlhkost vzduchu uvnitř rodinné stavby.

Se slámou pracovali architekti poprvé a jednoduše proto, že šlo o přání klienta. Ten chtěl především ekologický dům, který bude z lokálních materiálů. Ke slámě se přidala hlína a dřevo, tedy suroviny, které se dají recyklovat i rozložit. Investoři chtěli rovněž místní stavitele. Částečně byl dům také stavěn svépomocí.

„K navrhování domu bylo potřeba nastudovat si referenční projekty stejně jako knihy o stavění ze slámy. Vyžaduje to totiž specifické vědomosti při plánování. Když všechno dodržujete, je to v podstatě jako plánovat standardní dřevostavbu,“ líčí architekt.

Samotná výstavba byla trochu náročnější na manuální práci a vyžadovala také zapojení všech. Důvod je jednoduchý. Není mnoho firem, které takovou práci udělají na zakázku. Dům má železobetonové základy a sloupkovou nosnou konstrukci, která je přizpůsobená rozměrům slaměných balíků. Stěna je následně ztužená a pak potažená vrstvou hliněné omítky. Plášť domu je ze dřeva.

Byť by se z popsaného mohlo zdát, že jde o chajdu z dávné doby, je to stavba velice moderní. „Modernější provedení je relativní k tomu, co je dnes vnímáno jako ekologická stavba. Ta je málokdy koordinovaná s architekty. Ekodomy většinou vznikají svépomocí od návrhu až po realizaci, a proto je náročné docílit i nějaké kvality, která má přesah do architektury,“ říká Boleš.

Moderní je podle něj stavba díky ztvárnění fasády, minimalizaci dekorací v interiéru, díky funkčním architektonickým prvkům i díky umenšení materiálových výrazových prvků.

Dům je dvoupodlažní, s plochou 191 metrů čtverečních. Dole se nachází obývací pokoj, jídelna, kuchyň a schodiště. Dolní část je propojená se zahradou. V patře se nachází ložnice a dětský pokoj. Je odtud také vstup na zelenou střechu určenou hlavně pro užitkové účely. Podél schodiště vede hygienické jádro, v každém patře je tak koupelna. Jádro je navíc zvenčí využíváno jako lezecká stěna pro děti.

Stavební náklady Slamáku vyšly na 160 000 eur, tedy asi čtyři miliony korun.

„Velmi rád budu slámu využívat i v dalších projektech, protože existuje velké množství zajímavých řešení, jak se slámou ve stavebnictví pracovat,“ uzavírá architekt.