Napsat recenzi na nové iPhony dlouhé roky do velké míry šlo, aniž bych je musel vidět. Letos je to jinak. Pokud iPhone Air nezažijete v ruce, tak je zbytečné se o něm bavit. Jsem přesvědčen, že na první dotyk na vás tenhle telefon prostě zapůsobí. A je úplně OK, když vzápětí mnoho lidí vyhrkne, že to je stejně k ničemu a takovou žiletku by nechtěli. iPhone Air rozhodně není pro každého. A v tom je jeho kouzlo. Přestože jsem to původně vůbec nečekal, tak mám po měsíci jasno: jen těžko se bude hledat cesta zpět.

Plán byl jasný. Vyzkouším si všechny nové iPhony a nakonec zůstanu, jako vždy v posledních letech, u iPhonu 17 Pro. Ještě předtím, než se mi dostaly do ruky, jsem zvažoval, zda náhodou nebude dávat smysl vrátit se ke klasické sedmnáctce. Apple totiž trochu změnil strategii a už není potřeba kupovat nutně to nejdražší, pokud chcete třeba lepší displej. Ale nakonec se stalo něco úplně jiného. Ve chvíli, kdy jsem vzal do ruky iPhone Air, bylo jasné, že tohle budu muset vyzkoušet.

Upřímně si nepamatuju, kdy naposledy jsem nosil iPhone bez obalu. Možná to byl úplně kdysi na začátku kulatější iPhone 3G, ale tipl bych si, že pak už jsem na něj vždycky dával obal. To píšu hned na začátek proto, že iPhone Air nosím už měsíc tak, jak ho inženýři v Kalifornii navrhli a následně fabriky v Číně stvořily. Je tu totiž jedna zásadní věc: nasadit na tenhle super tenký telefon obal je prostě zločin. Respektive, pokud to uděláte, pak si nemusíte kupovat iPhone Air. Kupte si klasický iPhone 17 a ušetřete, nebo Pro a mějte top výbavu.

To, že je iPhone Air nejtenčí jablečný telefon v historii s tloušťkou pouhých 5,6 milimetrů, je jednoznačně jeho největší výhoda. Zároveň to pro mnoho lidí může být i jeho největší nevýhoda. Tak či tak to s sebou nese ještě jeden naprosto zásadní aspekt. iPhone Air je extrémně lehký. Pokud bychom se bavili o konkrétních číslech, tak je to o čtyřicet gramů méně proti iPhonu 17 Pro, což nemusí znít jako tolik, ale v ruce to prostě výrazně pocítíte.

Nikdy bych si nepomyslel, že to pro mě může být tak zásadní aspekt. Jsem zvyklý i na ty nejtěžší iPhony. Měl jsem kdysi maxové, respektive plusové verze a byl to prostě standard. Ale když vezmete do ruky iPhone Air, tak ho vlastně necítíte. Je to trochu zvláštní pocit a nejhorší (nebo nejlepší) na tom je, že to je extrémně návykové. Velmi rychle si na to zvyknete a jakmile vezmete do ruky jakýkoliv jiný telefon, tak vám přijde strašně těžký. Při prvním zvednutí, v kapse, a hlavně třeba když ležíte na gauči a otlačuje vám malíček.

Teď si řada z vás jistě klepe na čelo a říká si, že jsem se úplně zbláznil, když popisuji okouzlení z toho, že je nějaký telefon prostě jen o trochu lehčí než jiný. Jenže já to takhle vášnivě popisuju, protože jsem vůbec nečekal, že se ještě od iPhonů něčeho takového dočkám. Dlouhé roky se mluví o tom, že chytré telefony dosáhly svého vrcholu, že už se zlepšují jenom inkrementálně, a ostatně právě iPhony a přístup Applu toho byl naprosto zářným důkazem.

Několik posledních generací vypadalo prakticky stejně. Zlepšovaly se zejména čipy a technologie uvnitř, které sice telefony a zážitek z nich zlepšovaly, ale zpravidla to nebyl nějaký zázračně velký skok. Zároveň podotýkám, že v kontextu celého trhu nepřináší ani iPhone Air nějakou revoluci. Jsou tu telefony, které jsou také velmi tenké a lehké, ale pokud se budeme bavit čistě o světě Applu, tak iPhone Air zkrátka po dlouhých letech přináší bájný wow efekt. A pro mě byl nakonec takový, že jsem si ho v kapse už nechal.

