Řada Čechů si solární panely nemůže jen tak nainstalovat – bydlí třeba v památkově chráněné zóně, nemají vhodnou střechu nebo si na ně sami nenašetří. To se má změnit v polovině letošního roku. Do Česka vstupuje komunitní energetika, která umožní čerpat energii ze solárů i těm, kdo si je nepořídili. A těm, kdo ano, dovolí sdílet elektřinu například se svojí chalupou.

Komunitní energetika představuje možnost sdílet elektřinu ať už z menších odběrných míst, nebo od jiných osob. Cílem je decentralizace energetiky, to znamená, že lidé mohou odebírat elektřinu nebo také teplo od jiných než velkých, zavedených hráčů. Energii mohou navzájem sdílet například domácnosti, malé a střední podniky nebo také obce a jejich příspěvkové organizace. Jinými slovy, komunitní energetika propojuje místní výrobce elektřiny nebo tepla s místními spotřebiteli.

Cílem je ale také podpora obnovitelných zdrojů, protože právě fotovoltaika a další zdroje sehrávají v komunitní energetice důležitou roli. Pro lidi bude ale patrně nejzajímavější to, že by pro ně měla být energie na konci levnější. „Zásadní je, že komunitní energetika neslouží výdělečnému provozu elektráren, ale má za cíl přinášet členům komunit obzvlášť ekologický a sociální přínos, což je deklarováno v příslušné evropské legislativě,“ říká pro CzechCrunch mluvčí ministerstva životního prostředí Ondřej Charvát.

A jak přesně to bude od poloviny roku 2024 fungovat? Ten, kdo má například na své střeše fotovoltaickou elektrárnu s instalovaným výkonem do 50 kilowattů, bude mít možnost sdílet vyrobenou elektřinu skrze distribuční soustavu do jiných odběrných míst. „Ať už do svých, nebo v rámci sdružení či třetím osobám. Typicky tak může jít o sdílení do jiné své nemovitosti, s širší rodinou, se sousedy nebo v rámci společnosti s více pobočkami,“ popisuje Robert Porubský z právní kanceláře Havel & Partners.

Foto: Depositphotos

Nemáte vlastní fotovoltaiku? Nevadí. Do Česka vstupuje komunitní energetika

Nový zákon tak například umožní, aby si obyvatel Brna poslal energii, kterou si sám vyrobí, na chalupu v Jizerských horách. Podle zákona bude brán jako aktivní zákazník. „Sdílet lze v takovém případě pouze ze svých výroben do jiných odběrných míst, třeba z chaty do bytu nebo i do odběrných míst jiných zákazníků, může jít o známé, rodinu nebo obchodního partnera,“ vysvětluje koordinátor projektu Unie komunitní energetiky David Blažek.

Aktivní zákazník musí v takovém případě vytvořit skupinu sdílení. Zařadit do ní může maximálně jedenáct registračních čísel předávacích míst, tedy takzvaných EAN. Skupin může mít jeden člověk víc, platí však, že dvě skupiny nemohou mít stejný zdroj. To znamená, že na jednu fotovoltaiku může být navázána jen jedna skupina o jedenácti místech. Sdílet lze přitom po celém Česku.

Pokud je člověk aktivním uživatelem, nemusí se registrovat u Energetického regulačního úřadu, ale u Elektroenergetického datového centra, které by mělo začít fungovat v polovině roku. Ten, kdo sdílí, i ten, kdo přijímá, pak musí mít nainstalované průběhové měření, takzvaný smartmeter, který měří výrobu a spotřebu elektřiny v téměř reálném čase, respektive v patnáctiminutových intervalech.

Sdílet lze až s tisíci lidmi

Už to samo o sobě znamená, že pokud se chce člověk zapojit, nemusí mít výrobnu energie. Stačí znát někoho, kdo má. Existují ale i další možnosti – lze se například zapojit do energetického společenství. „Společenství jsou určená pro sdílení energií v rámci větších skupin. Konkrétně půjde podle zákona až o tisíc členů, kteří mezi sebou budou moci sdílet energie, jež vyrobí ze společných výroben,“ popisuje mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Petra Milcová.

V zásadě půjde o členy společenství vlastníků bytových jednotek, domácnosti, obce, školy, úřady nebo podniky. „Energetické společenství má právní formu družstva nebo spolku, případně jiné obdobné korporace. Členy pak mohou být fyzické osoby, malé a střední podniky, obce, kraje i svazky obcí a také jejich příspěvkové organizace,“ vyjmenovává Blažek z Unie komunitní energetiky.

