Komentář Luboše Kreče: Petr Pavel porazil Andreje Babiše a bude příštím českým prezidentem. Optimismus, naděje a euforie pro jednou zase zvítězily nad strachem, agresivitou a lží. Ovšem především v kampani, ne nutně v srdcích a hlavách lidí. Navíc po fázi nadšení zákonitě přijde fáze vystřízlivění, možná dokonce zklamání. Musí se na to připravit voliči, média i Petr Pavel sám. Právě pro něj všechno teprve začíná, místy nechutné útoky konkurenta byly jen takové zahřívací kolo ve srovnání s odpovědností a očekáváními, kterým bude čelit po 8. březnu, kdy se oficiálně stane prezidentem.

Poslední televizní debata ve čtvrtek večer na Nově se nesla v překvapivě klidném, až nudném duchu. O posledních dvou týdnech se ale nic takového říct nedá: Petr Pavel elektrizoval své příznivce, kteří po tisících zaplnili náměstí v Praze, Brně, Ostravě či Ústí nad Labem, Andrej Babiš zase oblepil republiku protiválečnými billboardy a zasel do nemalé části společnosti strach, který ještě umocnily řetězové e-maily nebo lživé esemesky o tom, že se bude mobilizovat.

Výhra Petra Pavla je v takové situaci sice symbolická, ovšem zároveň zavazující. Radost a euforie jeho voličů jsou možná nakažlivé, ale nevydrží – časem pominou. Naopak frustrace a naštvání těch, k nimž mluvil Babiš a které poštvával proti vládě, proti té druhé části společnosti, proti Ukrajincům, ta s námi zůstane. A bude hodně na Pavlovi, jestli se ji podaří aspoň zčásti zahladit.

Prezident nemá velké pravomoci měnit život lidí, ty drží v rukou hlavně premiér a vláda. Ta se už rok vypořádává s bezprecedentní geopolitickou i makroekonomickou situaci a je pravděpodobné, že další kroky, které bude činit – jako například nevyhnutelné zvyšování daní –, jí moc pozitivních politických bodů nepřinesou.

V tom bude tkvět příležitost pro nového prezidenta, aby svou rozvahou, ochotou naslouchat a historickou úctou, jež se k postu váže, pomáhal tlumit vášně, uklidňoval a vytvářel pomyslné mosty. Tedy aby dělal přesně to, nač Miloš Zeman dávno rezignoval a co si lze těžko představit u Andreje Babiše.

VYSTOUPENÍ K VÝSLEDKŮM PREZIDENTSKÉ VOLBY https://t.co/EoMLVMaMjS

— Petr Pavel (@general_pavel) January 28, 2023

Bude to nesmírně náročná mise, v něčem podobná výsadku na nepřátelském území. Tím přitom nemusí být Babišovi voliči, ale klidně i ti Pavlovi. Ti si totiž do Zemanova nástupce projektují nesplnitelné ambice, mnoho lidí ho vnímá jako idylické dobro. Ale politika taková není, není černobílá, není to souboj dobra se zlem. Politika je plná kompromisů a je třeba se připravit i na to, že třeba za tři roky prezident Petr Pavel jmenuje premiérem Andreje Babiše a Tomia Okamuru vicepremiérem. Jaké vášně to probudí v lidech, kteří ho včera a dnes zvolili, si lze snadno představit.

O tom, jak vrtkavá je přízeň veřejnosti a vlastních fanoušků, by mohl Pavlovi vyprávět například premiér Petr Fiala. Jeho kabinet nejpozději od chvíle, kdy vypukla válka na Ukrajině, čelí dvojí kritice: podle mnoha svých příznivců je málo odvážný, málo pravicový a pokračuje v rozhazovačné rozpočtové politice, podle jiných je naopak málo solidární a nemyslí dostatečně na obyčejné lidi, ať už to znamená cokoliv. To už je ale úděl politiků a prezident je výsostně politická funkce.

Co tedy očekávat od nového prezidenta? Není toho mnoho a zároveň je toho strašně moc. Předně se musí pokusit uklidnit atmosféru a přesvědčit nahněvané občany a občanky, kteří mu nedali hlas, že tu bude i pro ně. V tomto směru má Petr Pavel dobré předpoklady k tomu aspoň částečně uspět, stejně jako v otázce důstojnější reprezentace České republiky. Práce prezidenta je totiž z nemalé části tvořena estetikou a symbolikou a tady při srovnání s posledními roky působení Miloše Zemana bude Pavlovi stačit k úspěchu relativně málo.

Pak tu je ale ještě třetí, nejsložitější úkol. Jestli české společnosti už dlouho něco chybí, je to společný směr a vzájemné pochopení toho, kam a proč jdeme. V minulosti těmito hodnotami byla touha dohnat Západ a patřit do EU či NATO, už několik let takový spojovník ale chybí. Znejistělá společnost jako by se bála otevřít, jako by rezignovala na to, že úspěšné Česko v rychle se měnícím světě bude jedině Česko moderní, kreativní, ambiciózní. A nebojácné.

Když si člověk projde předvolební program Petra Pavla, je v něm vše, co takové Česko má být. Bohužel v kampani bylo málo prostoru o těchto tématech diskutovat. Petr Pavel bude muset přesvědčit mladé voliče, kteří mu nakonec dali hlas hlavně kvůli tomu, že nechtěli Babiše, že to myslí vážně. A těm starším bude muset vysvětlovat, proč nemají mít obavy z budoucnosti. Česko totiž sice v řadě ohledů zaspalo, ale pořád je to skvělá, bohatá, úspěšná a krásná země, jedna z nejlepších pro život na celém světě.

A koneckonců pokud by se Pavlovi podařilo (spolu s dalšími politiky, protože to není úkol pro jednoho muže či ženu) vštípit lidem pozitivnější očekávání od politiky, třeba bychom příště nečelili tak nechutné a nebezpečné kampani, jaké jsme byli svědky letos. Právě takové chování nás totiž stahuje do minulosti, nikoliv do budoucnosti. A to, kam se máme koukat, je přece jasné.