Nepít alkohol je čím dál populárnější, a tak na tento trend reagují i pivovary a přidávají do svého portfolia stále více nealkoholických piv. Nabídka se natolik rozrostla, že je těžké se v „pivech“ vyznat a nesáhnout vedle. V redakci CzechCrunche jsme si proto řekli, že vám s výběrem na prahu léta pomůžeme a udělali jsme poctivý test 17 nealkopiv.

Nealkoholických piv je samozřejmě v Česku k dostání daleko víc, než kolik jich prošlo naší redakcí. Řekli jsme si ale, že vyzkoušíme hlavně ty, které jsou snadno k sehnání. Tedy že je většinou koupíte v běžných supermarketech a všechny jsou k dostání v online obchodě Rohlík. Nemělo smysl testovat piva, pro která byste museli jet na druhou stranu republiky do malého pivovaru. Jak my v redakci, tak ostatní čtenáři ale určitě uvítáme, když nám napíšete své tipy na výborná nealkoholická piva právě z menších pivovarů do diskuze pod článkem.

Vyhnuli jsme se také ochuceným nealkoholickým pivům, protože to jsou spíše limonády. Což jsme si ostatně ověřili i při ochutnávce, kdy jsme do poslední kategorie zařadili alespoň Nanu od pivovaru Clock, což je Sour Ale s malinami – tomu jsme dali výjimku protože jsme ho jako jediného kyseláče mezi nealko pivy chtěli prostě vyzkoušet.

Piva jsme rozdělili do tří skupin: Klasika, Speciály (IPA, pšeničné pivo, bezlepkové pivo) a Hipster Cool (piva menších pivovarů, ale už v běžné nabídce). V těchto kategoriích jsme je také hodnotili. Známky tedy nejsou napříč všemi vzorky, ale vždy pro danou kategorii. Tudíž pivo, které má v jedné kategorii třeba za tři, by v jiné teoreticky mohlo dostat jedničku.

A teď to nejdůležitější: šlo o slepou ochutnávku, nikdo nevěděl, jaké pivo zrovna pije, hodnotili jsme jako ve škole, tedy známkami 1 až 5 a jelikož jsme progresivní, známky jsme doplňovali také slovním hodnocením. V porotě zasedli: Pavlína Nouzová, Hanka Němečková, Lucie Černohlávková, Eliška Nová, já (Silvie Housková), Jirka Blatný a Michal Mančař. Ke slovním hodnocením pro jistotu autora uvádět někdy nebudeme, jistě brzy pochopíte proč. Jdeme na to.

Klasika

Do této kategorie jsme vybrali ty největší a nejprovařenější pivovary v Česku a zahraničí a jejich pokus o nealkoholickou variantu zlatého moku. Birell od Radegastu se podle nás stal opravdu nejgeneričtějším nealkopivem (navíc pro řadu lidí i synonymem celé kategorie). Je to tekutina, které nezarmoutí, ale ani nijak extra nepotěší. Je to nějaký standard, ze kterého, jak jsme poznali, lze rozhodně stoupat, ale i klesat až do pekel. Tam pijí, nebo snad jen hasí ohně pod kotlem, určitě nealkoholickým Staropramenem, který dostal slovní hodnocení jako „to je vyložený hnus“ nebo „chutná asi jako zaschlá kaluž piva, kterou před týdnem někdo zapomněl utřít.“

Přestože to může vypadat jako velmi těsný souboj, nezapomeňte, že šlo o slepou degustaci a v této kategorii bylo hned osm vzorků. Nikdo se většinou neodvažoval dávat jedničky nebo pětky, protože jsme nevěděli, jaká pecka může přijít, či jak hluboce ještě můžeme klesnout. Vítězem kategorie se ale celkem jednoznačně stal nealkoholický Heineken. Dostal nejhůře za tři a pokud je Birell synonymem českého nealka, tak Heineken je synonymem europiva – lehké, až podezřele světlé a můžete ho pít celý večer. Větší podporu měl u dívčí části testujících, u mužů mu chyběla hořkost.

Překvapením pro všechny bylo pivo na druhém místě, a sice nealkoholický Bernard. „Na klasiku hodně ovocná chuť, příjemná hořkost“ nebo „fajnově hořké, tmavší, skoro až ipoidní s příjemnou chutí.“ Takové bylo slovní hodnocení. Celkově, jak napsala Hanka: „Asi nejlepší chuť, ovocná vůně i hořkost.“ Se stejným průměrem jako Bernard dopadla belgická Stella Artois, ale u ní se výrazně lišil rozptyl známek, zatímco například Lucce a Michalovi chutnalo („Lehce ovocné, kyselejší, svěží. Koketuje s naředěnou limonádou, ale to nemyslím jako hejt. Dobře se pije.“ ), Pavlína má úplně jinou představu o dobrém pivu („Nejdříve ujde, ale pak přejde do takové nakyslé pachuti a vyžene bublinky a předchozí oběd nahoru.“).

