Michal Hertlík je cestovatel, fotograf, dobrodruh a milovník Latinské Ameriky. Ta ovšem není tvořena jen velkými zeměmi, jako je Brazílie či Argentina, ale také Surinamem, přímořským státem se zhruba šesti sty tisíci obyvateli, kteří mají své kořeny v Africe, Asii, Evropě i místních pralesích. Dodnes zde společně žijí na troskách koloniální minulosti, která zemi proměnila od základu. Proč o tomto exotickém koutu planety Hertlík říká, že je to „kulturní hrnec“? Nejen to přibližuje skrze své vyprávění a fotografie.

„Mou největší vášní je cestování, fotografování, objevování nových zemí a jejich kultur. Povídání si s místními lidmi, zkoumání jejich zvyků a tradic,“ popisuje sám sebe slovenský dobrodruh Michal Hertlík, který se nedávno vrátil z několikaměsíční cesty po Surinamu, zemi, o které jste možná slyšeli, ale s velkou pravděpodobností jste ji nikdy nenavštívili.

Jak Hertlík říká, v Latinské Americe se vždy cítil jako doma. Fascinují ho místní zvyky, příroda, hudba, tanec, jídlo i pestrobarevnost životního stylu. Navštívil Venezuelu, Bolívii, Brazílii, Chile, Paraguay i Uruguay, celkem 42 zemí po celém světě, a své zážitky popsal v cestovatelských magazínech i dalších médiích. Surinam je však oproti zbytku kontinentu trochu odlišný. Namísto Španělů jej v minulosti formovali kolonizátoři z Nizozemska. I proto byl stát před vyhlášením nezávislosti v 70. letech minulého století znám jako Nizozemská Guyana.

S rozlohou 163 820 kilometrů čtverečních dnes platí za vůbec nejmenší stát celého kontinentu. Přestože je přibližně dvojnásobně větší než Česká republika, žije zde okolo 610 tisíc obyvatel. Důvodem jsou rozsáhlé džungle pokrývající přes 90 procent území. Právě džungle, koloniální města s holandskou architekturou zapsanou na seznamu světového dědictví UNESCO a další krásy země byly důvodem, proč se sem Hertlík na dva měsíce vydal, aby Surinam, dle svých slov jako první Slovák, zdokumentoval pořádně do hloubky.

Foto: Michal Hertlík

+6

Z místa, které rozhodně nepatří mezi tradiční cestovatelské destinace, si nakonec odvezl na 16 tisíc snímků. Ačkoliv leží na jihoamerickém kontinentu, jedná se podle Hertlíka spíše o zemi s karibským způsobem života.

„Pokud se bavíme o Surinamu a jeho obyvatelstvu a kultuře, je potřeba říct jednu zásadní a velmi důležitou věc, která je u této země základem. Surinam je kulturní hrnec, ve kterém bylo kdysi smícháno pět odlišných ras a typů obyvatelstva: Afričané, Indové, Indonésané, bílí Evropané z dob kolonizace a samozřejmě původní indiáni. A je tomu tak dodnes,“ přibližuje Hertlík.

Většina místních jsou potomky afrických otroků, kteří sem byli přiváženi za dob kolonialismu. „To definuje jejich charakter, myšlení a vnímání světa. Jsou velmi temperamentní, výstřední, hluční, živelní, velice spontánní a svým způsobem chaotičtí, což k nim ale zkrátka patří. Naopak úplně odlišné obyvatelstvo je to, které tvoří potomci Indů a Indonésanů. Jsou konzervativnější, umírnění, uctivější, klidnější, milejší, pracovitější, zkrátka jiná mentalita,“ popisuje místní.

„Indiáni jsou vždy svérázní a mají vlastní vnímání světa a reality, která je spojená s pralesem a přírodním způsobem života. A nesmíme zapomenout na ‚surinamské bělochy‘ zvané boeroe (vyslovuje se buru – pozn. redakce). Ti jsou buď potomky holandských osadníků, dělníků a farmářů, kteří se přestěhovali do Surinamu v polovině 19. století, nebo jiní bílí Holanďané, kteří dlouho žili v Surinamu a začlenili se do místní společnosti. V obou případech to sice jsou čistokrevní Holanďané, ale převzali určité charakterové rysy běžného Surinamce a oni sami si říkají Surinamci,“ dodává Hertlík.

Oficiálním jazykem země je kvůli minulosti holandština, místní však hovoří také kreolským jazykem Sranan Tongo, ovlivněným angličtinou. Díky hustému zalesnění však lze dodnes narazit i na původní jazyky odloučených domorodých kmenů. Nebo zde objevovat kus tradiční Afriky.

V dávných dobách kolonialismu docházelo na plantážích k útěkům otroků dovezených právě z afrického kontinentu. Ve snaze uniknout trestu se stahovali do vnitrozemí, hustého pralesa kolem řeky Surinam. Postupně tak vznikala komunita surinamských Maroonů a jejich svébytné kultury. „Surinamská maroonská kultura je jedním z nejlépe zachovaných kousků kulturního dědictví mimo Afriku. Koloniální války, zabírání půdy, přírodní katastrofy a migrace poznamenaly jejich historii. Dodnes perou, myjí oblečení a provádí hygienu v řece, vůdci nosí dřevěné hole a jejich tradiční oblečení je pestrobarevné,“ říká cestovatel.

Foto: Michal Hertlík

+6

Přestože má země bohatá ložiska zlata a bauxitu, panuje zde velká chudoba. V Surinamu je extrémně draho, což ovlivňují dva faktory. Tím prvním je orientace země na import. „Téměř všechno se musí dovážet buď z Nizozemska, USA nebo jiných velkých ekonomik světa, a tím pádem jsou ceny vysoké. Dalším faktorem je velmi malá konkurence v rámci země. Na mnoho činností je často jen jeden monopol nebo pár jedinců, kteří si tím pádem mohou určovat vlastní ceny,“ vysvětluje Hertlík s tím, že i přesto jsou místní služby často až katastrofální.

„V zemi je také velký problém týkající se lidských práv,“ popisuje. Podle něj tu není neobvyklé nelidské či ponižující zacházení se zadrženými ze strany vládních orgánů, svoboda projevu je omezena zákony, třeba o urážce na cti, a existuje tu i politická korupce, kriminalita nebo dětská práce.

I proto místní často nebývají vůči cizincům vřelí a přívětiví. „Jednou jsem se sám ocitl v malé rybářské vesničce na břehu největší nádrže Brokopondo, kde bylo mým cílem pronajmout si malou loďku a vyplout, abych tam udělal fotky,“ vzpomíná dobrodruh. „Nebylo to příjemné místo ani na pohled, ani podle rozpoložení místních, kteří po mně koukali jako po uzeném. Byl jsem tam jediný běloch a jediný turista. Nikdo se mnou navíc nechtěl mluvit anglicky. Všichni se mezi sebou bavili v jejich surinamském jazyce.“

Přesto se Hertlík po zemi pohyboval převážně stopem a podle svých slov nikdy neměl z něčeho vyloženě strach. Přiznává, že měl špatných zkušeností a dojmů hned několik, ale i tak se podle něj jedná o naprosto fascinující kout planety, který doporučuje k navštívení. „Surinam je jedinečná, unikátní a fascinující země. Nafotil jsem indiánské kmeny i černošské vesnice, pestrou zvěř i bujnou přírodu, běžný život obyvatel. Jedná se o odlišný klenot amerického kontinentu, takže pokud toužíte po něčem opravdu jiném a autentickém, Surinam je to správné místo,“ uzavírá.