Představte si systém, ve kterém žijí ryby a rostliny v dokonalé symbióze. V rámci uzavřeného ekosystému má jeden organismus příležitost podporovat ten druhý: rostliny vyživují odpadní látky, které vyprodukují ryby, a těm se dostává odměny v podobě čisté vody. V kostce se dá takto popsat obor známý jako akvaponie. A do rozsáhlé akvaponické farmy, která staví základy zemědělství budoucnosti v Česku, jsme se vyrazili podívat jedno horké srpnové odpoledne.

Z rozpálených karlínských ulic rádi vyrážíme za Prahu, do lážovické Rybí zahrady, kterou v roce 2017 založili Jan Dušek a Michal Hrášek. Před horkem naštěstí můžeme uniknout rychle, jelikož naskakujeme do nového SUV Cupra Ateca v limitované edici VZ. Jde o modernizovanou verzi vůbec prvního vozu této nové značky z koncernu Volkswagen, která je navíc vyráběna u nás v Kvasinách.

Ateca je jeden z nejvýkonnějších vozů tohoto závodu, což poznáváme záhy, když kolega, který se chápe volantu, šlape na pedál. Auto má neskutečný odpich. A jelikož se jeho limitovaná edice chlubí výfuky Akrapovič, občas se ozve výstřel, díky němuž si připadáme jako na nelegálním závodu v nočním Tokiu. I když je den a projíždíme Prahou.

Hovíme si ve sportovních sedadlech, která nás pěkně drží při rychlých průjezdech zatáček – těch je po cestě do lážovické farmy skutečně dost. Po zaparkování před halou, kde se ukrývá akvaponický systém, nás vítá jeden ze šéfů Rybí zahrady Petr Velich, který mnoho let působil v oboru akvaristiky a jenž v zahradě dělá každý druhý pátek prohlídky pro zvědavce z řad veřejnosti. Na nic nečeká a rovnou nás vtahuje do světa, který zde společně s Janem Duškem a Michalem Hráškem vytvořili.

Vstupujeme do haly, která stála na počátku akvaponického projektu, který je nyní jedním z největších ve střední Evropě a jeho meziroční růst se od založení každoročně drží na úrovni 50 procent. „První akvaponickou farmu jsme začali stavět před čtyřmi roky. Věděli jsme, že tento obor má všechno před sebou a brali jsme v potaz velkou úsporu vody a energie – tedy parametry, které budou v kontextu klimatické změny do budoucna čím dál důležitější. A protože jde o nový druh zemědělství, který je málo probádaný, vše jsme se učili za chodu,“ začíná vyprávět Velich.

Po vybudování prvního systému podnikatelé zjistili, že není funkční, a tak začali znovu. Počáteční investice proto narostla, ale prvotním neúspěchem se nenechali odradit, protože věřili, že akvaponie má do budoucna velký smysl. Po dalších pokusech a omylech se podařilo vybudovat funkční systém, ke kterému posléze přidružili také zpracovnu na filetování ryb. Když přišli s kůží na trh, poptávka totiž byla právě taková, a tak se jí museli rychle přizpůsobit.

„Čekali jsme, že někam přijdeme, ryby nabídneme a lidi nám urvou ruce. Jenže ono to tak není. Jedna věc je něco umět, druhá věc je něco umět prodat. Kuchaři nám sice řekli, že maso je skvělé, ale s nezpracovanou rybou mají moc práce. Zpracovnu jsme si naštěstí mohli pronajmout už hotovou, ale i tak šla se změnou byznys plánu ruku v ruce spousta nových hygienických předpisů,“ vzpomíná Velich.

Novátorská symbióza fauny a flóry

Vstupujeme do první haly a okamžitě rozpoznáváme typické rybí aroma. Velich nám začíná vysvětlovat, jak přesně jejich akvaponický systém funguje. „První halu jsme rozdělili na dvě patra, ve kterých jsme spojili chov ryb s pěstováním zeleniny v uzavřeném systému, kde si mohou vzájemně pomáhat. Ryby chováme v kádích o objemu 3000 litrů – ve vodě žerou a vylučují, takže se v ní hromadí odpadní dusíkaté látky a zbytkové minerály z krmiva.“

Když se koncentrace těchto látek ve vodě zvedne, ryby začnou mít problémy a mohou hynout, proto je nutná neustálá filtrace vody. V běžném recirkulačním systému by voda z kádě protekla filtrací tak, že by prošla čisticí komorou přes filtrační média, kde by se zbavila dusíkatých látek pomocí takzvaných nitrifikačních bakterií.