Zbytek piv už byl spíše horší. Mysleli jsme si, že průměrné české nealko je Birell, ale není, jsou to Krušovice Hořké, které od všech, ale opravdu od všech dostaly známku 3 a vše ostatní už nechali za sebou. Za zmínku stojí snad ještě Hubertus Kácov, který byl zvětralý, už když jsme ho otevřeli, ale kdo má rád hořká piva, přijde si na své.

Speciály

Tady se už dostáváme do kategorie, kdy každému chutná něco jiného a často porovnáváme neporovnatelné. Pro představu, jak piva chutnají, je ale test dostatečný, o čemž ostatně svědčí i to, že rozptyly hodnocení mezi jednotlivými pivy nebyly zdaleka tak výrazné jako v předešlé skupině. Maisel’s Weisse je jedním z nejtradičnějších bavorských pšeničných piv a k němu jsme přibrali ještě „kámoše“ ze stejného pivovaru Maisel & Friends Pale Ale – to je řemeslnější s vlastnostmi Pale Ale a kromě toho, že je nealkoholické, je údajně také nízkokalorické, což se na léto hodí.

Rozdíl mezi nimi byl ale minimální a skončili také s velmi podobným hodnocením a známkami. Oba podle Michala chutnají jako naředěný Hoegaarden, což nemyslí nijak zle, takže pokud jsou mezi vámi jeho příznivci, toto je vaše lehčí, nealkoholická varianta. „Krémová a ovocná chuť, ideální pití do sklenice o malém objemu,“ říká Jirka a i podle velké kritičky Pavlíny je „nakyslé, docela letní a dá se do něj propít“.

Nejvíce v této kategorii ale všem chutnala Bavaria IPA. Od Pavlíny dostala dokonce jedničku a nejhůře ho hodnotila Eliška trojkou jako „moc navoněné“. A všichni jsme si dokázali představit, že to bude ten kousek, který si večer na zahrádce dáme – příjemně ovocné, bezové i nahořklé a přitom ne moc těžké.

Na závěr jsme do výběru zařadili i bezlepkové pivo, jako zajímavost. Ať už lepek nejíte, protože je to trendy, nebo máte opravdu intoleranci, najděte si asi radši jiný nápoj než nealkopivo. Ferdinand bezlepek se snaží, ale s pivem nemá moc společného. „Chutná jako kdyby z pramenů v Karlových Varech teklo místo vody pivo. V dobrém, ale hlavně ve špatném smyslu,“ ohodnotil to Jirka a úplně stejný dojem měl Michal, který nevěděl, jestli si dát pivo, které chutná jako řízlé minerálkou na bolení břicha, nebo jestli by toto pivo spíše bolení břicha nezpůsobilo.

Hipster Cool

Kvůli vzrůstající poptávce zařazují nealko piva do svých portfolií i menší pivovary. My, jak jsme psali výše, jsme do výběru vzali pár piv, která seženete běžněji v obchodech, ale budeme rádi za další tipy v komentářích pod článkem.

I když je to trochu nefér, prostě jsme ho chtěli zkusit a zařadili do této kategorie i jeden sour s malinovou příchutí, konkrétně Nana z řemeslného pivovaru Clock z Potštejnu. A byli jsme mile překvapeni. Vůbec to není sladká sra… Ale příjemně svěží, nakyslá malinová limonáda. Představte si vaši oblíbenou malinovku, ale bez cukru a chemie. „Mňam, mňam, mňam, je to fresh, mám to ráda. Jen to vlastně nechutná moc pivně,“ napsala v hodnocení Pavlína. Jirka s Hankou to nazvali přímo „pivní ovocnou kombuchou“ a s Eliškou jsme si ještě po focení rozdělily druhou plechovku, protože, jak napsal Michal: „Kyselá malina je na chuť jak dělaná.“

K Zichovci, který se umístil jako druhý, měli všichni naprosto stejná přízviska „lehké, ovocné, nakyslejší, svěží a velmi příjemné“. Brewdog byl na některé příliš medový, ale zase bylo příjemné, že není tak lehký jako všechna ostatní. A za zmínku stojí, že toto pivo opět v hodnocení rozdělilo testující na dva tábory: dívkám spíše chutnalo, kluci dali oba za čtyři. „Durian mezi nealkem! Zvláštní pachuť a ještě zvláštnější zápach,“ okomentoval to Michal.

Pokud byl Birell nejgeneričtějším klasickým nealkopivem, pak Krystus Clock má tuto pozici mezi námi ochutnávanými hipster pivy. „Takto si představuji hipster pivo,“ napsal do hodnocení Jirka. Začne ovocně, na první dojem je docela fajn a svěří, ale pak přijde divný ocas a vše skončí divně. Ale ještě stále v rámci žánru pitelné pivo. To se moc nedá říct o nealku z Hostivaře, kde jsme se všichni shodli, že člověk cítí jen hořkost. „Pivo má být hořké, ale tohle je fakt jenom hořké. Jak medicína,“ vystihl pocity všech Michal.