Dějinný vývoj naší země ve 20. století je plný zvratů, nadvlády tvrdých režimů, ale i svobody a demokracie. K odvyprávění tohoto příběhu a vykreslení všech událostí, které se na našem území mezi roky 1900 až 2021 odehrály, je zapotřebí několik metrů křídového papíru, desítek ilustrací, stovek fotografií a nesčetně sepsaných řádků. To vše se spojuje v jedno v novém knižním díle Století ČSR, ve kterém autor Štěpán Korčiš nabízí poutavé vyprávění v originálním formátu i grafickém zpracování.

Časy, kdy císař pán bafal ze své dýmky, Tomáš Garrigue Masaryk navštěvoval plovárny, Hitler bušil pěstí do stolu a komunističtí pohlaváři nešetřili vzájemnými polibky, jsou nenávratně pryč – a kdejakému studentovi základní či střední školy mohou připadat jako středověk. Pokud však před sebe rozložíte dílo Století ČSR, kde se hlava Andreje Babiše usmívá ani ne deset stran za Leninovou siluetou, dojde vám, že 100 let není zase tak dlouhé období a některé momenty vykreslené na začátku knihy rezonují v naší zemi dodnes.

Právě díky leporelovému formátu knihy, kterou novinář Štěpán Korčiš tvořil čtyři roky ve spolupráci s historikem Jiřím Pernesem a šéfem oddělení vojenských knihoven Vojenského historického ústavu Zdeňkem Munzarem, si lze rozložit celé minulé století naší země do několika metrů textů a grafů. Tím se nabízí možnost doslova se fyzicky přesouvat z jedné éry do druhé, hledat vzájemné souvislosti a hltat některé momenty dějin, na které jsme od svých studií již zapomněli  nebo nám vůbec nebyly sděleny.

Dvacáté století totiž všeobecně patří k vůbec nejodbývanějším historickým epochám, které se na školách vyučují. Světové války, komunistická éra i příliv demokracie jsou projížděny z rychlíku coby daň za podrobné rozbory Hannibalova útoku na římskou říši a rozpoznávání druhů řeckých sloupů.

Ostatně ona neznalost byla i jedním z hnacích motorů, proč chtěl Štěpán Korčiš své započaté dílo dokončit. „Je zde stále veliký dluh školství, protože minimálně v naší generaci se poválečné dějiny v podstatě nevyučovaly, případně úplně pokrouceně,“ vysvětluje.

„Když jsem pak slyšel mluvit lidi kvůli rouškám a podobným pitomostem o ‚normalizaci‘, ne-li o ‚únoru 48‘, řekl jsem si, že by bylo dobré lidi trochu – a pokud možno nenásilně a pohodlně – vzdělat. Protože kdo dnes ví, jak a proč probíhaly ony naprosto klíčové únorové události,“ říká Korčiš.

„Myslím, že výsledek je nakonec ideální i k výuce. Při psaní jsem si říkal, že to chci napsat tak, jak by se mi líbilo, kdybych se to učil jako dítě, ale i jako dospělý. Například u syna ve škole, kam jsem pár výtisků věnoval, vzbudila kniha velký ohlas u dětí i učitelů. Ale nemyslím, že by dospělým neslušelo si knihu přečíst,“ dodává autor.

Barevné dějiny

Kdo cítí znalostní nedostatky i u sebe, může se nyní ponořit do dynamického dějinného vývoje, který startuje premiéra Dvořákovy Rusalky a předvečer prvního ze světových konfliktů. Ten změnil mocenské uspořádání Evropy a dalších částí světa a vypustil na svobodu tvora jménem demokracie.

Tu začalo Československo hltat plnými doušky ihned po válce, jak napovídá pestrobarevná směsice linií politických stran na grafu v knize, který znázorňuje volební výsledky od roku 1918 až po úspěch koalice Spolu v minulém roce. Jak krásně by se na něj koukalo, pokud by všemi barvami hrál i po letech 1938 a 1948.

Temná magie osmiček v historickém vývoji naší země se však naplnila, a tak graf nejdříve s příchodem nacistů černá, aby se následně s více než 31% volebním úspěchem komunistické strany zahalil do tmavě rudé. Tato barva následně podtrhuje dějinný vývoj až do roku 1989, kdy na nebi politického spektra opět vyšla duha v převládajících odstínech modré a oranžové.

Každé z osmi dějinných období, do kterých Korčiš knihu doprovázenou ilustracemi Richarda Cortése rozdělil, je naplněno základním dějinným přehledem dané doby a dobovým obrazovým materiálem. Velká část pozornosti je věnována událostem po roce 1989 a přelomu milénia. Dějepisných děl, která zahrnují vznik firem jako Apple a Facebook, smrt Karla Gotta či příchod elektromobilu Škoda Enyaq zkrátka není moc.

Sto let, jedna rodina

Století ČSR je přehlídkou velkých dějinných momentů a osobností, které je formovaly. Takový výklad je však mnohdy odosobněný a plochý, a přesto se knize i po této stránce daří jít do hloubky. Kdo obrátí list, nalezne na druhé straně vyprávění o jedné rodině, které pomáhá dávat do souvislosti obyčejný lidský život s bouřlivým vývojem odehrávajícím se na druhé straně křídového papíru.

„Jedná se o příběhy života naší pozoruhodné rodiny, která v lehké nadsázce a možná někdy i bez nadsázky tu historii psala. Nebo spíš spolupsala,“ vysvětluje Korčiš, pro kterého je poslední stránka knihy teprve jejím začátkem. Pod příběhem Korčišovy rodiny je dost volného místa, kam si může čtenář psát historii vlastní rodové linie. Autor navíc vybízí čtenáře, aby zasahovali i do dalších částí knihy. Aby je dopisovali, připisovali, škrtali, nebo dolepovali.

Korčiš má totiž v plánu na obsahu knihy i nadále pracovat a doplňovat ji například o texty od odborníků z nejrůznějších oborů. Ty si čtenář jednoduše stáhne z webu knihy, vytiskne v příslušném formátu a do knihy dolepí. Tímto způsobem je již nyní například možné knihu aktualizovat o dramatickou válečnou situaci na Ukrajině, která se na východě rozhořela před několika měsíci.

Vydá se Korčiš i opačným směrem a bude doplňovat dějinnou mozaiku naší země o události před rokem 1900? „S touto myšlenkou si nepohrávám. Toto je období, o které se zajímám, je mi blízké a mám o jeho průběhu představu, kterou jsem se snažil do knihy dát. Ač s ní třeba někdo nebude souznít. Předchozí dějinná období musí obstarat jiní,“ uzavírá Korčiš.