Nové pokračování Predátora je nejlepší ze všech. Má zajímavé prostředí, strhující akci i chytrý děj

Na streamovací službě Disney+ vyšel film Predátor: Kořist. Je to skvělé navázání na kultovní horor, které by si zasloužilo velké plátno.

prey-hulu-predator-1

Reprofoto: 20th Century Studios/YouTube

Film Predátor: Kořist právě vyšel na Disney+

Predátor vznikl v roce 1987, tedy v době, kdy už existovaly legendy sci-fi hororu Vetřelec i Terminátor. Není tak děsivý jako Vetřelec a prakticky v něm absentuje zajímavý přesah jako v Terminátorovi, publikum si nicméně získal dusnou paranoidní atmosférou, okázalou osmdesátkovou maskulinitou a samozřejmě ikonickými hláškami jako „Ťuky ťuk“ nebo „Běž k vrtulníku“. Nové pokračování s názvem Predátor: Kořist všechny tyto prvky postrádá, ale rozhodně stojí za pozornost. Na kultovní sci-fi se totiž konečně podařilo důstojně navázat.

První film je v zásadě dokonalým produktem své doby. V rovině příběhu reagoval na tehdejší situaci společnosti vyrovnávající se s válkou ve Vietnamu a politicky motivovanými operacemi v Jižní Americe, v rovině žánru šlo o typický příklad osmdesátkového macho akčňáku, hlavního hrdinu nevyhnutelně ztvárnil neporazitelný Arnold Schwarzenegger. Stejně efektní mix pak jakoby bylo nemožné zopakovat.

První pokračování Predátora, na němž se odmítl podílet původní režisér i hlavní herec, se dění pokusilo přenést mimo džungli a rozšířit mimozemský vesmír. Nefungovalo to. Další film se do džungle vrátil ve snaze o variaci na téma a ve snímku Shanea Blacka (mimochodem představitel Hawkinse v prvním Predátorovi) se dokonce krvavý horor kombinoval s komedií plnou narážek a hloupých poznámek. Místo rozšiřování franšízy byly všechny tyto filmy ukázkou nefungující snahy o restart.

Nový Predátor: Kořist má nevyhnutelně stejný problém a volí zase trochu jiné řešení. Místo pokračování se obrací daleko do minulosti, přesněji do roku 1719. Zde sleduje osadu kmene Komančů v Severní Americe, kterou pro sport přiletí terorizovat lovec z hlubokého vesmíru. Postaví se mu ambiciózní mladá lovkyně Naru.

Díky zasazení příběhu do minulosti mohl režisér a spoluautor námětu Dan Trachtenberg (stojící za překvapivou Ulicí Cloverfield 10) téměř úplně ignorovat předchozí minimálně tři filmy, čímž se vyhnul navazování na jejich vratce vybudované, vesměs nezajímavé univerzum. Do velké míry se vrací ke kořenům franšízy v příběhu, kde stěžejní roli hraje prosté přežití. Nejde ale tak docela o survival horor.

Zaprvé strávíme mnoho času sledováním života původních Američanů. Jejich reprezentace ve filmu se v minulosti většinou omezovala na vyobrazování coby krvelačných nepřátel bez tváře ve westernech nebo karikatur s různými obřady. A titulů, které do těchto dvou kategorií nespadají, je minimum. Nyní se k nim řadí i Predátor: Kořist, jenž původní Američany zobrazuje primárně jako lidi s emocemi, tužbami a problémy, kteří se neliší od ostatních etnik.

Právě to na filmu ocenila i Amber Midthunder, představitelka hlavní hrdinky Naru. „Na dobový film je z hlediska kultury velmi přesný, místo aby nás redukoval na něco jednorozměrného jako hyperduchovní stránku. Nebo byl příliš násilný,řekla pro The Guardian.

Mnoho o tom, jaký je Predátor: Kořist film, napovídá už fakt, že režisér Dan Trachtenberg původně chtěl, aby diváci před zhlédnutím o přítomnosti mimozemského lovce vůbec nevěděli. Měli místo toho očekávat příběh mladé dívky z kmene původních Američanů, která bojuje proti předsudkům svého okolí ve snaze stát se uznávanou lovkyní.

