Podnikání měl odmalička v krvi. Na střední škole s kamarádem vzali deset tisíc, nakoupili přes internet v Číně levnou elektroniku, a tu pak u nás prodávali ve vlastním e-shopu. To je příběh, ve kterém se najde mnoho lidí. Dnes jednadvacetiletý Jan Fabini se pak ale vydal docela jiným směrem než většina jeho vrstevníků. Pustil se totiž do výroby vlastního nádobí.

Teď si jistě říkáte, jak taková věc člověka vůbec napadne. Nádobí je dnes pro mnoho lidí komoditou, kterou příliš neřeší, a při jeho výběru obvykle netráví dlouhé hodiny rozmýšlením, jako když si třeba kupují nový počítač nebo telefon. To však neznamená, že nejsou zákazníci, kteří i kvůli hrnci stráví hodiny v obchodech.

Právě na to vsadil Jan Fabini, který na konzervativním trhu, kde mají jednotliví výrobci i staleté tradice, uviděl prostor pro svěží, mladou značku s kvalitním produktem a moderním přístupem k zákazníkovi a prodeji. Do nádobí se ale pochopitelně nenadchl hned v dětství. Byť je teprve na začátku své kariéry, i on už má za sebou historku, jak mu první byznys vybouchl pod rukama.

„Na střední jsme tehdy za 10 tisíc korun nakoupili v Asii nějakou elektroniku a rozjeli e-shop. V prvním roce jsme vybudovali firmu, která měla obrat necelých 10 milionů korun, ale jak to rychle vyrostlo, taky vše rychle skončilo,“ vzpomíná dnes již s úsměvem Fabini.

Tehdy však, jak sám říká, při své mladické nerozvážnosti a nezkušenosti při rychlém rozmachu přikoupil dva další e-shopy, ale nespočítal si, kolik ho to bude stát navíc, kolik bude potřebovat lidí, udělal pár špatných rozhodnutí a nakonec z celého byznysu raději odešel. Stálo ho to sice nějaké peníze, ale to nejzásadnější, co si odnes, byly především cenné zkušenosti a ponaučení do budoucna.

Jelikož dlouho bez další činnosti vedle studií na střední škole nevydržel, brzy se do internetového světa vrátil. „Když jsem se sbíral z předchozího nezdaru, dostal jsem se k redesignu jednoho e-shopu s kuchyňským vybavením a při tom jsem znovu získal chuť podnikat. Založil jsem si vlastní e-shop s nádobím a tehdy jsem už věděl, že ho chci jednou i sám vyrábět,“ říká Fabini, jehož už v té době nebavilo dělat e-shop jen stylem nakoupím-prodám.

„Je pravda, že nové značky v tomto oboru prakticky nevznikají,“ přitakává, když se ho v jedné kavárně poblíž pražského Národního muzea, kde to hoří studentskými debatami i podnikatelským zápalem, ptám, jak vlastně svět nádobí vypadá. I proto ho vlastní značka lákala. Při vývoji zmíněného e-shopu se totiž do tajů a historie kuchyňského vybavení naplno položil a bylo jasno.

Zatímco obvykle se se startupisty, kteří vyrábějí fyzické produkty, bavím o tom, jak dají dohromady všechny elektronické součástky, u Jana Fabiniho je to hardware – ještě přiléhavěji po česku železo – úplně jiného kalibru. Paradoxně ale i on musel nakonec zamířit do Číny, protože v nejlidnatější zemi světa je zkrátka všechno.

Až přijde bída, lidé začnou zase vařit

Ještě předtím však potřeboval mladý podnikatel peníze. Výroba jakýchkoliv fyzických produktů je kapitálově náročná, a tak musel hledat nové zdroje. Sám počítal, že mu postačí půl milionu korun, ale z toho ho zase vyvedli jeho první investoři. Fabini rovnou oslovil ty nejpovolanější, respektive nejaktivnější andělské investory v Česku.

Jiří Hlavenka po svém loňském veleúspěšném prodeji podílu v Kiwi.com investuje do nadějných projektů všeho druhu a stejně je na tom i Martin Rozhoň, který si zase na investice do startupů vydělal prodejem e-commerce skupiny Vivantis. „Dodnes nevím, proč mi ty peníze vlastně tehdy dali. Zřejmě za nimi lidé často nechodí, že chtějí vyrábět nádobí, tak je to zaujalo,“ směje se Fabini.

