Nedaleko Berounky vznikl atypický rodinný dům, do kterého se vstupuje výtahem. Kvůli složitosti pozemku, na kterém stojí, byl totiž vztyčen na železobetonových pilířích, aby měli majitelé co nejlepší výhledy i maximum slunce. Objevte více příkladů zajímavé architektury v našem pravidelném newsletteru Arch, k jehož odběru se můžete přihlásit v boxu níže.

Nestává se příliš často, aby mohl člověk na jednom místě obdivovat celou řadu jedinečných rodinných domů navržených v rozličných stylech. V jedné z vilových čtvrtí nedaleko Berounky je však taková podívaná k dispozici. Čtvrť na severním a západním úpatí kopce Babka začala vznikat již na počátku 20. století, díky čemuž zde stojí řada secesních i prvorepublikových vil. Po revoluci se místo opět stalo vyhledávanou adresou a začala zde výstavba novodobých rezidenčních staveb, často v maximálně reprezentativním stylu.

Díky tomu má celá lokalita jedinečný charakter definovaný různými architektonickými přístupy, ale i velkorysostí a měřítkem staveb. Nejnovějším přírůstkem do této pestré mozaiky je vila Sidonius. Atypický objekt se usadil na jedné z nejprudších a nejvýše položených parcel, což s sebou přineslo celou řadu výhod, ale i nevýhod a výzev pro studio Stempel & Tesar architekti.

Díky své poloze nabízí pozemek krásné výhledy do údolí řeky Berounky, lemované kopci Českého krasu se siluetou Prahy v pozadí. Právě výhled je tady to nejcennější, a proto bylo snahou architektů dopřát jej všem obytným místnostem ve vile a naservírovat jej z co možná nejlepšího úhlu.

Foto: Filip Šlapal

+2

Na pozemek nedopadá příliš mnoho slunce, nejvíce ho je v nejvyšší části, která však byla velmi těžko přístupná. Otázkou tedy bylo, jak dům postavit tak, aby byl co nejvýše, a zároveň byl pohodlně přístupný.

Koncept podoby stavby proto vychází z principu visutých domů, což mu pomáhá eliminovat některé nevýhody a maximálně těžit z hodnoty pozemku. Dům díky své formě mostní konstrukce na pilířích připomíná ocelovou lávku, která vede ze svahu do prostoru, pootočená k nejlepším výhledům a jižnímu slunci.

Vnější nosná část montované ocelové konstrukce stojí na železobetonových pilířích, mezi kterými je rozestup 18 metrů. Uvnitř je konstrukční výplň, která slouží jako nosný rastr oken a střešní a podlahové konstrukce.

Jak uvádí sami architekti, dům je stavební, statický i technologický experiment. „Nebyl prostor ani chuť řešit stavbu tradičními postupy, ale hledaly se cesty, které posunou myšlení a prověří nejnovější technologické výrobky a zařízení na trhu. Počínaje okny od švýcarské společnosti Air-lux s patentovaným těsněním přes kompresory až po chlazení a topení napojené na tepelná čerpadla s vrty, aby bylo v domě s nižší akumulační schopností zajištěno celoročně příjemné vnitřní klima,“ uvedli architekti ve své zprávě.

Foto: Filip Šlapal

+3

Vstup do domu začíná podzemním tunelem vedoucím kolem garáže s fitness a ateliéru. Tunel ústí u paty jednoho z pilířů. Na obytnou úroveň domu se tak lze dostat pouze výtahem, který vede i do technické místnosti v mezipatře. Na jedné straně domu se nachází dětské pokoje, na straně druhé ložnice s koupelnou a výhledy. Srdcem celého domu je obývací pokoj s jídelnou a kuchyní, které plynule navazují na jižní terasu.

Právě terasa je spojnicí mezi interiérem a prostorem horní zahrady s bazénem. Ta díky práci krajinářského architekta dostala břidlicový charakter, doplněný březovým hájem, a je v zajímavé harmonii s architektonickým konceptem celého domu.