O víkendu vylekala investory série negativních komentářů ohledně finančního zdraví švýcarského giganta Credit Suisse. Nebyl to však pouze poslední víkend, který byl pro trh alarmující, protože problémy spojené se švýcarskou bankou jsou zde již pár posledních let. Vypadá to ale, že šlo pouze o spouštěč pozornosti. Je na místě, abychom se obávali podobné katastrofy jako při pádu Lehman Brothers v roce 2008, který odstartoval krizi?

O tom ve svém komentáři pro CzechCrunch píše Štěpán Hájek, analytik finančních trhů ve společnosti XTB, který hovoří o tom, že zmíněná pozornost kolem Credit Suisse relativně rychle opadla poté, co se akcie banky po desetiprocentním propadu vrátily velmi kvapně nad otevírací cenu. Co to pro trh, a především pro samotnou švýcarskou banku znamená?

***

Investorům po celém světě se při sledování dění kolem Credit Suisse vracejí vzpomínky na americké společnosti Bear Stearns a Lehman Brothers. Jisté spojitosti najdeme, ale jinak podobnou katastrofu nejspíš neuvidíme. Když se na chvíli zastavíme nad vývojem na trzích, a především pak politikou centrálních bank, najdeme mnoho záchytných bodů, které vysvětlují situaci Credit Suisse. Stejně tak najdeme odlišnosti od Lehman Brothers.

Když spadla banka Lehman Brothers, bylo jádro kapitálu finančních institucí ve velmi solidní formě. Jde především o státní dluhopisy. Letos dostávají státní dluhopisy ohromný zásah a jsou v nejhorší formě za poslední dekádu. Vedle toho roste také úvěrové riziko kvůli vyhlídkám zpomalení globální ekonomiky. To je asi nejhorší možný scénář pro bilance bankovních institucí, jelikož je v problémech jak defenzivní, tak rizikový kapitál. Pokud bychom tedy Credit Suisse projeli stress-testem, pravděpodobně by dopadla velmi špatně, ale podobně by na tom byly i ostatní evropské a některé americké banky.

Viníkem by se tedy mohl zdát být zas a znovu americký Fed, který vyššími sazbami dostává do problémů globální finanční systém. Ten se ocitl v dluhové pasti, když od posledního ekonomického cyklu zvládl naakumulovat o 50 bilionů dolarů více dluhu. Část z toho drží právě banky ve svých bilancích a požadavky na zdraví jejich kapitálu jsou tak nyní někde úplně jinde. Obzvlášť, když jste ta nejzlobivější banka v Evropě.

Vývoj ceny akcií Credit Suisse na burze za posledních pět let

Hlavním problémem Credit Suisse je její kapitálová pozice, která je zpochybňována již několik kvartálů po sobě. Banka plánuje tuto pozici vylepšit, což investorům dělá nejednu vrásku, protože co když náhodou Credit Suisse něco skrývá. Zisky banky již delší dobu jen klesají. Vše je spojeno s mnoha skandály, do kterých byla Credit Suisse zapojena v posledních letech.

Jen minulý rok musela realizovat ztrátu přes pět miliard dolarů kvůli nucenému uzavření napákovaných pozic fondu Archegos Capital Management. Také byla nucena suspendovat deset miliard dolarů po krachu poskytovatele úvěrů Greensill Capital, nebo dostala pokutu 350 milionů dolarů od regulátorů, aby urovnala svou roli v úplatkářském skandálu v Mosambiku. Přes účty banky rovněž došlo v roce 2020 k praní špinavých peněz bulharského překupníka s drogami.

Když tedy sociálními sítěmi přes víkend prošla zpráva, kde velký investor označil banku za „katastrofální“, nervozita byla velmi vysoká. Co ji však vystřelilo, byly dodatečné komentáře generálního ředitele Ulricha Kornera, že kapitálová pozice banky je silná a není se čeho obávat. Něco podobného jsme totiž slyšeli v roce 2008.

To jsme mohli sledovat především na růstu derivátů zvaných Credit Default Swaps (CDS). Jde o deriváty, které fungují jako pojistka proti úvěrovému selhání. Pokud jejich cena roste – jako v případě Credit Suisse –, jde o signál, jak velké riziko krachu banky naceňuje trh.

Jelikož mohou být CDS pro někoho hůře pochopitelné, podívejme se na výnos z dluhopisů Credit Suisse se splatností v roce 2025. Ten se obchoduje s výnosem na 6,5 %, což není nikterak alarmující. Cena akcie sice klesla začátkem pondělní seance až o deset procent, ale nakonec uzavřela zpět nad čtyřmi dolary. Vypadá to, že se trhu zmocnila příliš velká panika, která možná není tolik opodstatněná. To bance určitě nepomáhá.

Kapitálu na pokračování v byznysu má dost, jen nevydělává dostatek peněz na restrukturalizaci, kterou plánuje. Potřebuje prodat aktiva nebo navýšit kapitál ředěním akcionářů, což bude v pozadí relativní slabosti, jakou banka působí, mnohem nákladnější. Citigroup také ujišťovala začátkem týdne klienty, že současná situace je úplně něco jiného než v roce 2007.

Když se ještě vrátíme k CDS, tak ty rostou napříč bankovním sektorem. To je spojeno s tím, jak banky řídí rizika vzájemného obchodování a jak ta stejná rizika řídí jejich klienti. A když spolu obchodují banky, je vždy obava, že jedna strana nesplní své závazky. Tomu se říká Counterparty Credit Risk (úvěrové riziko protistrany). Ta se neobchodují na burze a nejsou zdaleka tolik volatilní jak klasická CDS.

Banky se zde musejí podívat na své obchodní partnery. A pokud – jako v případě Credit Suisse – klesají jejich akcie, je rázem obchodování s nimi riskantnější a tedy i nákladnější. Nevypadá to však, že by byla Credit Suisse v existenčních problémech. Trhy nejsou nyní vůbec přátelské a proti krachu se raději budou dále pojišťovat. Nepropadejme však twitterové panice rostoucího grafu CDS. Jde o jednorozměrný pohled na celkový trh. Paralela s Lehman Brothers zde úplně nesedí. Lehmani byli příčina, zatímco Credit Suisse je oběť.