Neprovokuji, to jen ostatní jsou nudní, říká David Černý. Zajímalo by ho, jestli má Jiří Ovčáček kosti

Jeden z nejviditelnějších českých umělců je známý pro své kontroverzní plastiky. Diskuzi vyvolalo i jeho nejnovější karlínské dílo.

david-cerny

Reprofoto: Čestmír Strakatý/YouTube

Hostem podcastu Čestmíra Strakatého byl umělec David Černý

0Zobrazit komentáře

Fialový prostředníček namířený na hrad, miminka na žižkovské věži, otáčející se hlava Franze Kafky nebo ikonický růžový tank. Za tím vším i mnohým dalším stojí jeden z nejúspěšnějších a i světově nejznámějších českých umělců David Černý. Mnozí jeho díla – anebo možná spíš jeho osobnost samotnou – považují za kontroverzní, ale on sám to označuje za nálepku, která není pravdivá. Víc než vlastní provokativnost vnímá nudnost ostatních.

Jedním z jeho posledních výtvorů je Lilith – obří socha ženy, která zdobí nový obytný dům v pražském Karlíně. Prakticky okamžitě po odhalení díla se kolem něj rozvinula kritika za údajnou obscénnost a jakousi povrchnost, která má plevelit veřejný prostor. Černý argumentuje, že obří stříbřitá postava ve skutečnosti ve velkém pracuje s geniem loci, což mají ještě podtrhovat nadživotní noha a ruka, které podpírají části domu. Naproti totiž stojí Invalidovna, která se již ze svého názvu i prapůvodního určení týkala lidí s chybějícími končetinami.

O tom, jak vnímá dnešní stav umění i společnosti, mluvil Černý v podcastu Čestmíra Strakatého, který si můžete pustit níže. Na své webové stránce má napsáno „artist of a civil disobedience“, tedy umělec občanské neposlušnosti. Odmítá však, že by se automaticky snažil provokovat. „Jen si prostě – s prominutím – nenechám kálet na hlavu, když vidím nějaké příkoří u mě nebo u jiných,“ říká s tím, že více než vlastní provokatérství vnímá upjatost celé společnosti.

Ač je umělec, Černému nechybí sebevědomí k vyjadřování se o široké paletě celospolečenských témat. Oním příkořím třeba nemyslí jen situace, kdy je někdo okrádán nebo trpí nespravedlností, ale i mnohá politická témata. V potaz bere třeba i údajná společenská utrpení, jako desetiletky prezidentů Václava Klause a Miloše Zemana. Černý oba někdejší vrcholné představitele státu považuje za „kreatury“.

Zejména toho druhého zmiňovaného pak viní, že nás blíže přiklonil k Rusku, jehož režim dnes považuje za fašistický. S drsným humorem jemu vlastním se vyjadřuje i o exprezidentově blízkém okolí: „Mě by třeba zajímalo, jestli má Jiří Ovčáček kosti. Já ho totiž vidím jako esenciální sliz, který z nějakého důvodu drží pohromadě povrchovým napětím,“ vyjádřil se o Zemanově mluvčím.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Mnozí Černého kritizují za to, že je jakýmsi prodejným korporátním umělcem. K této nálepce se ale naopak hrdě hlásí a podle něj i tak nikdy nepřekročil hranici kýče. Ostatně, korporát jde dohromady s jeho pravicovým politickým přesvědčením. Odmítá moderní levicový diskurz a považuje ho jen za předzvěst komunismu.

„Já je prostě s dovolením házím do jednoho pytle. Levičáctví je jen podhoubí komunismu, což je prostě zločinná ideologie, která opravdu zmařila víc životů než fašismus. A z nepochopitelného důvodu se tohle neakceptuje,“ argumentuje umělec. Protest proti levicové ideologii projevil i v případě, kdy v dubnu otevíral svou vlastní stálou expozici. Muzeum, jež se jmenuje Musoleum, má běžné vstupné za 250 korun. „Studenti uměleckých škol“ zaplatí 300 korun a „levicově zaměření studenti“ 500 korun. „Je to samozřejmě žert, po nikom nechceme žádné průkazky,“ uzavírá.

V USA se objevila nová malířka. Jmenuje se Frida a jde o robotickou ruku poháněnou umělou inteligencí

Na stole leží plátno, po kterém hbitými pohyby kmitá štětec. Na první pohled nic zvláštního. Až na to, že štětec třímá robotická ruka schopná malby.

frida-nahled

Foto: Carnegie Mellon University / YouTube

Robotická ruka Frida dokáže namalovat obraz podle zadání

0Zobrazit komentáře

Vědci z Institutu robotiky na univerzitě Carnegie Mellon v americkém Pittsburghu sestavili robotickou ruku, jejíž hlavní poslání je jasné na první pohled. Je totiž zakončena malířským štětcem a jmenuje se Frida. Umělá inteligence, která ji řídí, je navržena tak, aby podle zadání člověka namalovala obraz na plátno. Tým vědců chce s její pomocí překlenout mezeru mezi digitálním světem, ve kterém aktuálně bují tvořivé programy jako Midjourney a Stable Diffusion, a světem fyzickým. O vynálezu informoval deník The New York Times.

