Nejslavnější panenka chce být pro všechny. Na trh míří Barbie s Downovým syndromem

Nová postavička je zavalitější a vzrůstem menší než její předchůdkyně. Jde o jedny z charakteristických prvků, které děti s Downovým syndromem mají.

Filip HouskaFilip Houska

barbie_1

Foto: Mattel

Panenka Barbie s Downovým syndromem

0Zobrazit komentáře

Dlouhá desetiletí měla panenka Barbie představovat prototyp dokonalé americké ženy – vždycky byla štíhlá, nosila se na podpatcích, pyšnila se blonďatými vlasy jako z plakátu a její oblečení pokaždé perfektně obepínalo křivky těla. Doba se ovšem od roku 1959, kdy byla jedna z nejslavnějších hraček uvedena na trh, výrazně změnila. A proto se mění i Barbie, a to směrem k větší inkluzi, z čehož vychází i nejnovější verze, ve které má panenka Downův syndrom.

Pro amerického výrobce hraček Mattel se panenka Barbie stala jedním z vůbec nejúspěšnějších produktů, s jakými kdy přišel. Když ji před čtyřiašedesáti lety poprvé dosadil na pulty hračkářství, začala mánie, z níž Barbie vyšla se statusem popkulturního fenoménu. Panenky se prodávaly po milionech a jsou oblíbené do dnešního dne – v průměru se jich má každý rok prodat na padesát osm milionů, zhruba sto panenek za minutu.

Až do roku 2016 přitom Mattel odolával diskusím o tom, jak by vlastně „dokonalá žena“ měla vypadat. A jestli něco jako „dokonalá žena“ vůbec existuje. Všechny děti přece i vlivem genů nebo vážných zdravotních poruch nemohly vypadat tak jako Barbie. Proto se výrobce, jehož tržní hodnota činí téměř šest miliard dolarů, rozhodl, že rozšíří řadu panenek o desítky nových variací, které dostaly jiné míry těla, odstíny pleti, vlasy nebo barvy očí.

Evoluce Barbie pokračovala nadále. V roce 2019 představil Mattel novou edici Fashionistas, ve které vystupovaly panenky se zdravotním postižením. Nechyběl tak model s protézou nohy, naslouchátky, invalidním vozíkem nebo třeba specifickým kožním onemocněním, jež způsobuje ztrátu pigmentu na kůži. Nyní se k nim přidává verze s Downovým syndromem, nevyléčitelnou genetickou poruchou.

barbie

Foto: Mattel

Inkluzivní edice panenek Barbie

„Naším cílem je umožnit všem dětem, aby se v Barbie viděly,“ uvádí Lisa McKnightová, která má v Mattelu na starosti divizi Barbie a panenek jako takových. Nový model tak pochopitelně cílí hlavně na ty děti, které se s Downovým syndromem potýkají.

Ty jsou zpravidla menší než jejich vrstevníci, bývají zavalitější, mají širší nos a jejich oči jsou mandlovitého tvaru. A právě tyto rysy má i nová panenka. Na její koncepci se ostatně podílela i americká nezisková organizace Národní společnost pro Downův syndrom, která pomáhá lidem s touto diagnózou i jejich blízkým.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

I proto má nová Barbie růžový náhrdelník se třemi šipkami směřujícími nahoru – ty mají představovat třetí kopii chromozomu 21, který Downův syndrom způsobuje. Záměrně byly zvoleny i šaty s nadýchanými rukávy, na kterých se nachází motýly a květy ve žluto-modré barevné kombinaci, jež je s povědomím o Downově syndromu spojená. Specifické jsou také růžové dlahy v oblasti kotníků.

„Tato Barbie nám připomíná, že bychom nikdy neměli podceňovat sílu reprezentace. Je to obrovský krok vpřed pro inkluzi a moment, který oslavujeme,“ zmínila pro server CNN prezidentka Národní společnosti pro Downův syndrom Kandi Pickardová.

Z vepřína na stezku paměti. V Letech se rýsuje definitivní podoba památníku i expozice

Expozice budoucího památníku v Letech u Písku je poslední velkou zakázkou. Na jihu Čech se už staví, skončená je i architektonická soutěž.

Eliška NováEliška Nová

pamatnik-v-letech-u-pisku-6

Foto: Jan Sulzer a Terra Florida

Památník v Letech u Písku

0Zobrazit komentáře

Trvalo to neuvěřitelných osmdesát let. Většinu z nich tu stál vepřín, aniž by mnohým bylo jasné, co se na stejném místě před osmdesáti lety stalo. Politováníhodný stav někdejšího pracovního tábora v Letech u Písku se chýlí ke konci. Vzniku památníku, který má připomínat hrůzy druhé světové války, už nic nebrání.

Posledním pomyslným bodem, který bylo potřeba udělat, bylo vysoutěžení dodavatele expozice budoucího Památníku holokaustu Romů a Sintů. Dodá ji společnost Muzea Servis, která zde vytvoří vnitřní a venkovní prohlídku. Konkrétní podobu budoucí expozice zatím správce zdejšího areálu, tedy Muzeum romské kultury, neukázal. Něco málo ale přeci jen prozradil.