Film se na jednu stranu poměrně blízko drží základního konceptu původního Predátora. Je zde pro hrdiny zcela neznámá hrozba s obrovskou technologickou a silovou převahou stejně jako velice krvavé výjevy. Zároveň ovšem Kořist přináší výrazný nosný příběh hlavní hrdinky, který sérii masakrů přetváří do poutavého vyprávění se silnými motivacemi.

prey-hulu-predator-2

Reprofoto: 20th Century Studios/YouTube

Amber Midhunter jako Nárůst ve filmu Predátor: Kořist

Samozřejmě nelze docela říct, že předchozí filmy postrádaly motivované postavy, nikdy ale nešlo o nic nad banální úroveň záchrany sebe samého nebo ostatních. Naru se naproti tomu vypořádává s vnitřním konfliktem mezi svými ambicemi a nejistotou či jiným nedostatkem při jejich naplňování. Mnoho scén, v nichž trénuje a překonává nástrahy přírody, se vlastně obejde zcela bez mimozemské hrozby.

Pravda, její osobní příběh téměř učebnicově zapadá do klasického narativu podceňovaného hrdiny, který musí okolí i sobě ukázat, že na to má. V tomto ohledu Naru působí poněkud šablonovitě. Díky obsazení Amber Midthunder s nevinně dětským vzezřením nicméně postava čelící světu mužů, velkých zvířat a obřích mimozemských lovců získává na přesvědčivosti. Pomáhá též vysoká míra fyzické akce ve skutečných lokacích severoamerických luk, lesů a řek daleko od studia.

Vyprávění je chytřejší, než se zdá

Navíc vyprávění trochu klame tělem a na první pohled přímočarý příběh je velice chytře zkonstruovaný prostřednictvím paralel, kumulace informací a motivací. V jeho centru stojí základní otázka – kdo je onou titulní kořistí?

V první polovině filmu sledujeme snahy hlavní hrdinky stát se dobrou lovkyní a najít bytost, která ohrožuje její osadu. Paralelně s tím se objevují scény s mimozemským predátorem, jež loví postupně větší a větší zvířata. Vztah obou linií se zkomplikuje, jakmile se protnou při prvním přímém střetu. Naru si myslela, že je na stopě velkému úspěchu, ale místo toho se stává kořistí.

prey-hulu-predator-3

Reprofoto: 20th Century Studios/YouTube

Ve filmu není nouze o strhující scény boje s predátorem

Ve druhé polovině vyprávění se do mixu přidávají ještě bílí lovci, kteří přišli z Evropy a přinášejí další konflikt, čímž opět mění povahu otázky o kořisti. Na rozdíl od Naru, která loví pro ochranu své osady, i predátora, který se řídí pravidlem útočení pouze na ty, co by mu mohli být hrozbou (a silným protivníkem), jsou Evropani pouhými vykořisťovateli. Jejich zabíjení primárně řídí snaha se obohatit.

Bez přílišného vyzrazování děje nelze zabíhat více do detailů, na této úrovni identifikace kořisti – přímo motivované cíli hlavních postav – vyprávění nabízí neotřelý přístup. Podobně chytře pak tvůrci pracují i v rámci jednotlivých dějových linií. Například postupně objevujeme, v čem tkví nejsilnější stránky loveckého stylu Naru, přičemž každý její další krok logicky vychází z předchozího. Když se podíváme na první a poslední scény jejího počínání, dokážeme identifikovat dokonalý řetězec příčin a spolu s ním i vývoj postavy.

Ještě další úrovní je vztah Naru s jejím bratrem, který se buduje paralelně s ostatními složkami vyprávění. Predátor: Kořist jednoduše skvěle využívá základní premisu cesty lovce, zatímco nabízí zajímavé prostředí, syrovou akci i komentář k osidlování Ameriky Evropany. Jinými slovy se filmu daří navázat na původního Predátora v mnoha směrech poutavým způsobem. A jednoznačně si zaslouží pozornost.

Tomáš Chlebek

Student filozofie a filmových studií, fanoušek vědy, umění a moderních technologií.

Student filozofie a filmových studií, fanoušek vědy, umění a moderních technologií.