Ačkoliv Netflix v Česku funguje už mnoho let, je zde dominantní streamovací službou a natáčel se zde jeho velký blockbuster The Gray Man, na vznik přímo českého titulu stále čekáme. Teď tu vznikl pořad s dosud asi nejvýraznější domácí stopou, zdejší prostředí ale nevykresluje zrovna v nejlepším světle. Když před několika dny vyšel trailer na epizodu dokumentární série Nejdrsnější věznice světa odehrávající se v plzeňské věznici na Borech, vyvolal malé pozdvižení. Nakonec ale pořad není dostatečně komplexní na to, aby ho šlo brát příliš vážně.

Nejdrsnější věznice světa je dokumentární série vznikající už od roku 2016, která původně vycházela v rámci programové nabídky britské veřejné televize Channel 5. V roce 2018 pak produkci i distribuci převzal Netflix a postupně vzniklo šest dalších sérií, většinou se čtyřmi epizodami. Moderátor a novinář Raphael Rowe se v každé epizodě vydává do jiné věznice po celém světě, kde stráví týden, seznamuje se s vězni a ukazuje tamní podmínky.

Jak naznačuje název pořadu, většinou jde o zařízení s různými problémy, ať už je to nedostatečné financování, tvrdé zacházení nebo napjaté poměry mezi vězni odsouzenými za násilné činy či obchodování s drogami. Hned v první sérii se dokument vydal do Mexika nebo sousedního Polska, v následujících například na Ukrajinu, Filipíny, do Kolumbie, Indonésie, ale také Německa či Norska. Přes premisu „nejtvrdších vězení světa“ se tak objevují také spíše pozitivní příklady.

Pilzen, Czech Republic + Inside The World’s Toughest Prisons = Netflix September 15#pilzen #czechrepublic #prison #Netflix pic.twitter.com/vW3JSsBnVp

— Raphael Rowe (@raphaelrowe) September 11, 2023

Když Rowe v pondělí na Twitteru zveřejnil krátkou upoutávku na epizodu zasazenou do prostředí věznice v Plzni, nezdálo se, že Česko bude jedním z takových. Okamžitě zaznělo, že země patří k největším producentům pervitinu, následovaly zmínky velké části trestaných závislých na tvrdé droze a poznámka o tom, že vězeňská služba se potýká s problémem, jak drogy udržet mimo zdi zařízení.

Trailer na sociálních sítích vyvolal mnoho reakcí poněkud zklamaných z toho, že jeden z nejpopulárnějších dokumentárních titulů Netflixu Česko vykreslí jako doupě drog a kriminality. Pro média se v souvislosti s tím vyjádřil i zástupce ředitele plzeňské věznice Martin Černý, jehož cituje server Aktuálně.cz: „Vězeňská služba ČR vnímá díl věnující se Věznici Plzeň jako reality show, nikoliv jako dokument o stavu českého vězeňství. Netflix měl od počátku jasný cíl, kterým chce tento díl směřovat, a vězeňská služba měla minimální možnosti do daného konceptu zasahovat,“ řekl Černý.

Včera na Netflixu sedmá řada Nejdrsnější věznic vyšla. Nakonec se ukazuje, že samotná epizoda o té plzeňské kontroverzní momenty z upoutávky zasazuje do poněkud jiného, méně senzačního kontextu. Rowe se po úvodu, v němž popíše rozšířenost pervitinu v Česku, tradičně na týden vydává do nápravného zařízení a po zprocesování se hned začíná bavit s místním osazenstvem.

Hlavními aktéry se rychle stávají tři mladíci, s nimiž moderátor sdílí celu. Postupně mluví o svém pohnutém životě sužovaném špatnými sociálními podmínkami, rodiči alkoholiky nebo absencí podpory ze svého okolí a Rowe se s nimi sbližuje. Záhy se vydává do různých oddělení věznice, kde se setkává například s velkoproducentem pervitinu a závislými, ukazuje místní odvykací programy, striktní každodenní režim nebo kvalifikační kurzy.

Téma drog v průběhu epizody zaznívá velice často, jejich pronikání do věznice ale producenti věnovali jen několik minut. Moderátor například ukáže policisty a pátrací psy kontrolující přicházející poštu, scénka se šňůrkou mezi okny pro přesouvání věcí je jen nejednoznačnou poznámkou a v závěru se objevuje krátký rozhovor přímo s ředitelem věznice, plukovníkem Pavlem Kopačkou. Ten otevřeně konstatuje, že úplně vymýtit drogy z vězení je vždy extrémně náročné a vězeňská služba dělá vše pro to, aby se k tomuto cíli přiblížila.

Skutečně nejvypjatější moment epizody ale explicitně nic společného s drogami nemá. Odehrává se v segregované části vězení, kde je 32 cel samotky. Ačkoliv je samovazba v nápravných zařízeních po celém světě stále velice rozšířená, mnozí odborníci na lidská práva tento trest označují za formu psychického mučení, zvlášť pro časové úseky několika týdnů a delší.

Organizace spojených národů v roce 2015 přijala Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni, známá také jako Pravidla Nelsona Mandely, kde se dlouhodobá samovazba, překračující 15 dnů, označuje za nepřípustnou. Stráž v plzeňské věznici ovšem moderátorovi pořadu řekla, že vězně do samostatných cel umisťují nanejvýš až na 28 dnů. Když Rowe chtěl s někým ze zdejších trestanců mluvit, rázem nebyl vítán.

Zatímco trailer vyvolal pozdvižení ohledně vyobrazení Česka a hlavně samotné věznice, samotná epizoda se situaci ve vězení snaží podat vyváženým způsobem. Vzhledem k tomu, jak je pořad koncipovaný (už jeho samotný název Nejdrsnější věznice světa říká mnohé o jeho záměrech), tvůrci mají samozřejmě tendenci vyzdvihovat určité aspekty a netráví žádný čas vysvětlováním, že Česko patří mezi nejvíce bezpečné země v Evropě nebo nad krásami Prahy a Plzně.

Moderátor se ale jednak snaží vězně pochopit a porozumět jejich životním příběhům, jednak v několika momentech přímo chválí fungování systému, který trestancům nabízí terapie nebo technickou průpravu pro snadnější nalezení práce na svobodě. Opět se ovšem nepracuje s objektivním hodnocením místní situace, ať už by šlo o detailní čísla recidivy, zaměstnatelnosti, sociální mobility nebo hlubší analýzu systému.

Pořad Netflixu tak nelze považovat za faktografický dokument s velkou novinářskou vypovídající hodnotou. V posledku má mnohem blíže k poněkud zvláštní edukativní zábavě, která se na jedné straně snaží ukázat život lidí z okraji společnosti s jistým porozuměním, na druhé z nich činí objekty zájmu diváků zvědavých, jak si tam ti vařiči a konzumenti pervitinu žijí.