„Je to tady.“ Legendární Oasis se vrací, bratři Gallagherovi oznámili velkou tour

Dlouho se spekulovalo o návratu Oasis na scénu. I přes roky, co byli Liam a Noel Gallagher rozhádaní. Teď je to realita.

Tomáš ChlebekTomáš Chlebek

oasis25

Foto: Oasis

Kapela Oasis oznámila návrat, vyrazí na turné

0Zobrazit komentáře

Dne 28. srpna 2009 měli Oasis vystoupit na francouzském festivalu Rock en Seine. Na koncert se těšily tisíce fanoušků, jen pár hodin před ním se však dozvěděly, že nebude. Chvíli poté se na webu kapely objevilo vyjádření Noela Gallaghera: „S určitým smutkem a velkou úlevou… jsem dnes opustil Oasis. […] Prostě jsem s Liamem nedokázal pracovat už ani den navíc.“ O patnáct let později oznámili, že jsou zpět. „Je to tady. Děje se to,“ napsali na sociální sítě.

„Složili jsme zbraně. Hvězdy se seřadily. Velké čekání je u konce. Přijďte se podívat. Nebude se to vysílat,“ uvedli v prvním společném prohlášení za velice dlouhou dobu hlavní členové Oasis Liam a Noel Gallagherovi. Spolu s tím oznámili čtrnáct koncertů ve Spojeném království a Irsku v roce 2025, mezi červencem a srpnem. Jsou mezi nimi i čtyři na londýnském stadionu ve Wembley. Lístky půjdou do prodeje 31. srpna v 10:00 českého času. Má prý jít jen o „domácí“ část rozsáhlejšího turné, které se vydá i do jiných zemí Evropy a mimo ni někdy v průběhu příštího roku.

Spekulace o možném obnovení kapely, jejíž srdce tvoří dvojice (dlouho rozhádaných) bratrů Noela a Liama Gallagherových, už chvíli kolovaly internetem. Vlastně o tom, co vedlo k rozepři a co by vztah dvou hudebníků mohlo napravit, se znovu a znovu diskutovalo po celou dobu. V médiích lze o tématu najít spoustu informací, ze kterých je zřejmé, že problémy se začaly objevovat hned v začátcích jejich umělecké spolupráce.

V září roku 1994, pouhý měsíc po vydání debutového alba Oasis Definitely Maybe, kapela odehrála nepovedený koncert v Los Angeles, který byl navíc zakončený konfliktem. Liam udeřil Noela do hlavy tamburínou a ten v reakci nakrátko opustil turné. Velká, fyzicky agresivní hádka mezi bratry proběhla také při nahrávání druhého alba (What’s the Story) Morning Glory? v roce 1995.

Rok nato se v médiích poprvé objevily vážnější pochybnosti o budoucnosti kapely, když Noel po sérii konfliktů s bratrem znovu opustil probíhající turné. Něco podobného se opakovalo v roce 2000, kdy Oasis odehráli několik koncertů bez Noela poté, co jej Liam vážně urazil. Silná rivalita, neshody a vzájemné útoky podle všeho pokračovaly i v dalších letech, jen ne tolik veřejně.

Za dobu svého aktivního působení Oasis vydali sedm alb, na to, aby se stali jedním z nejznámějších hudebních těles na světě, ale stačila dvě. Byli nejvýraznějším představitelem britpopu, britské reakce na americký grunge, který v 90. letech dobýval svět v čele s Nirvanou. Zatímco grunge posunul mainstreamovou kytarovou hudbu směrem k temnějším tématům a výrazně agresivnějšímu zvuku, britpop se ohlížel k melodičtějším směrům 60. a 70. let. Vycházelo se z vlivů The Beatles, The Rolling Stones nebo The Kinks.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Kapela Noela a Liama Gallagherových obnovila zájem o britskou hudbu i kulturu obecněji po celém světě a stala se jedním z nejvlivnějších kulturních exportů ze Spojeného království v 90. letech. Jejich tvorba po vrcholném druhém albu začala kvalitativně poněkud upadat, na významu Oasis se to ale podepsalo pramálo. Jako inspiraci je označují například Arctic Monkeys, The Killers nebo Coldplay, kteří nedávno oslavili nejúspěšnější rockové turné v historii.

Tvůrci hitů jako Wonderwall, Don’t Look Back In Anger, Champagne Supernova nebo Stop Crying Your Heart Out mezitím poslední více než dekádu strávili jednak vydáváním vlastní hudby sólo, jednak hašteřením online. V roce 2021 Noel Gallagher řekl, že by s Liamem znovu stanul na pódiu za 100 milionů liber. Liam reagoval poznámkou, že on by to klidně udělal zadarmo. Loni už prý Noel jen čekal na telefonát managementu svého bratra.

Liam letos v červnu odehrál sérii koncertů k 30. výročí Definitely Maybe, kde zazněla většina skladeb z legendárního alba a mnoho dalších napsaných ve stejném období. Větší pozornost médií a milionů fanoušků po celém světě se ale směrem k Oasis otočila včera, když se na sociálních sítích Liama, Noela i kapely objevilo krátké video s datem 27. srpna a časem 8 hodin ráno.

Lidé reagovali okamžitě. Jako by se rovnou začali připravovat na oznámení turné, nahrnuli se na streamovací služby a jali se poslouchat britpop. Server Variety uvádí, že pár hodin po zveřejnění videa vyskočila globální poslechovost Oasis na Spotify o více než 160 procent oproti minulému týdnu a dále rostla v průběhu dne. V pátek zde posluchače bude čekat i výroční verze Definitely Maybe doplněná o různé alternativní verze slavných skladeb.