Problémem však je, že takto dochází k velkému plýtvání vodou – aby koncentrace škodlivých látek nebyla velká, musí se tekutina neustále vyměňovat. A právě v tomhle případě všechno mění akvaponická inovace.

„My jsme do procesu filtrace zapojili pěstování zeleniny v hydroponickém systému. Což znamená, že rostliny nejsou zasazené v půdě nebo v substrátu, ale ve vodě. Výživu rostlinám dodáváme tak, že voda, která proteče filtračními systémy, jde trubkami ke stropu a pokračuje do oddělení zeleniny,“ říká Velich a ukazuje, kam vedou trubky.

Pokračují do vrchního patra, kde si v pětipatrových regálech hoví rostliny plovoucí na výživné vodní hladině. Voda od jejich rybích souputníků samospádem protéká kořenovým systémem, rostliny z ní vytahují pro ryby škodlivé dusíkaté látky a k rybám se pak dostává naprosto čistá voda. Tento proces se opakuje několikrát denně, což zajišťuje, že je vše dobře vyvážené a ani rostliny ani ryby nijak nestrádají.

„Většina hydroponických farem používá chemická hnojiva, která jsou tvořena tím, co jsme my schopni dostat z vody. Nepoužíváme žádné pesticidy ani herbicidy, protože by uškodily rybám, ryby zase neléčíme antibiotiky, protože by uškodila rostlinám. Celý systém tak funguje zcela bez chemie,“ popisuje Velich.

A jedním dechem dodává, že velkou výhodou je především úspora vody. Na její dolévání spotřebují v Rybí zahradě asi deset procent toho, co je potřeba u klasického recirkulačního systému. Jako zdroj vody zde slouží studna, ze které naplnili pětici systémů, každý o objemu 50 tisíc litrů vody. A od té doby úroveň vody jen udržují. „Šetření vodou bude stále důležitější. Nejen v zemích, které jí už dnes mají nedostatek, ale také u nás. Takže my se ji vážně snažíme šetřit, jak jen můžeme.“

National Geographic z první řady

V Rybí zahradě se daří dva druhy ryb chovat od jikry: sumečka afrického a tilápii nilskou. Zakladatelé věděli, že pokud chtějí akvaponii provozovat ve velkém a pokud mají dosáhnout potřebného obratu, nemohou kupovat rybí potěr u výzkumných ústavů a vysokých škol.

„Pomohl nám s tím jeden vysokoškolský učitel a je to velmi zajímavá práce, kvůli které tady ale v době vytírání musíme zůstávat přes noc. V případě sumečků musíme samičky hormonálně stimulovat, vyvolat jim ovulaci, vymačkat jikry a pak je oplodnit mlíčím od samců. Když se celý proces povede, získáme tak až 60 tisíc sumečků najednou,“ přibližuje zázraky přírody Velich.

Poměrně překvapivý způsob rozmnožování má tilápie nilská. Jako tlamovec totiž odchovává potěr v tlamě – samička naklade jikry, samec je oplodní a samička je poté natáhne do ústní dutiny, kde je drží přibližně dvanáct dnů, dokud se z nich nevyvinou rybky. I ty se potom v případě ohrožení mohou v tlamě ukrýt. Jenže v uzavřených kádích nebyl tento přirozený přístup příliš efektivní, a tak Velich vyrobil umělé tlamy, ve kterých může docházet k nerušenému vývoji.

Dalšími rybami v programu Rybí zahrady jsou kapři, dva druhy pstruhů, jeseteři a pangasové neboli sumečci žraločí, kteří nemají příliš dobrou pověst kvůli velkochovům zamořeným těžkými kovy a antibiotiky. „Přitom je to velmi chutná a oblíbená ryba. U nás žije v dobrých podmínkách bez chemie a díky tomu, že veškeré ryby, které expedujeme, ještě ráno žijí a plavou, dostává se k zákazníkům čerstvá, nezmražená a nenapuštěná vodou,“ říká Velich, zatímco hladinu vody před námi brázdí drobné žraločí ploutve.