„Expozice uvnitř památníku bude multimediální. Bude se zaměřovat na předválečný život Romů a Sintů v Čechách, internaci v táboře a holokaust obecně. Pamatovat bude ale i na poválečnou dobu a připomínání nebo nepřipomínání válečných osudů Romů a Sintů,“ uvedla pro CzechCrunch mluvčí Muzea romské kultury Karolina Spielmannová.

Výstava by měla upomínat i na boj za to, aby se někdejší takzvaný cikánský tábor stal důstojnou připomínkou válečné nespravedlnosti. A že to byl boj skutečně dlouhý. První organizace sdružující Romy – Svaz Cikánů-Romů – se o památník snažila už v sedmdesátých letech. Tehdy tu byla obecní pastvina. Holokaust připomínal jen dřevěný kříž s trnovou korunou z ostnatého drátu, který byl vztyčen z iniciativy internované rodiny.

pamatnik-v-letech-u-pisku-5

Foto: Jan Sulzer a Terra Florida

Léta zdejší události připomínal jen dřevěný kříž

„Svaz byl pod tlakem vedení komunistické strany v roce 1973 zrušen a plány výstavby památníků zůstaly nerealizovány,“ uvádí Muzeum romské kultury. Komunisté chtěli na místě něco jiného, a tak tu v roce 1974 vznikl vepřín. Deset hal stálo v blízkosti někdejšího tábora a další tři haly, dostavěné na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, byly postaveny v půdorysu jihovýchodního cípu bývalého tábora.

Vepřín nakonec zůstal stát i po revoluci. Václav Havel tu sice v roce 1995 odhalil pomník, trvalo to ale až do roku 2018, než stát stále existující haly vykoupil a mohl se zde začít budovat památník.

Život v táboře, který byl předstupem k cestě do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, konkrétně do Birkenau, přiblíží expozice venkovní. „Bude se zabývat perspektivou pamětníků a jejich příběhy. Návštěvníci uvidí rodinné fotografie, záznamy vzpomínek nebo také část archeologických nálezů,“ uvedla Spielmannová.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Osud zdejšího místa připomenou ale také dvě torza, konkrétně haly číslo osm. I ty mají upozornit na to, jak nesnadné bylo z prostoru někdejšího romského pracovního tábora udělat důstojnou připomínku.

I přesto, že v památníku nyní probíhá stavba, v květnu se tu tradičně uskuteční setkání k uctění památky obětí. Táborem prošlo od srpna 1942 do srpna 1943 třináct set mužů, žen a dětí. Zemřelo tady přitom 326 osob, přičemž většinu obětí tvořily děti.

Návrh postavený na symbolice

Vysoutěžení expozice je poslední velkou zakázkou, která je podle muzea nutná k úspěšnému vybudování celého památníku. Společnost Muzea Servis dva výstavní projekty dodá za deset a půl milionu korun. Muzeum už na konci března podepsalo smlouvu o finanční podpoře s velvyslanectvím Spolkové republiky Německo. To dříve přislíbilo 2,6 milionu. Jinak je památník financován z fondů Norska a fondů EHP.

V Letech už skončila také demolice, a to v polovině letošního ledna. Areál byl tak předán právě Muzeu romské kultury. Vysoutěžená už je také stavba, tu dodá firma Protom Strakonice za bezmála sto milionů. Práce by měly trvat rok, to znamená, že památník by mohl být hotový příští rok v únoru. Budovány jsou nyní základy návštěvnického centra, ve kterém bude vnitřní expozice. V další fázi budou probíhat také terénní úpravy místa, kde má být expozice venkovní.

pamatnik-v-letech-u-pisku-4

Foto: Jan Sulzer a Terra Florida

Zůstanou tu také torza někdejší haly pracovního tábora

Předloni byly také vyhlášeny výsledky otevřené projektové krajinářsko-architektnické soutěže. Vyhrálo ji studio Terra Florida. To navrhlo do někdejšího prostoru tábora louku s květinami, podél které povede cesta. Tady si návštěvníci budou moci přečíst jména obětí. Měla by zde být také stezka paměti s hlasovými záznamy.

vin-2

Přečtěte si takéVinograf se hodil do gala, pomáhal s tím i Jakub ŠpaňhelVinograf se hodil do gala. Na novém vzhledu známého vinného baru se podílel i Jakub Špaňhel

„Celý návrh je postavený na symbolice. Naším základním kompozičním prvkem je les, jeho vnitřní prostor, jeho hrana a volný prostor, který díky ní utváří,“ uvedl Jana Sulzera z ateliéru Terra Florida. Les má být také metaforou společenství Romů. Jeho nepřítomnost má vyjádřit nepřítomnost těch, kdo holokaust nepřežili. Zmíněné torzo někdejšího vepřína mají stromy postupně pohltit.

„Projekt získal vysoké hodnocení díky citlivému přístupu k tématu samotnému, ale i k okolní krajině, do níž bude památník zasazen. Jsme velice rádi, že se podařilo vybrat návrh, na kterém se porota jednoznačně shodla,“ uvedl ředitelka muzea Jana Horváthová. V čele komise byl architekt Josef Pleskot.