Ještě sedmkrát se vyspíte a první díl druhé řady The Last of Us bude tady. První část postapokalyptického příběhu o pašerákovi Joelovi a jeho svěřenkyni Ellie před dvěma lety zafungovala přesně tak, jak měla – jako uragán, který rozvířil vody seriálové tvorby a jako vůbec první adaptace herního hitu si vysloužil nejen širokou diváckou, ale i kritickou přízeň. Očekávání od série, která zpracovává opět mega úspěšné, ale pro některé fanoušky kontroverzní herní pokračování The Last of Us 2 (jež před pár dny vyšlo i ve skvělé verzi pro PC), jsou proto veliká. Podařilo se je ale naplnit?

O co v druhé sérii jde?

To byste chtěli vědět! Pokud jste hru nehráli, stačí mrknou na Wikipedii, silně to ale nedoporučuju. Kdo hrál, ví, a kdo se zajímá, tak ví i to, že seriál úplně věrný být nemá – a není. Je pět let po dramatickém vyvrcholení první série, světu dál vládnou cordycepsové příšery a lidstvo skomírá. A Joel a Ellie sice žijí v relativním míru, těžko by si ale mohli být vzdálenější.

Aby bylo jasno, co bylo hlavním spouštěčem nadcházejících událostí, tak ještě než nový děj začne, uvidíte znovu úplně poslední scénu z první série – nezapomeňte u toho na slogan té aktuální, tedy že „Každá volba něco stojí“ – … a pak si všechno tak nějak sedne na zadek.

Zombíci ok. A co dál?

Respetive na poměry The Last of Us si to sedne na zadek. O více či méně překvapivé zvraty, hordy zombie i zkažených vojáků tu samozřejmě není nouze. Jenže jak hry, tak první série si široké uznání vysloužily hlavně pro to, jak důmyslně s postapokakyptickým světem daleko za bodem morálního i fyzického rozkladu pracují, jak chytře svůj příběh vyprávějí a jak na jeho pozadí řeší mnohem univerzálnější otázky, než je touha po krvi, ať už po ní prahne kdokoliv.

Teď ale místo toho dostanete v podstatě lineární průchod zombie světem, který vyprovokuje relativně nenápaditá rozbuška. Sice se tu občas mihne náznak něčeho zajímavého, děj ale radši utíká dál a ze všeho nejvíc připomíná vytuněnější verzi jiné zombie klasiky Živí mrtví. Která má ale o ledasčem vypovídajících 11 sérií, jež z ní dělají typickou televizní odrhovačku.

Jako fakt?

Jako fakt. Ovšem! Když už jsem chtěla nad druhou sérií lámat hůl jako prostě nad druhou sérií, tak ve správný, a vsadím se, že důmyslně vypočítaný, okamžik zaúřadovala naplno tvůrčí dvojice Neil Druckmann a Craig Mazin a nakopla ji zpátky tam, kde jsem ji chtěla mít. Na úroveň chytrého a promyšleného zrcadla s patřičně plastickými postavami a o to větší emocionální jízdou.

Všechny utroušené poznámky do sebe začaly zapadat a vzájemně se proplétat a hračičkovství a genialita hlavního tvůrce obou her (tedy Druckmanna) a muže, který dal dohromady dechberoucí minisérii Černobyl (Mazin), byly zpátky. A bylo potěšení na to koukat.

Budeme si ale muset počkat

Sedmidílná druhá řada je ale vlastně jen taková ochutnávka. Zatímco první zpracovala celý první herní díl a odvyprávěla ucelený příběh, u adaptace herní dvojky se rovnou mluvilo o rozdělení do více seriálových řad. Předloha je pořádně složitá a do teď není ani jasné, zda série budou nakonec celkem tři nebo čtyři (třetí by se nicméně měla začít natáčet už v létě!).

I tak vás ale možná, stejně jako mě, překvapí, jak málo toho druhá řada vlastně ukáže. Viděno zpětně totiž opravdu působí zejména jako upoutávka na to hlavní, co (doufejme) teprve přijde.

Co za to ale stojí už teď?

Jednoznačně slzy Pedra Pascala alias Joela a závěr. A pak taky psychoterapeutka v podání Catherine O’Hara a drsný voják Jeffreyho Wrighta. Jejich postavy sice nemají tolik prostoru, v tom svém ale doslova září a zbylé herecké kolegy strkají do kapsy. Naopak nová hlavní záporačka Abby, o které už toho bylo napsáno spoustu a ještě toho o ní spoustu vznikne, je zatím tak nějak ploše záporná.

Vizuály – když na ně dojde – jsou samozřejmě opět dechberoucí, ať už jde o zbytky měst, houbami porostlé zbytky lidí nebo bez lidí prospívající přírodu. Druhé The Last of Us je také patřičně brutální, krvavé a lekavé, a i v něm jsou naštěstí výsostně lidské části, které se vám vryjí do paměti. Třeba když Ellie interpretuje jeden pořádně velký osmdesátkový hit…

Tahle scéna mimochodem svůj kontext dostane, což ji dělá ještě lepší, a my můžeme jen doufat, že to v budoucnu bude platit i pro zbytek seriálu. A byť to tak nemusí na první pohled vypadat, rozhodně neříkám, že je druhá série The Last of Us špatná – jen prostě dlouho není tak dobrá jako první. Někdy se vleče a působí předvídatelně, což je v porovnání s jedničkou, která nabídla třeba i scénu s vědkyní, jež při prvních zprávách o cordycepsu pomalu neudržela v ruce hrnek s čajem, velká škoda. Třeba to ale nakonec všechno bude přeci jen trochu jinak.