Členové společenství by se podle Milcové měli domluvit na tom, kdo bude odebírat kolik energie – tomu se říká alokační klíč. Vše včetně EAN kódů pak nahlásí na zmíněné datové centrum, které umožní zpracovávat podrobná data o výrobě a spotřebě elektřiny v nově vzniklých odběrných a výrobních místech. Výrobna společenství pak má stejně jako každá jiná elektroměr s průběhovým měřením.

I zde opět platí, že energetické společenství nesmí vzniknout za účelem zisku. „Právě naopak, jejich cílem musí být poskytování energetických, sociálních nebo environmentálních výhod svým členům,“ líčí Blažek. Elektřinu je tedy možné sdílet jen mezi členy, a pokud by jí společenství vyrobilo víc, může přebytek prodat obchodníkovi za domluvenou výkupní cenu.

Má to ale háček. Společenství sice může mít až tisíc členů, na rozdíl od aktivního zákazníka, kde lze energii sdílet napříč republikou, ale platí, že energii lze sdílet pouze na území tří sousedících obcí s rozšířenou působností, případně pouze v hlavním městě. „Ministerstvo průmyslu to zdůvodňuje postupným nástupem komunitní energetiky a nutností celý systém připravit. Týká se to především datového centra, které se má starat o veškeré výpočty a vyúčtování, údajně by to systém zpočátku nebyl schopen zvládat. My jsme omezení na tři obce kritizovali, protože odporovalo zahraniční zkušenosti,“ říká koordinátor Unie komunitní energetiky.

Omezení by každopádně mělo platit jen do roku 2026, poté by mělo být možné sdílet elektřinu v rámci společenství v celém Česku. Odpadnout by měl i limit na tisíc členů.

První energetická společenství by měla vznikat záhy. Už jen proto, že ministerstvo životního prostředí vypsalo dotační výzvu na podporu jejich zakládání. Do prvního kola se přihlásilo 83 projektů, finančně stát nakonec podpoří čtyřicet z nich o různé velikosti a složitosti. Širší komunitu v rámci hlavního města buduje například Pražské společenství obnovitelné energie.

Rozdíl mezi aktivním zákazníkem a energetickým společenstvím lze ukázat na příkladu bytového domu. „Pokud výrobnu elektřiny postaví společenství vlastníků jednotek, může energii používat pro společné prostory a sdílet ji mezi členy SVJ. Odběratel pak platí pouze dohodnutou cenu za elektřinu a neplatí za distribuci. Případně se může celé SVJ zapojit do komunitní energetiky, to znamená, že bytový dům pouze odebírá elektřinu v rámci ní,“ přibližuje Porubský z Havel & Partners.

Pro úplnost je potřeba dodat, že sdílet energie v rámci jednoho obytného domu je možné už nyní, respektive od loňského roku. Umožnila to vyhláška Energetického regulačního úřadu. V současnosti této možnosti využilo na padesát bytových domů, které neplatí distribuční poplatek za sdílenou elektřinu. V rámci společenství je ale možné sdílet energii i mimo jeden dům.

Vyplatí se?

Byť komunitní energetika nemá vznikat za účelem zisku, i tak je potřeba dívat se na jednotlivé podmínky. „Obdobně jako v případě jiných investic a opatření v oblasti energetiky je zásadní pečlivé uvážení investice, její kvalitní návrh a provedení,“ líčí Charvát z ministerstva životního prostředí. Pokud si někdo není jistý návratností, úřad poskytuje také adresář odborných konzultantů a chystá kalkulačku.

„Pokud odebírám elektřinu od třetí osoby, měla by v případě, že se chovám racionálně, být vždy výhodná. Výrobce a odběratel si mezi sebou dohodnou cenu, a ta by se měla pohybovat mezi odměnou za dodání do sítě, která je minimální, a tržní cenou elektřiny od běžných dodavatelů,“ říká Porubský.

Unie komunitní energetiky dodává, že k tomu, jak bude komunitní energetika vycházet, teprve provádí modelové výpočty. Z nich podle Blažka vyplývá, že pro lepší ekonomické fungování bude vhodné zapojit různé zdroje obnovitelné energie, tedy fotovoltaiku, vítr či biomasu.

Komunitní energetika má mít každopádně největší přidanou hodnotu v tom, že se do ní mohou zapojit i nízkopříjmové domácnosti a lidé, kteří z různých důvodů nemohou mít vlastní výrobnu elektřiny. A také platí, že pokud se aktivní zákazník i energetické společenství rozhodnou elektřinu sdílet, neznamená to, že by tak nahradili klasického centrálního dodavatele. Část elektřiny od něj mohou pořád odebírat, druhou část pak pokrýt výrobou.