Je to nejspíš nejznámější česká značka tvrdého alkoholu. Žufánek dnes platí za záruku řemeslné kvality v ovocných a bylinných destilátech a z některých jejích lahví se staly za pouhou dekádu investiční artikly se vším všudy. I přesto, že v době, kdy začínala, nebyl český trh s alkoholem zdaleka připravený na prémiové zboží.

Martin Žufánek, nejviditelnější ze tří bratrů, kteří za značkou stojí, se o celé filozofii podniku i o investování do alkoholu rozpovídal v Investičním podcastu Vojty Žižky, který si můžete pustit v přehrávači níže. Přestože dnes patří k nejviditelnějším brandům svého segmentu, Žufánek dlouho své zákazníky hledal. Postupem času se ale bratrům z malé vesničky u slovenských hranic podařilo převrátit i celý narativ trhu s pálenkami.

„Dnes už si to málokdo pamatuje, ale před rokem 2000 nebyly ovocné pálenky moc tradiční v barech a restauracích. Slivovice měla stigma vesnického pití, které destiluje nějaký dědeček na vesnici. Trh byl naučený na takové ty chalupářské slivovice, které stály 120 korun za půllitrovou lahev,“ popisuje Žufánek stav před dvěma dekádami. S bratry si tehdy řekli, že je to příležitost návyky konzumentů pozvednout na trochu vyšší úroveň.

Trvalo to ovšem ještě relativně dlouho, než se to povedlo. Žufánkovým totiž paradoxně pomohla tragická událost, jež vešla do českých dějin jako metanolová aféra – v letech 2012 a 2013 tehdy na otravu levným alkoholem zemřelo 48 lidí. Výsledkem bylo nejen zpřísnění dohledu nad výrobou, ale také měnící se sentiment zákazníků, pro něž při výběru tvrdého alkoholu přestala být podstatná už jen cena. V neposlední řadě se podle Žufánka zásadně pročistil trh – před aférou byly na českém území řádově stovky výrobců alkoholu. Po ní jich zůstalo zhruba čtyřicet.

Ačkoliv značka Žufánek začala postupně růst na oblibě, bratři se nenechali poptávkou strhnout a stejně jako dnes mnohé produkty omezovali do limitovaných edicí, a především nedali dopustit na ruční výrobu. Ačkoliv se totiž může zdát, že lahve od Žufánka jsou dnes již v každém kvalitním baru, všechny prošly pod rukama přímo samotným Žufánkovým.

„Už od začátku jsem řekl, že když se produkt jmenuje Slivovice Žufánek, tak ji vydestiluje pouze Žufánek. A když se o něm bude mluvit nebo psát, tak bude mluvit nebo psát Žufánek. Nikdy jsme ani neměli agenturu, která by se nám starala o sociální sítě,“ vysvětluje slavný lihovarník.

Přiznává, že je trochu detailista a jelikož chce zaručit maximální kvalitu a přesnost, dodnes například nepoužívá na přidávání lihu hadice nebo čerpadlo. Když potřebuje přilít do kotle 100 litrů lihu, desetkrát naplní svůj nerezový kyblík a nikdy to prý nebude dělat jinak. Byliny váží na dvě desetinná místa. Mimo jiné to například znamená, že když se Martin Žufánek vydá například do Prahy na rozhovor, výroba stojí.

Značku si pečlivě chrání i při styku s barmanskou a gastronomickou komunitou, která je podle jeho slov citlivá na to, s kým od dodavatele produktů jedná. Když lahve do podniku přiveze přímo člověk, co je vydestiloval, tak vznikají osobní vazby i dobrý vztah hospodských k samotnému produktu. A to se ve výsledku podepisuje i na zážitku zákazníka. Dnes jsou tak po Praze i bary, s jejichž provozovateli se Žufánek zná celých 23 let.

Detailní práce nese ovoce a z některých Žufánkových lahví se staly postupem času legendy mezi dobrým alkoholem. Třeba první OMFG gin z roku 2014 se dnes pořizuje za částkou nad třicet tisíc korun za půllitrovou lahev. Lidé je však kupují hlavně kvůli exkluzivitě, ne ani tak kvůli chuti. „Před časem jsem tu lahev otevřel a je naprosto v pořádku, super, ale třeba se z ní vytratily veškeré citrusové tóny,“ říká Martin Žufánek. Na archivaci ho tak příliš nedoporučuje.

Sám má rozsáhlou sbírku alkoholu, ovšem říká, že ho nepřeprodává. Co si nakoupil, to si také vypije. Tvrdý alkohol ale skutečně lze vidět jako dobrý investiční artikl – podle Žufánka je dobré se v současné době dívat třeba na whisky. „Některé značky už neprodávají lahve na volném trhu a postupují už jen formou aukce. Pak to vypadá tak, že člověk si koupí lahev skotské whisky Macallan za 150 liber a do roka stojí tisíc liber. A to už je fakt řacha, výnosnější než kdejaké shitcoiny,“ odkazuje Žufánek na velkou návratnost.

Za zcela nejlepší investiční artikl však osobně ve světě alkoholu považuje absint. Tento bylinný mok se díky obsahu alkoholu nad 70 procent v podstatě sám konzervuje, a tak má postupně stále lepší chuť. „Nedávno jsme otevřeli náš první absint z roku 2009. Z tehdejšího pohledu průměrný, ale za těch třináct let se chuťově stočil do naprosté krásy. Postupem času se totiž rozpadají bylinné oleje, a jsou tak krásně rozpoznatelné tóny pelyňku nebo fenyklu. Dvě stě let starý absint, který jsem taky ochutnal, byla božská mana,“ libuje se lihovarník.

Jeho cena může v budoucnosti stoupat i z jiného důvodu. „Začínám čím dál tím víc věřit, že jsme možná poslední generace, která nemá absint zakázaný. Dneska je doba, kdy se všechno zakazuje, reguluje a snižují se cukry. Existují už i nealkoholické destiláty. Možná se dožiju toho, že nebude přijatelné pálit 70procentní alkohol,“ uzavírá Žufánek.