Nábytek po babičce může mít hodnotu i desítek tisíc. Adam Karásek na jeho renovaci postavil úspěšný byznys
Adama Karáska dříve obviňovali z propagace komunismu. Dnes je o nábytek z éry socialistického Československa, který opravuje, velký zájem.
Adam Karásek, zakladatel Nanovo, s designérem Jiřím Jiroutkem
Retro nábytek s rukopisem Jiřího Jiroutka či Jindřicha Halabaly je dnes k dostání za částky, za které si lze koupit i zcela nové kousky. V druhé polovině minulého století se však jednalo o všední vybavení řady socialistických domácností. Díky tomu může mít řada lidí po svých rodičích či prarodičích na půdě ukryté opravdové klenoty. A právě na jejich hledání a renovacích postavil svou firmu Nanovo Adam Karásek. „Kombinace určité nostalgie spolu s udržitelností je teď prostě v kurzu,“ říká.
„Jako děti jsme tímto nábytkem měli vybavené pokojíčky, viděli jsme ho u babiček a teď se vrací,“ dodává Adam Karásek k současné vlně popularity takzvaného mid-century nábytku. Na e-shopu Nanovo, který je postavený na restaurování a prodeji kousků z 50. až 80. let minulého století, můžete najít i takové skvosty, jako je nábytek z někdejšího Hotelu Praha.
Celý projekt odstartoval Karásek se svým kamarádem Jiřím Mrázkem zhruba před jedenácti lety. Tehdy se jeli podívat za svým známým do Berlína, kde viděli řadu obchodů s retronábytkem, který byl již tehdy za hranicemi trendem. Původní myšlenku otevřít si v Berlíně obchod se socialistickým nábytkem se sice studentům fotografie a sociálních prací nepodařilo zrealizovat, ale začali s jeho hromaděním nejdříve ve sklepě na Vinohradech, později v garáži a nakonec v pronajatém prostoru na Kolbenově.
Nábytek našich babiček dnes představuje nejen designovou, ale i poměrně hodnotnou věc
„Tenkrát jsme to dělali jako koníček při práci. Snažili jsme se sehnat nábytek v dobrém stavu, abychom jej jen vyčistili a poslali dál, protože jsme nestudovali žádnou truhlařinu ani nic podobného,“ vypráví Karásek a dodává: „Postupem času jsme ale zjistili, že zachovalých věcí je tak málo, že jsme začali některé kusy svépomocí dávat dohromady a opravovat. Ale přišli jsme na to, že jsme tak pomalí a nestíháme, že se to vůbec nevyplatí.“
Musel tedy přijít první brigádník, pak druhý, následně první stálý zaměstnanec, až se tým rozrostl na tři lidi v dílně a další tři, kteří se starají o obchod a zázemí celé společnosti. Jiří Mrázek nicméně společnost po deseti letech opustil, a tak dnes celá nabídka Nanovo stojí na vkusu Karáska.
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch Jobs
Již od počátku to jsou především komody navržené Jiřím Jiroutkem, který byl letos in memoriam uvedený do Síně slávy českého designu. Zástupci Nanovo se s ním ještě stihli za jeho života spojit, aby dokázali renovovat komody přesně tak, jak je v polovině minulého století navrhnul. A také se pustili do výroby replik těchto komod. „Před deseti lety, když jsme začínali, nás lidé osočovali z toho, že propagujeme komunismus a tu dobu tím, že prodáváme takový nábytek. To už se ale naštěstí neděje,“ vysvětluje Karásek, v jehož dílně zabere oprava jedné komody zhruba 18 hodin práce.
Často na nich stály květiny, a na dýze se tak udělalo z vlhkosti černé kolečko. Takovou komodu je nutné předýhovat a přelakovat. Nebo sluníčko vyšisovalo původní barevný odstín šuplíků, které je třeba přebarvit. V dílně Nanovo umí zrestaurovat i starší nábytek plný kudrlinek, jak ovšem sám Karásek podotýká, takové kousky je zase tolik nebaví.
Poklady z půdy
Nejvíce mu imponuje právě nábytek z éry paneláků, umakartu a brutalismu. Karásek jej nejčastěji získává na internetových bazarech od prodejců z řad běžných soukromníků, protože v době socialismu se jednalo o levné, dostupné a jediné výrobky na trhu. „Na designéra se tehdy moc nehledělo. Nikde nepsali, kdo to navrhnul, takže my teď návrháře po letech znovu objevujeme. Řada lidí má proto dnes doma na půdě nábytek po babičce za desítky tisíc a ani o tom neví,“ říká Karásek.