Něco za něco: kompromisy, se kterými musíte počítat

Tady se samozřejmě dostáváme k tomu, že je to něco za něco. Pokud Apple u klasických modelů iPhone 17 a iPhone 17 Pro po letech sladil všechny zásadní technologie, že už si nemusíte kupovat Pro verzi, abyste měli ProMotion displej s vyšší obnovovací frekvencí nebo akční tlačítko či hardwarový ovladač fotoaparátu, tak u iPhonu Air musíte těch kompromisů udělat hned několik.

Otázky, které všechny napadají, zní: „A co ta baterka? Vydrží ten Air tolik? A nechybí ti ty další čočky foťáků?“ A já říkám, že to minimálně pro mě problém není. Možná mi někdy dojde šťáva o něco rychleji, než kdybych měl iPhone 17 Pro. Ale můj typický den není takový, že bych byl od rána do večera celý den pouze na iPhonu nebo na něj třeba natáčel videa. Takže to zas tak neřeším a můj běžný pracovní den úplně v pohodě zvládne. A když ne, tak s sebou stejně většinou nosím powerbanku. Za celý měsíc jsem se do problémů nedostal.

Zároveň kdybych byl uživatel, který s telefonem fotí a natáčí videa, tak pravděpodobně po iPhonu Air nikdy nesáhnu. To, že má pouze jednu čočku, je jeho největší nevýhoda. A je to taky jednoznačně ten největší dealbreaker pro řadu uživatelů, kteří by ho třeba rádi používali, ale není to prostě možné. Mně ale ty další čočky ve finále prakticky vůbec nechybí.

Jasně, dřív jsem si čas od času natočil třeba nějaký filmový záběr, ale většinou to bylo hlavně proto, že jsem si vzpomněl, že vůbec něco takového existuje. Dvojnásobný zoom na běžné každodenní focení mi úplně bohatě stačí. Opět, jasně, někdy bych i přiblížil víc, ale že bych si kvůli tomu musel kupovat jiný telefon? To by mi mnohem víc chyběl třeba rychlejší displej nebo akční tlačítko právě pro spuštění fotoaparátu, na které jsem si velmi zvykl.

O něco hůř si zvykám na to, že když nenosím iPhone v obalu, tak nemá rovná záda. Jedna věc je vystouplé tzv. plató, v němž jsou ukryté de facto veškeré součástky, ale problém je především ve vystouplé čočce, kvůli které pak iPhone ležící na zádech není stabilní. Trápí mě to zejména ve chvíli, kdybych na něm chtěl třeba psát, to mě „kinklání“ přivádí k šílenství, ale prostě jsem se s tím naučil žít. Stejně jako s tím, že bez silikonového obalu bych už s tím telefonem neměl na stůl jen tak házet.

A jestli bych měl vypíchnout ještě jednu negativní věc, tak jsou to zcela jednoznačně reproduktory, respektive pouze jeden reproduktor, který se kvůli tloušťce a prostoru uvnitř těla do iPhonu Air dostal. Díky tomu jsem si uvědomil, jak fantastické ozvučení jinak dnešní iPhony mají. Není to upřímně nic, co by mi vyloženě překáželo. Většinou mám sluchátka a na přehrání vtipného videa u stolu v hospodě jeden reproduktor stačí, ale je třeba uznat, že tady je pohledem dnešních standardů daň za tenkost vysoká.

Nakonec je tu ještě jeden příjemný bonus, který není nutně tak zřejmý, ale zaregistrujete ho prakticky hned (a pak už berete jako samozřejmost). Je to o dvě desetiny palce větší displej, což nezní tak bombasticky, ale je to fajn. Obzvlášť ve chvíli, kdy telefon díky tomu příliš nenarůstá ani nenabývá na váze – v případě iPhonu Air právě naopak.

Všechno, co popisuji, jsou samozřejmě subjektivní dojmy a především popis mých specifických potřeb, na základě kterých jsem si nakonec vyhodnotil, že iPhone Air je pro mě zcela dostačující a ideální telefon. Pokud ho i vy zvažujete a není pro vás zásadní mít třeba ten nejlepší foťák – pak musíte jít jednoznačně do modelů Pro – tak doporučuji jít si iPhone Air někam vyzkoušet.

Můžete číst tenhle článek, můžete se dívat na spoustu videí, ale tady je opravdu potřeba mít ten telefon v ruce. A není vyloučeno, že je to možná jedinečná příležitost, jak mít iPhone, který tu bude třeba jenom jednu generaci, jako byl kdysi iPhone X. Mluví se totiž o tom, že iPhone Air je jen předzvěstí prvního skládacího telefonu od Applu, který by mohl dorazit příští rok. A je třeba říct, že to zní celkem logicky. Když si totiž dáte dva iPhony Air na sebe, tak už není tak těžké si představit, že příští rok dostaneme takový iPhone Fold.