Nový Mijazakiho film je jeho nejsložitější. Chlapec a volavka je nádherně magické, ale i dospělé anime

Vydejte se možná už naposledy do výšin představivosti japonského génia Hajaa Mijazakiho. Je to cesta občas složitá a dospělá, ale úchvatná.

Michal MančařMichal Mančař

mijazaki-chlapec-a-volavka-boxed

Foto: Aerofilms

Hajao Mijazaki se s diváky nejspíš loučí úchvatným, ale i složitým filmem Chlapec a volavka

0Zobrazit komentáře

Dlouho se říkalo, že Chlapec a volavka bude poslední film japonského mistra animace Hajaa Mijazakiho. Jeho spolupracovníci však v posledních týdnech na tuto zprávu párkrát vrhli stín pochybnosti, že tak definitivní by to prý být nemuselo. Ať tak či onak, Mijazakiho nejnovější snímek nese spoustu známek retrospektivy, možná i loučení. Už se o tom mohou v kinech přesvědčit i čeští diváci. Jaký tedy je Chlapec a volavka?

Tohle není Můj soused Totoro ani Princezna Mononoke. Dokonce ani Cesta do fantazie, ačkoliv k ní má přimhouřeným pohledem Chlapec a volavka nejblíže. V nejsložitějších okamžicích nebo bez alespoň letmé znalosti předchozí tvorby Hajaa Mijazakiho by někdo možná nový snímek překřtil na Cestu do fantasmagorie. Následující týdny, měsíce a roky budou bezesporu vyvolávat spousty diskuzí, analýz a snah o jeho pochopení. Jenže opravdovou odpověď může dát jen sám Mijazaki.

Film je plný letmých i přímých odkazů na Mijazakiho dřívější snímky i na jeho vlastní dětství a život. Nezákladnější linka o mladém chlapci, který ve skutečném světě čelí nepřízni osudu a dostane se do světa čarovného, je už dříve navštíveným námětem. Snímek je zasazen do válečného Japonska, v němž filmař vyrůstal. Objeví se i jeho láska k letectví, o které natočil Zvedá se vítr. Ale cesta do fantastického světa – a osobní cesta mladého Mahika – zde hraje ústřední roli.

Mahikovi zemře maminka, a tak se s otcem přestěhují na venkov. V sousedství stojí starý dům, který skrývá tajemství. A bránu do jiného světa, než je ten náš. Do světa, který obsahuje plejádu neuvěřitelných scén a bytostí, ale také nebezpečí. Třeba v podobě lidožravých papoušků. To vše může, ale nemusí být odrazem světa zdánlivě skutečného a Mahikova trápení. Hlavního hrdinu tento vývoj nepřekvapuje, jako by mu každé nové pravidlo magické dimenze dávalo smysl. Jenže byť je to velkolepá podívaná, divák takové štěstí nemá.

Chlapec a volavka je místy až nemilosrdný, složitý film. Pozvolný začátek vystřídá gradace fantastických okamžiků, jež na plátně vypadají opravdu úchvatně, ale při sledování vyvolávají čím dál větší zamyšlení – až do bodu, kdy divákovi zbude jen spekulace a skutečný záměr mohou znát jen autor a jeho nejbližší. Není to snímek zcela k nepochopení, ale takový, který nechává prostor pro interpretaci. A také film, u něhož budete – zcela vážně – přemýšlet nad významem toho, jak tlustě namazaný chleba s marmeládou Mahiko dostane.

Protože se objevují další a další komplikace, další a další scény, u nichž nejprve vidíte, pak spíš jen tušíte skrytý symbolismus, a další a další filozofičtější okamžiky. Přesto Chlapec a volavka zůstává věrný tomu, co z Mijazakiho díla dělá jedny z nejoblíbenějších animovaných snímků vůbec. Však premiéra novinky v Japonsku prakticky bez marketingové kampaně opět beznadějně vyprodala kinosály.

Kromě jídla, z něhož se sbíhají sliny, budete sledovat bezpočet záběrů, které jakoby dovedou zapojit i ostatní smysly než jen zrak a sluch. Třeba při vyvrhování ryby. Nebo během tragického požáru. Samozřejmě se objeví i roztomilé bytůstky nebo až karikaturně pojaté dobrosrdečné postavy. Či silná pouta rodinné lásky. Tentokrát je tu ale více temnoty či vážnosti, která ovšem i v jiných Mijazakiho dílech bývá přítomná. Jako ve skutečném životě.

O mnohém vypovídá i původní název snímku. Ten v překladu zní Jak žiješ? v odkazu na japonský román z roku 1937. Což je mnohem výmluvnější slovní spojení než český titul, jenž přece jen může připomínat milou pohádku o mladíkovi a mluvícím ptačím příteli. Kdepak, Chlapec a volavka rozhodně není radostný film pro malé diváky, který vyvolá úsměv i u jejich rodičů. Není nutně pro dospěláky, ale bude chtít spíš odrostlejšího návštěvníka kina.

Užije si Mijazakiho poslední film i někdo, pro koho bude jeho filmem prvním? Coby přehlídku obdivuhodné animace a někdy až divokých nápadů ano. Ale jinak Chlapec a volavka skutečně spíš naplňuje představy o loučení a retrospektivě. Jako by japonský génius zhmotnil průlet všemi svými sny a do oblak sahající představivostí. A tak trochu i svou filmografií. Nemůžete mu při tom stačit. Ale nezbývá než s úžasem letět s ním.