Jak zjistit, jestli to zrovna není i váš případ? Některé kusy mohou mít zespod dochovaný štítek, který prozrazuje, o co se jedná. Karásek případně doporučuje využít sílu internetu a přes fotku nahranou do Googlu zjistit, co se dá: „A pokud ani to nepomůže, mohou se obrátit na nás a my jim rádi poradíme.“ Jemu samému se občas prý podaří ulovit i skutečně raritní kousky vytvořené jen pro jedno konkrétní místo.
Příkladem může být nábytek, kterým byl vybavený Hotel Praha, ve své době jeden z nejluxusnější v tehdejším Československu. Strana v něm ubytovávala zahraniční delegace a příbory, nádobí či křesla, které používali, se dnes dají najít právě na e-shopu Nanovo.
„Tehdy někdo na Bazoši nabízel křeslo, které mi přišlo zajímavé. Že je z Hotelu Praha, jsem se dozvěděl až v momentě, kdy jsme se s prodejcem viděli osobně. Zjistil jsem, že to byla firma, která měla sklad plný věcí z tohoto hotelu v rámci nějakého vyrovnání,“ popisuje Karásek šťastnou náhodu.
Podobným způsobem narazil například i na křeslo vytvořené dle návrhu slavného sochaře Olbrama Zoubka. „Spousta návrhářů, kteří měli v té době zakázáno tvořit, se realizovala na navrhování malých věcí. Křeslo s betonovým podstavcem od Olbrama Zoubka bylo původně navrženo pro vinárnu U Zlatého hada. Já si pro něj jel do nějaké staré hasičárny mimo Prahu, kde na něm seděli, když si opékali buřty. Jak se tam dostalo, netuším,“ vzpomíná Karásek s tím, že ani tehdy netušil, pro co si jede. Že se jedná o vzácnost, mu sdělila až Zoubkova dcera, která Nanovo sama kontaktovala.
Chemické modely a labutě
V nabídce Nanovo však není jen nábytek. Zákazníci mají k dispozici například staré medicinbaly, švédské bedny, lampy a svítidla či dekorace, jakými jsou školní chemické modely či písmena z budov. „To jsou věci, které mě baví a mohou velmi dobře fungovat jako solitér i v moderním interiéru,“ vysvětluje Karásek, který své znalosti o designu a umění poslední tři roky propůjčuje také online investiční platformě Portu. Té se totiž stará o portfolio Portu Gallery, přes které lze investovat do sběratelských předmětů i po menších částkách.
Mezi zajímavé designové kousky, které Nanovo nabízí, patří i pouťové labutě, na něž kdysi Karásek sehnal formu a několik jich ve spolupráci se slavnými umělci odlil. Zájemci si tak mohou pořídit třeba labuť oblepenou zátkami od piva podle návrhu Maxima Velčovského. Tím vůbec nejdražším předmětem v nabídce Nanovo je ovšem replika starého osvětlení, které bylo dříve instalované v Jawa klubu v Týnci nad Sázavou.
Co se zákazníků týče, nejčastěji jsou jimi běžní lidé, co shánějí nábytek do vlastního interiéru. Část ze sortimentu míří ale také za hranice ke klientům, kteří podle Karáska bývají překoukaní dánského či italského designu a hledají něco jiného. O socialistický nábytek mají prý velký zájem i cizinci žijící v Česku.
Nanovo zkoušelo dokonce zabodovat u cizinců i s vlastním kamenným obchodem v centru Prahy: „Mířil na turisty, kteří si mohli odvézt kus československého designu domů, jenže to moc nechápali. Mysleli si, že je to nějaká výstava, občas se objevil nějaký Američan, ale turisté z Asie byli úplně mimo.“
Jak sám Karásek říká, nechce z Nanovo dělat obdobu Knihobotu pro socialistický nábytek. „V tomto segmentu to ani není možné. Mým cílem je mít podnik do deseti zaměstnanců s obraty okolo dvaceti milionů korun a být největšími odborníky na československý design u nás,“ vysvětluje s tím, že záměrem je také edukovat mladší generaci: „Z toho důvodu teď také například spolupracujeme s Volmanovou vilou v Čelákovicích, kde vystavujeme některé raritnější kusy od Jindřicha Halabaly, jako například pohovku Modela nebo sekretář J-105.“