Jméno robotické ruky má dvojí význam. Jednak odkazuje na známou malířku Fridu Kahlo, jednak jde o zkratku pro spojení „Framework and Robotics Initiative for Developing Arts“, tedy iniciativa aplikačního rámce a robotiky pro rozvoj umění. Stojí za ní trojice z univerzity Carnegie Mellon. Jean Ohová, která je vedoucí skupiny zaměřené na robotickou inteligenci, inženýr Jim McCann a Peter Schaldenbrand, doktorand robotického institutu.

„Frida je robotický systém navržený pro malování, ale nejde o umělce. Negeneruje nápady, aby komunikovala, jde o systém, s nímž může umělec spolupracovat. Může jí zadat velmi náročné úkoly, které Frida dokáže splnit,“ vysvětluje Peter Schaldenbrand. Vědci se zaměřili právě na malování, protože jde o jeden z procesů, který je velmi složité zautomatizovat. Vyžaduje totiž velkou rafinovanost a kontrolu motoriky.

frida

Foto: Carnegie Mellon University / YouTube

Frida používá modely AI podobné těm, které pohánějí nástroje jako ChatGPT

Robotická ruka využívá modely umělé inteligence podobné těm, které pohánějí dnes již dobře známé nástroje jako ChatGPT a DALL-E 2 od společnosti OpenAI – ty dokáží generovat obrázek nebo text na základě promptu, tedy textového zadání od uživatele. Vědcům se ale podařilo posunout se ze světa textových příkazů a digitálních pixelů ke hmatatelným tahům štětce.

„Můžete Fridě popsat slovy, jaký obraz chcete vytvořit, ukázat jí obrázek, jehož styl se vám líbí, případně jí ukázat přímo fotografii daného obrazu. Zadání může být také kombinací všech zmíněných kroků. Systém vám pak řekne, jaké barvy namíchat – to je stále práce člověka. Ukáže vám obrázky barev, vy je nachystáte a předáte Fridě k tvoření,“ přibližuje Schaldenbrand.

V průběhu tvůrčího procesu se Frida několikrát napojuje na umělou inteligenci, která ji pohání. Nejprve se asi hodinu učí, jak správně pracovat se štětcem. Zkoumá, jak tahy vypadají na plátně, a na základě toho je schopna odhadnout, jak budou vypadat postupem času. Pak začne používat velké vizuálně-jazykové modely, trénované na ohromných sadách dat, která párují texty a obrázky z internetu – díky tomu je schopna porozumět zadání.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Podobně pracují i nástroje DALL-E 2 či Midjourney, ale Frida jde o krok dál. Po zpracování zadání využívá strojové učení k tomu, aby obraz namalovala na plátno před sebou pomocí robotické ruky. Pro vědce šlo přitom o velkou výzvu, protože výsledek existuje ve fyzickém světě. Robotickou ruku tak bylo potřeba natrénovat tak, aby byla schopna kopírovat reálné tahy štětcem.

Podle deníku The New York Times tým vědců ve vývojářské laboratoři umístil velký papír, na který načrtli asi 130 typů tahů, které lze štětcem vytvořit. A ty následně nahráli do Fridina modelu strojového učení. Poté, co robotická ruka udělá několik prvních tahů, od obrazu si poodstoupí a použije kameru k tomu, aby zachytila jeho podobu. Díky tomu dokáže hodnotit svůj postup a zdokonalovat výsledný počin, stejně tak, jako to dělají umělci z masa a kostí. Celý proces trvá hodiny.

„Lidé se nás ptají, jestli Frida nahradí práci umělců. Ale naším hlavním cílem je pravý opak. Chceme jejím prostřednictvím podpořit lidskou kreativitu. Já sama jsem chtěla být umělkyně a teď mohu spolupracovat s Fridou, protože mi pomůže moje nápady přenést na papír,“ vysvětluje Jean Ohová.

Otázkou samozřejmě zůstává, jestli lze tvorbu Fridy považovat za umělecký projev. Pracuje s ohromným množstvím dat, získaných z obrovských zdrojů obrázků a slov. Stále jde tak o svět jedniček a nul, v němž není pro umělecký projev prostor. „Můžeme se na to ale podívat jinak. Co ve skutečnosti dělá umělec? Vychází z ducha doby, z toho, co lidé kolem něj říkají a dělají a přetváří to do svého uměleckého rukopisu. Dalo by se říct, že přesně to dělá i Frida,“ říká Jim McCann.

Svět robotiky v minulosti přivítal také robotku Aidu, kterou sestrojil oxfordský vývojář a specialista na současné umění Aidan Meller společně s mezinárodním týmem expertů z různých oborů. I její umělá mysl byla načrnuta tak, aby simulovala kreativní mysl. Namalovala například portrét britské královny Alžběty II.