Třicet let starý román, který původně skoro nikdo nečetl, se najednou stal jedním z nejpřekvapivějších knižních hitů. Román Já, která nikdy nepoznala muže (v originále I Who Have Never Known Men) měl ve Velké Británii dlouhodobě jen dva až tři prodané kusy ročně, v USA byl jen na objednávku. Až po předělání v roce 2019, kdy dostal nový překlad i přesnější název, začal být znovu k dispozici, ale pořád zůstával bezejmenným titulem na okraji. Zlom přinesl až TikTok. Čtenáři začali sdílet, jak na ně kniha působí, a během několika měsíců vystřelily prodeje na desítky až stovky tisíc výtisků. Do popředí se navíc dere už i u nás.

Nejde o knihu, která by na první dobrou odpovídala typickému virálnímu titulu. Není nová, nemá rozsáhlý fantasy svět, nepatří do světoznámých sérií a nemá žádnou výraznou marketingovou podporu. Děj sleduje bezejmennou dívku, která žije s devětatřiceti ženami v podzemní kleci. Nikdo neví, proč tam jsou, kdo je unesl, ani co se stalo nad zemí. Strážci nikdy nemluví. Když se skupina dostane ven, zjistí, že svět je prázdný a bez odpovědí.

Román nevysvětluje žádné pozadí a záměrně nechává většinu zásadních otázek bez vyjasnění. A podle recenzí je to právě ten prvek, který na dnešní čtenáře působí nejvíc. Autorka Jacqueline Harpmanová knihu před lety vydala jako samostatný román, u kterého se zdálo, že si najde jen malé publikum. K obratu došlo v roce 2018, kdy si jeden z pracovníků britského nakladatelství Vintage všiml zapomenutého výtisku ve firemní knihovně a vnesl ho do interní debaty o tom, co má a nemá smysl publikovat.

Za běžných okolností by to možná ničemu nepomohlo, ale tehdy mu hrála do karet situace. Dystopické romány se dostávaly do popředí, úspěch bestselleru Příběh služebnice otevřel cestu podobným titulům a čtenáři začali vyhledávat příběhy, které pracují s nejistotou a společenským napětím. Vintage proto usoudilo, že má smysl knihu vrátit na trh, tentokrát v nové verzi.

Kniha totiž předtím vyšla jako The Mistress of Silence, což se od původního francouzského originálu dost vzdalovalo a čtenářům v angličtině nedávalo jasnou představu, o jaký příběh jde. Když ji Vintage připravovalo k nové verzi, rozhodlo se vrátit k názvu I Who Have Never Known Men, takže šlo jen o překlad z francouzštiny. Spolu s tím požádalo překladatelku Ros Schwartzovou, aby celý text ještě jednou prošla. Původní verze podle ní zněla až příliš učesaně a vzdělaně.

Nová verze měla být jednodušší, přímočařejší a blíž tomu, jak by skutečně zněl hlas postavy z románu. Ani to samo o sobě ještě nevedlo k masovému zájmu. Nové vydání se sice prodávalo lépe než původní, ale pořád šlo o relativně malá čísla. Zlom nastal až ve chvíli, kdy se kniha začala objevovat na TikToku. Ne přes velké influencery, ale přes běžná videa čtenářů, kteří mluvili o tom, jak na ně román zapůsobil.

Jedno z prvních virálních videí, o kterém píše The Economist, mělo více než 12,5 milionu zhlédnutí a přes dva miliony lajků. A přitom jen naznačilo základní situaci příběhu. V reakcích čtenářů se nejčastěji objevuje popis knihy jako titulu, který v člověku dlouho doznívá, a že způsob, jakým Harpmanová pracuje s tichem, nejasnostmi a izolací, je nutí přehodnocovat vlastní pohled na každodennost.

@virag.konya was this THE Best book of the year? I guess so #iwhohaveneverknownmen #booktok #bookworm #reading #fyp ♬ som original – ana sofia

Místo velké dystopické zápletky nebo akčních scén staví kniha na jednoduchosti, která umí být překvapivě silná, právě tím podle čtenářů vytváří pocit, který se těžko porovnává s jinou literaturou. V diskuzích se často objevuje, že jde o typ čtení, které může změnit náladu, náhled na svět i to, jak člověk přemýšlí o mezilidských vztazích nebo samotě.

Ve chvíli, kdy se začaly objevovat podobné reakce, začali si knihkupci v USA i Velké Británii všímat, že lidé přicházeli přímo s tím, že si chtějí koupit právě tento titul. Obchody ji postupně přesouvaly z méně nápadných polic do sekcí s nejprodávanějšími knihami a poptávka rostla měsíc za měsícem. V USA se v roce 2024 prodalo zhruba 100 tisíc kopií a v Británii podle údajů za rok 2025 přibližně 75 tisíc kusů.

Teprve nyní se trend začal pozvolna přelévat i mimo anglicky mluvící svět, a to včetně Česka. „Poprvé u nás tato kniha v češtině vyšla až letos, ale je pravda, že anglické verze jsme dříve prodali jen jednotky kusů,“ říká pro CzechCrunch Dušan Murčo, country manažer knihkupectví Martinus, které je jedním z několika, jež v Česku tuto knihu nabízí.

„Teď jsme s českou verzí v nižších stovkách za rok 2025. A tahle verze samozřejmě hraje prim, byť skok v prodeji těch anglických je také, ale minimální,“ doplňuje Murčo. Zajímavé je, že i přes to, že nákupy knihy zatím nejdou do vyšších tisíců, zařadil Martinus knihu do sekce Knihy roku.

„Byli jsme si naprosto vědomi zahraničního úspěchu, nejen na sítích, sami jsme ho v Martinusu nalákaní přečetli, abychom si udělali obrázek na vlastní kůži,“ říká Lucie Hartmannová, editorka Martinus Knihy roku. „Pak, když jsme usoudili, že za to opravdu stojí a byla letos konečně přeložená, s klidným svědomím jsme ji do výběru zařadili.“