Masakr katanou v Praze nudí. Vrána zaujme spíš českými lokacemi a herci než samotným filmem

Film režiséra Ruperta Sanderse, který se z velké části natáčel v Praze, schytává od kritiků jednu negativní recenzi za druhou. My přidáme další.

Michal MančařMichal Mančař

The Crow

Foto: Vertical Entertainment

Bill Skarsgård jako Eric Draven ve snímku Vrána

0Zobrazit komentáře

V jednom záběru se objeví deska Dalibora Jandy („Deset prstů pro život“). V dalším se seká hlava nehlava (i jiné části těla) katanou v Praze. První část filmu sledujete sladkou, ale plytkou romanci. V závěru zase fakt hodně brutální pomstychtivou vyvražďovačku. Mezi to jsou nacpané nějaké metafyzické nesmysly. Navzdory tomu duše filmové novince Vrána chybí.

Starší Vrána z roku 1994 je silně stylizovaná devadesátková – a dnes už zcela kultovní – goticko-emo akce, k jejíž mystické auře přispěla skutečná tragédie. Představitel titulního hrdiny Brandon Lee, syn mistra bojových umění Bruce, se při natáčení zastřelil zbraní, jež měla být rekvizitou.

Komiks The Crow, podle kterého film vznikl, je černobílá psychodepka o brutální pomstě, kde se zoufalství mísí s extrémním násilím… a který byl z části pro svého autora Jamese O’Barra snahou dostat ze sebe emoce po smrti snoubenky.

Nový snímek Vrána, který ve čtvrtek vstupuje do českých kin, v sobě má jen velmi málo toho temného kouzla, které zasáhlo čtenáře či diváky předchozích děl. Směřování děje je načrtnuto prakticky stejně, jen padouši se mění a výplň už tak dobrá není. Tenhle film nikoho k tomu, aby začal nosit makeup a černý kabát, neinspiruje.

Bill Skarsgård je Eric Draven, potetovaný a málomluvný a traumatem trpící mladík. Hudebnice FKA Twigs hraje jeho milovanou Shelly. Ta je podobně rozbitá. Navíc s temným tajemstvím ve své minulosti. Společně utečou z léčebny a film nám pomocí spousty scén, sestřihů, flashbacků a montáží ukazuje, jak moc velká láska to je. Není to skvělá kinematografie, ale sílu vztahu to ukáže. Aby byl následný zlom o to bolestivější.

Pro hrdiny si totiž přijde smrt v podobě nezajímavých záporáků. Akorát Eric jí nadpřirozeně odolá a vrátí se coby neumírající ztělesnění pomsty. A víte vy co, i když to působí jak z nějakého teenage seriálu, tak hlavnímu hrdinovi jeho zoufalství, bolest a krvavou cestu místy i věříte. Možná i proto, že nemusí moc mluvit. Ostatní postavy jsou spíš do počtu.

Nejhorší ale je, že v ten okamžik začnete doufat, že se rozjede atmosférická záležitost na hraně hororu s hrdinou v černobílém makeupu, který cituje bibli i Rimbauda, namixovaná s brutální pomstou. Místo toho se ale spustí něco, co nejvíc připomíná takové ty méně povedené superhrdinské/komiksové filmy kolem roku 2000, jako byl třeba třetí Blade nebo Elektra. Anebo horšího Constantina.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

Než se Eric začne opravdu mstít, trvá to dlouho. Vycpávky, v nichž se v nejasném předpeklí (v podobě žižkovského nákladového nádraží, velmi příznačné…) řeší fiktivní fungování duší a nadpřirozených schopností, nudí. Hlavní zloduch v podání Dannyho Hustona je další z řady rádoby sofistikovaných, ale ve skutečnosti ukrutně krutých bossů, které jste mohli už stokrát vidět třeba v Johnu Wickovi. Akorát tady doslova prodal svou duši ďáblu.

Většinu času tak čekáte, kdy Vrána už konečně roztáhne perutě odvety. Dochází k tomu v menších, ale intenzivních dávkách už dříve, ale až v úplném finále film zařadí ten opravdu nejvyšší stupeň masakru. Vnitřnosti vyvrhující vyvrcholení Vrány je svým způsobem impozantní. Po místy až snové romantice z úvodu ale tahle katanová apokalypsa působí vlastně komiksově, velmi přitaženě za vlasy – a shodou okolností připomíná Skarsgårdův nedávný a taktéž v krvi utopený film Boy Kills World.

Českého diváka může v těch hlušších místech zabavit pozorování Prahy, kterou filmaři pro svou temnou vizi využili. Mimochodem, pohledům do pražských ulic či interiérů od Rudolfina až po Nekázanku skoro pokaždé předchází letecký záběr na střechy amerického města, snad abychom měli jistotu, že jsme v USA. Anebo můžete krátit čas sledováním pár českých herců. Karel Dobrý si do životopisu připíše další roli spíš nemluvícího padoucha. Darija Pavlovičová se na pár chvil objeví v roli potenciální oběti. Jan Budař umře.

I když se v tragédii tohle dílo původně zrodilo, nová Vrána od režiséra Ruperta Sanderse není vyložená filmová tragédie zralá na nula bodů z desíti. Jenže místo toho, aby z ní kapala temnota, aby z ní sálal styl, aby zadělávala na kultovní podívanou a aby se v ní srdce rozhořelo láskou, pak bylo zlomeno, načež se rozhořelo touhou po pomstě… Tak místo toho Vrána občas vzplane, ale většinou je spíš vlažná a občas přímo vyhasíná. Dost podobně jako Sandersovy dřívější snímky Sněhurka a lovec a Duch ve stroji.

A to, že si z ní divák jako jeden ze zážitků odnáší přítomnost desky Dalibora Jandy, taky o lecčems svědčí.