Od Hlavenky s Rozhoněm dostal několik milionů korun, a pokud se prvního jmenovaného zeptáte, proč se rozhodl do netradičního byznysu investovat, i on má připravenou vtipnou odpověď. „Investovat se má procyklicky, ale taky proticyklicky. Až přijde bída, lidé začnou zase doma vařit, a proto jsem do nového českého nádobí investoval,“ přemítá pragmaticky zkušený podnikatel a investor.

„Velmi mě přesvědčila vize Honzy Fabiniho podložená fakty, že na domácím trhu v tomto segmentu zeje mezera – dole jsou supermarketové šunty a levné domácí značky, nabízející nejobyčejnější kvalitu s funkčními nedostatky, designově zcela nudnou, produkované pouze s cílem nechat si v Číně vyrobit kus plechu za co nejnižší náklady, nahoře pak superznačky za vysoké desítky tisíc. Nic mezi tím,“ doplňuje Jiří Hlavenka.

Právě tuto mezeru má značka Fabini zaplnit. Dokáže totiž vyrobit nádobí vysoké kvality, které však nestojí neúnosné částky, jaké si účtují tradiční výrobci z Francie či Německa, kde se podobně jako v módě platí zejména za tradici. „V Evropě dnes nové značky příliš nevznikají. Ve Francii nebo Německu jsou staré klidně stovky let, ale viděl jsem velkou příležitost, jak to dělat ještě lépe v e-commerce. Věděl jsem, že i díky e-shopu dokážeme udělat kvalitní produkt za méně peněz,“ vypočítává Fabini.

Aby ho ale skutečně mohl vyrobit, musel vzít na záda batoh, sednout na letadlo a odletět do Číny. Nejprve sice chodil po českých fabrikách, ale jelikož měl jasnou představu o tom, jak chce produkt vyrobit a jak by měl vypadat, brzy zjistil, že u nás nepochodí. „V Česku bohužel nádobí, co děláme my, dohromady nedáte,“ říká Fabini a naráží tím jak na výrobní procesy, které tu chybí, tak třeba i na zpracování konkrétních materiálů.

„U nás je jedna fabrika, která dělá nerezové nádobí, ale jen jednovrstvé,“ dodává. Ptal se i ve Francii a Německu, kde je v nádobí velká tradice. V zemi galského kohouta většinu tvoří ručně, ale jsou prý ochotní vyrobit třeba jen jeden produkt, nikoliv celou kolekci. V Německu zase Fabini narazil na velikost byznysu, kde pro ně byla jeho zakázka objemově příliš nezajímavá. Čína zkrátka byla jediná možnost, jak začít hned od začátku ve větší škále s celou kolekcí, která dnes obsahuje devět produktů.

„V Číně jsem objel asi 30 továren. Vozili mě v limuzínách, vždycky čekali delegaci, a pak jsem tam nakráčel já sám s batohem na zádech. Někde na mě koukali divně, ale nakonec jsem svého dodavatele našel,“ vzpomíná Fabini na několikatýdenní cestu po Číně, kde mu dokázali vedle samotných výrobních kapacit nabídnout i potřebné know-how, které je u nádobí potřeba.

Napsali mi, jestli si nedělám srandu

Původně si myslel, že si z Česka do Asie přivezl pro svou první kolekci peněz víc než dost, ale jak záhy zjistil, nakonec bylo lepší, když o částce nehovořil. Zpětně totiž přiznává, že kdyby v továrnách řekl o svém rozpočtu hned na začátku, možná by teď žádné vlastní nádobí ani neprodával.

„Já jim to řekl až úplně na konci, když jsme měli po několika měsících vše odprototypované a připravené. Pamatuji si, jak mi tenkrát napsali, jestli si nedělám srandu, ale klaplo to,“ přidává další úsměvnou historku ze svých čínských cest Jan Fabini s tím, že vývoj nádobí včetně jeho výroby trval zhruba rok. Pak se ještě několik týdnů čekalo, než dorazí do Česka, a loni 11. října nadešel slavnostní den.

Na svém e-shopu začal Fabini prodávat první hrnce, kastroly, rendlíky, pánve a poklice, na nichž bylo vyražené jeho jméno. Původně prý takto osobní brand vůbec neplánoval, jenže při vývoji nakonec zjistil, že to jinak než autenticky dělat neumí, ať už jde o samotný produkt nebo komunikaci kolem něj, a tak vsadil na své jméno.

„Vím, že pod tyhle produkty se podepíšu. Původně jsem zvažoval jiný název, ale když jsem si představil, že bych musel celou komunikaci konstruovat a vymýšlet, chci být raději autentický,“ vysvětluje svůj přístup Fabini. V budování nového byznysu mu pomáhali jak investoři Hlavenka s Rozhoněm, tak i autorka oblíbených kuchařek Florentina Zatloukalová a zkušený marketér Pavel Mezihorák. Všichni jsou dnes i podílníci ve firmě.

