Říkali mu „Big“, protože už v deseti trpěl obezitou. Brali ho za zločince, protože už od dětství dealoval drogy a měl opletačky se zákonem. Zároveň ho ale považovali za jednoho z nejvlivnějších rapperů všech dob, který pomohl postavit nejen americkou scénu. Biggie se stal legendou po své smrti a jeho neskutečný příběh brzy přiblíží i Netflix, který na nový dokument láká prvním trailerem.

Snad každý, kdo se o rap víc zajímá a neposlouchá ho jen na základě doporučení YouTube, alespoň tuší, kdo to byl Christopher George Latore Wallace alias The Notorious B.I.G., zkráceně Biggie. Bez nadsázky je možné říct, že šlo o jednoho z nejvíc „real“ umělců, které kdy hiphopová kultura poznala. Vyrůstal totiž v 80. letech, v době, kdy byl minimálně newyorský Brooklyn pořádně tvrdé místo a přes rýmování šestnácti řádků se dalo vyjádřit víc, než bylo tehdy zdrávo.

Biggie se pod kůži hudebních fanoušků zapsal zejména deskou Ready to Die. Tou v roce 1994 rozvířil vody newyorské rapové scény a ukázal západnímu pobřeží, kde kralovali hoši z N.W.A, Snoop Dogg nebo Tupac, že i on umí v tzv. gangsta rapu prorazit. Hity jako Juicy či Big Poppa potvrdily jeho talent a zvýšily pouliční kredit natolik, že pro mnohé začal být vnímán jako hrozba. Jeho život ostatně nikdy nebyl jednoduchý.

Nenarodil se do žádných bohatých podmínek. Právě naopak. Skoro celé dětství ho vychovávala jeho matka a vzor v podobě otce neměl. I to mohlo zapříčinit, že už v relativně mladém věku poznal stoku brooklynských ulic a přidal se k pochybným gangsterským bandám, které holdovaly nelegálním aktivitám. Od drobných přestupků se dostal k prodeji drog, které ho navedly k držení zbraní.

Foto: Shapol0/Wikimedia

Biggie s typickým výrazem ve tváři

I přes všechna jeho velmi špatná rozhodnutí, která ho v roce 1991, kdy mu bylo devatenáct let, dostala na devět měsíců za mříže, cítil, že jeho budoucnost je jinde. Protože znal souvislosti gangsterů, pohyboval se v nelítostném prostředí a měl cit k hudbě (zejména k funku), chtěl to vše spojit dohromady. Chtěl dělat nefalšovaný pouliční rap. A po propuštění z vězení tak také učinil.

Po propuštění vydal Wallace demo Microphone Murderer, kde si začal říkat Biggie Smalls, aby v roce 1994 vyrukoval se zmíněným albem Ready to Die, které vše odstartovalo. S ním se dostal na třinácté místo v žebříčku Billboard 200 a čtyřikrát dosáhl Platiny. V neposlední řadě ale s Ready to Die otočil pozornost hiphopových fanoušků zpět k východnímu pobřeží a New Yorku.

Biggie začal být pojmem, což potvrzuje i fakt, že se spřátelil s Tupacem Shakurem, dost možná vůbec nejzásadnější postavou hiphopové historie. S tím, jak mediálně rostl, se postupně stával terčem různých kontroverzních situací, které vygradovaly údajným napadením jeho fanoušků žadonících o autogram. To ovšem interpret dokázal ustávat a odolával tlaku. Pak ale přišel zlom.

Psal se rok 1996, kdy měl Biggie se svým kolegou a zásobou THC v krvi těžkou nehodu, která tehdy čtyřiadvacetiletého umělce na pár měsíců odkázala na nemocniční lůžko a pak na chvíli i na invalidní vozík. Nakonec se z děsivého momentu oklepal a měl v hlavě jedno: donahrání svého druhého studiového alba Life After Death. Jeho debut ale nikdy nezažil.

Stejně jako Tupac Shakur i legendární The Notorious B.I.G. byl zastřelen na sedadle spolujezdce neznámým pachatelem, který jen stáhl okénko svého auta a nekompromisně na pár metrů vyslal několik kulek. Christopher Wallace zemřel 9. března 1997. Jeho odkaz ale bude v hudební síni slávy navždy, což chce připomenout i Netflix v rámci dokumentu Biggie: I Got a Story to Tell.

Ten vychází 1. března i pro české diváky a ponoří nás do hlubokého příběhu jinak velmi mladého umělce, který se z bahna dostal na vrchol. Netflix láká i na velmi vzácné záběry i výpovědi důležitých osobností, kteří měli s Biggiem co do činění. Pro co největší autenticitu usedla do produkčního křesla i jeho matka Voletta a jeho dlouhodobý kamarád, rapper Diddy. Oba v něm navíc přispívají svými rozhovory.

Z nového traileru je patrné, že půjde o známý dokumentární formát prokládaný původními záběry s těmi novodobými. I za těch pár minut se ale dokážete vcítit do tehdejší šílené doby, ve které mladí pouliční grázlové volili mezi prodejem drog, nebo hip hopem. Nic mezi tím pro ně neexistovalo, respektive nedávalo smysl. Ovšem právě díky těmto takzvaným outcasts se rap zpopularizoval, až skončil tam, kde je teď – v mainstreamu.