Pivo nemusí fungovat jen k zahnání žízně. Pilsner Urquell ve spolupráci s návrhářem Jakubem Polankou a Annou Geislerovou na právě probíhajícím filmovém festivalu v Karlových Varech ukázal, že se z něj dá vytvářet i móda. Známá herečka na sebe totiž oblékla róbu, která je částečně vyrobená z pivní celulózy.

Pivo prý dělá hezká těla – a jak ukázala Anna Geislerová na červeném koberci v Karlových Varech, tento výrok může být platný i bez dávky ironie. Česká herečka na zahajovacím galavečeru vynesla unikátní šaty vyrobené ze speciální materiálu, jehož základem bylo plzeňské pivo.

Látku, ze které jsou šaty vyrobeny, vytvořili v Austrálii, konkrétně ve společnosti Nanollose, která se zabývá produkcí mikrobiologické celulózy z organických materiálů. Materiál vytvořený z piva trvalo firmě vyvinout přibližně tři měsíce, přičemž na patnáct metrů organického materiálu bylo nakonec zapotřebí tři sta litrů plzeňského piva.

Výroba začala naočkováním piva speciální bakterií, která po dobu dvou týdnů spolu s mokem fermentovala a postupně přeměňovala látky na přírodní polymer. Po dvou týdnech měl materiál formu podobnou želé, ze které se postupným sušením, čištěním a změkčováním podařilo dosáhnout polymeru se strukturou podobnou bavlně. Výsledkem byl arch materiálu, který si ve finále ještě prošel procesem voskování, které mu dodalo voděodolnost a lesk.

Foto: Pilsner Urquell

Anna Geislerová v róbě posázené třpytivým materiálem vyrobeným z piva

V Česku si materiál převzal známý módní návrhář Jakub Polanka, kterému byla svěřena finální podoba šatů. „Netušil jsem, jak výjimečný experiment to bude. Na počátku vzniklo asi deset návrhů, jak by róba inspirovaná pivem mohla vypadat, ale bylo jasné, že výsledný model bude vycházet ze samotného materiálu, který se měl blížit kožence,“ vysvětluje Polanka.

Podle návrháře není materiál nikde pravidelný a přirovnává ho k něčemu mezi opálovitou koženkou a voskovaným papírem. „Má úplně jiné fyzické i estetické vlastnosti než cokoliv, s čím jsem se dřív setkal. Je opravdu specifický – a bylo třeba najít možnosti, jak ho nejlépe ztvárnit. Zkoušel jsem i řadu technologií jako plisování, laser a podobně, ne všechno se ale dalo použít,“ přibližuje.

Konečný návrh je alegorií na Venuši vystupující z mořské pěny, která je obklopena bublinkami, mihotajícím se světlem a třpytem kapek. Na nosný materiál bylo připevněno na čtyři tisíce koleček vysekaných z pivního polymeru, které odráží světlo v nejrůznějších úhlech. A podle autora vypadají nejlépe v pohybu.

„Šaty vyjadřují živel, se kterým pracujeme – a který je zhmotněný do šatů. Je to zachycení momentu. I když připevňujete čtyři tisíce malých koleček, celá kompozice musí vizuálně fungovat jako celek. Proto byla potřeba přímá interakce s Aňou, s jejími pocity, ale také s praktickými poznámkami. Třeba jak se šaty chovají při chůzi. Vzájemný dialog nakonec vedl k výslednému modelu,“ dodává Polanka.

„Úplně jsem si nedovedla představit, co to bude za materiál. První kontakt s tkaninou byl zvláštní. Struktura je spíše jako umělá kůže, ale působí organicky. Jako něco živého. Byla jsem velmi zvědavá, jak se vše bude vyvíjet a co z toho vznikne,“ uzavírá Geislerová.