Hydroponická část je neméně fascinující a na fanoušky sci-fi filmů může působit jako zahrada v kosmickém plavidle. Rostliny zde bdí a spí podle toho, jaké světelné podmínky diktují UV zářivky, vznášejí se na hladině a jejich kořenové systémy vysávají vodu plnou živin. Veškerou zeleninu a byliny si zde pěstují od semínek a ve stávající nabídce nejvíce září mangold, pak choi nebo salátový mix.

Právě světlo UV zářivek nás přivádí k otázce, jaká energie vlastně celý provoz pohání. „Prozatím využíváme elektřinu ze sítě, ale už máme naprojektovanou fotovoltaiku. Kvůli současné situaci sice nabírá zpoždění, ale ještě letos by měly střechy obou našich hal pokrýt fotovoltaické panely, díky kterým budeme téměř soběstační,“ přibližuje plány ředitel zahrady budoucnosti.

Rozvoj farmy podpořený finanční injekcí od Meritonu

První halou ale naše prohlídka nekončí. Venku se k nám přidává Jan Dušek, aby nám ukázal novou plachtovou halu s kapry a pstruhy a především projekt, který se rýsuje v současnosti. Jde o skleník o rozloze 900 metrů čtverečních, kde se zapojením České zemědělské univerzity vznikne dvousmyčková akvaponie. Pokrokový skleník může vyrůst mimo jiné i díky tomu, že se Rybí zahradu rozhodla podpořit investiční skupina Meriton, která je širší součástí v e-commerce známé skupiny Miton. Do projektu investovala v řádech desítek milionů korun.

„Vnímáme, že Meriton investuje do společností, které chce rozvíjet dlouhodobě a propojovat online a offline svět. A my jsme rádi, že jsme u toho s nimi. Jejich tým přemýšlí o přírodě a udržitelnosti, hledají projekty, které jim do sebe synergicky zapadají. Takže díky nim teď například můžeme začít s tímto skleníkem,“ usmívá se Dušek, když stojíme před obří konstrukcí, která sousedí s halou číslo dvě, ve které plavou jeseteři a pstruzi.

Ta není napojena na rostliny a čištění, takže odpadní kaly z ní čerpají ze speciálních filtračních systémů do septiku. Jímka v něm sbírá tuto „úrodnou vodu“, která už prošla měřením u odborníků z ČZU. Dle Duškových slov zjistili, že má obrovské výživové vlastnosti, takže jde o vynikající hnojivo. Součástí skleníku tak bude systém umělých závlah, které budou čerpat právě odpadní vodu. Díky další inovaci tak vůbec nic nepřijde nazmar.

Dušek nám ještě na závěr ukazuje další potrubí a popisuje, že tady neplýtvají ani teplem. „V první hale vznikají tisíce litrů teplého vzduchu, který nechceme pouštět ven. Odpadními rourami ho povedeme do plachtové haly, kde nám v zimě zamrzaly krajní kádě. Odpadní teplo nám tak udrží konstantní teplotu. Budeme ho využívat i ve skleníku, čímž prodloužíme jeho sezonu o dva měsíce a zároveň tím budeme pokračovat v propojování jednotlivých systémů.“

Nabídka Rybí zahrady se tak co nevidět rozšíří o další druhy zeleniny, které budou prospívat díky rybím symbiotickým partnerům. A díky tomu, že Česká zemědělská univerzita, která s projektem úzce spolupracuje, získala velký grant na výzkum akvaponie, celý obor se bude moci posunout mnohem dál. „Budou se moci stanovit normy či dotační programy, což dá velký prostor pro další rozvoj,“ uzavírá Dušek.

Po vzoru ryb, se kterými jsme strávili takřka dvě hodiny, vyplouváme Cuprou zpět do Prahy. Jelikož má Ateca klasický spalovací motor, nejsme při tom – na rozdíl od Rybí zahrady – příliš ekologičtí. V průměru si totiž řekne o deset litrů benzinu na 100 kilometrů jízdy. Při zodpovědném využití tempomatu se dostáváme na číslici devět. Cupra má ale v repertoáru ještě první elektrický hot-hatch Born, takže příště si zlepšíme svou ekologickou karmu právě v tomto vozítku.