„Rád podporuji mladé nadšené startupisty s velkou vizí a tahem na branku. Honza Fabini mezi ně nepochybně patří – na trhu vidí prostor pro prémiovou značku kuchyňského vybavení, která je současně dostupná a aktivně buduje dlouhodobý pozitivní vztah se zákazníky,“ říká ke své investici Martin Rozhoň.

Mluvit o tom, zda se ze značky Fabini skutečně stane love brand, je zatím brzy, ale první čísla rozhodně nevypadají špatně. Od října přišlo do e-shopu několik stovek objednávek za více než milion korun a první kolekce by se tak měla brzy vyprodat. A čím že to vlastně hrnce, rendlíky nebo pánve Fabini své zákazníky uhranuly?

„Není to tak, že bych mohl říct, že máme na rozdíl od ostatních hrnců třeba čtyři ucha, ale jde o kombinaci různých faktorů,“ říká Fabini a vyjmenovává například dobré tepelné vlastnosti, kvalitu zpracování, a to jak v materiálech samotných, tak i následné výdrži. Dříve se kvalitní nádobí dědilo z generaci na generaci a Jan Fabini by se k tomu rád propracoval.

Nádobí pro další generace

„Chtěl jsem, aby nádobí nepadaly úchopy, nerezavělo, bylo bytelné, vydrželo všechny kuchařské experimenty a třeba se i jednou dědilo mezi generacemi. Odebral jsem proto všechno nepotřebné, co by mohlo jeho životnost zkrátit, a soustředil se na masivní základ, tedy tělo a ucha s rukojeťmi,“ vypráví.

Jeho výhodou má být i poměr ceny a kvality. O tom, že chce být značka Fabini na trhu lepším nadstandardem, který nabízí vysokou kvalitu, ale každý hrnec nestojí tisíce korun, již byla řeč. Hlavní fígl, jak toho může z Česka dosáhnout, je výhradní prodej přes vlastní e-shop. Když totiž bude prodávat rovnou koncovému zákazníkovi, nemusí platit tradiční vysoké marže distributorů – a tím pádem může držet níže cenu.

„Úplně nejvýš je francouzské nádobí, což je jako Rolls-Royce, pak následuje německé, které je jako Audi nebo BMW, a my bychom chtěli nabídnout Superba. Věřím, že dokážeme přinést ideální produkt pro střední třídu, který bude mít nejlepší poměr ceny a kvality na trhu,“ je přesvědčen Fabini, podle něhož právě to dnes v regálech chybí.

V největší sadě Fabini nabízí velký hrnec s poklicí, dvojici rendlíků taktéž s poklicemi, klasickou, nepřilnavou a hlubokou pánev a univerzální napařovací vložku. Když mi jednu z pánví ukazuje, tak hned popisuje, co bude v další kolekci jinak, ať už jde o volbu trochu jiných materiálů, podobu loga nebo rukojeti. I on se pořád učí a zejména naslouchá svým prvním zákazníkům.

Jeho nádobí každopádně nezapře inspiraci Francií. Jelikož tam má řemeslo dlouhou tradici a tamní nádobí patří mezi špičku, nebyl důvod se neinspirovat u těch nejlepších. Podobně vysokou kvalitu chce ale nyní nabídnout v mnohem dostupnějším balení.

„Je to podobné, jako když vedle sebe postavíte kabelku od Louis Vuitton za 40 tisíc a velmi podobnou kabelku za 3 tisíce, jen s jinou značkou. Kvalita zpracování může být srovnatelná, ale jde hlavně o příběh za tím. Francouzské nádobí je samozřejmě skvělé, ale to, že je o několik tisíc dražší, už vám lepší steak neudělá,“ dodává Fabini.

Jelikož technologicky se nádobí již delší dobu nikam neposouvá (třeba teflon je tu už desítky let), vrací se teď mnoho výrobců podle Fabiniho ke kořenům, tedy k poctivé výrobě, díky které produkty vydrží třeba právě několik generací.

Jednadvacetiletý podnikatel o tom nemluví jen tak. I proto, že má s nádobím svázané vlastní jméno, je pro něj naprosto klíčové, aby mělo maximální kvalitu. A podle reakcí, které mu chodí od prvních zákazníků, mu prý nádobí jeho jméno rozhodně nepoškozuje.