Jestliže Špindlerův Mlýn má pověst – ne zcela zaslouženou – českého Davosu či Aspenu, co by pak mohla být Pec pod Sněžkou? Vail nebo snad Kitzbühel? Jenže příjezd k ní není žádná krása, natož luxus. Temný důl vypadá tak, jak se jmenuje, a střed Velké Úpy také moc krásy nepobral. To se ovšem má začít měnit. Ve vísce, která slouží jako vstupní brána do Pece, se rodí velkolepý apartmánový projekt. A nestojí za ním žádný developer ani protřelý miliardář, ale mladý a ambiciózní… insolvenční správce.

Jan Langmeier pochází z doktorské rodiny, máma i táta jsou lékaři a na dráhu v bílém plášti chystali i jeho. Do hábitu se skutečně obléká, jen to není medicínský plášť, ale advokátní talár. Místo na lékařskou fakultu totiž v roce 2003 nastoupil na tu právnickou. „Už na střední jsem cítil, že medicína nebude pro mě, že mě víc láká právo. U nás doma jsem ale trochu za černou ovci,“ směje se devětatřicetiletý majitel právní a insolvenční kanceláře s nepřekvapivým názvem Langmeier & Co.

Celkem překvapivá je ovšem šíře jeho podnikatelského záběru a vehemence, s níž se dere mezi zavedené a velké kanceláře na vysoce konkurenčním právnickém trhu. „Asi jsem nikdy nechtěl dělat řadového právníka ve velké kanceláři, chtěl jsem být svým pánem,“ líčí Langmeier, který momentálně dává práci dvěma desítkám lidí. Ovšem nejen advokátům.

Jádrem jeho byznysu zůstává advokacie, respektive insolvenční právo. A to jak z pozice správce podniků nebo majetků fyzických osob, které do insolvence spadly, tak jako ochránce věřitelů. A je o něm v této souvislosti dost slyšet – v poslední době na sebe upozornil například zastupováním poškozených klientů padlé finanční skupiny Arca Investments, kde v dluhopisech a směnkách zmizelo 20 miliard korun, nebo zkrachovalé společnosti C2H Michala Mičky, která s pomocí dluhopisových emisí koupila podniky jako Kara nebo Pietro Filipi.

„Lákala mě vždycky co nejširší a nejpestřejší právní práce. U insolvencí mi hodně otevřela oči insolvence Sazky, to bylo něco, kdy jsem si říkal, že to je moc zajímavý případ,“ říká pražský rodák. Soud vyhlásil insolvenci na Sazku na jaře 2011, v následujících měsících se o ni strhla miliardářská bitva, kdy na jedné straně stála skupina Penta, na druhé se spojily PPF a KKCG Karla Komárka, klíčovou roli v celém příběhu hrál také realitní magnát Radovan Vítek. Nakonec Sazka skončila u Komárka, který s ní (a dalšími loterijními společnostmi ve svém portfoliu) chce vstoupit na burzu v New Yorku.

Langmeier je insolvenčním správcem se zvláštním povolením, což znamená, že mu na stůl můžou připadnout i krachy firem s obratem nad 100 milionů korun. Aktuálně se svým týmem řeší předluženou společnost MotoGP, která na brněnském okruhu pořádala motocyklovou Grand Prix, jeden z prvních větších dluhopisových krachů, společnost Triload Invest nebo zkrachovalého obchodníka s energiemi Ray Energy.

Vizualizace: Langmeier & Co.

Pracovní návrh, jak by mohly vypadat Rezidence pod Portáškami

Jak ale z pozice insolvenčního správce, který má za úkol zachránit z padlých podniků co možná nejvíc, koukal pod ruce byznysmenům, dostal chuť na investice. Založil kvůli tomu s kolegy dokonce investiční fond regulovaný ČNB. Ale zatímco po nástupu covidové pandemie se k žádnému reorganizačnímu dealu nerozhoupal (přičemž cílil na menší a střední firmy s obratem spíše v desítkách než stovkách milionů), razantně naskočil do realit. A rovnou do Krkonoš.

„Vždycky jsem je měl rád, vyhodnotili jsme si, že rekreační nemovitosti mají potenciál a že tam jsou zajímavé příležitosti. Coby insolvenční správce jsem tu a tam viděl zajímavé projekty a přišlo mi škoda je nechat jít,“ vypráví. Projekt, s nímž už finišuje a kde je ještě pár bytů k dispozici, stojí podél Labe v Herlíkovicích u Vrchlabí. Na místě někdejšího penzionu tam vznikl apartmánový dům s třemi desítkami jednotek s cenami kolem 130 tisíc korun za metr čtvereční a většina už je prodaných.

V Mlýně Herlíkovice, jak se stavba jmenuje, Langmeier investoval přes 200 milionů korun. Peníze částečně získal od podnikatelů, kteří je vložili do jeho fondu, částečně od bank, pomohl si i menší emisí dluhopisů. Jenže pro svůj další projekt bude potřebovat řádově víc peněz – klidně přes miliardu.

Vizualizace: Langmeier & Co.

Projekt Mlýn Herlíkovice

Ve Velké Úpě totiž skoupil několik domů podél hlavní silnice na Pec pod Sněžkou včetně hotelu Hela u známé sjezdovky Portášky. Budovy srovná se zemí a vzniknout by tam měla trojice moderních, dřevem obložených rezidenčních komplexů s kapacitou více než stovky bytů.

„Budeme to stavět po fázích, první bychom rádi otevřeli v roce 2024,“ vypočítává Langmeier s tím, že kvůli této akci s kolegy dokonce rozjíždějí malou realitní kancelář. Při prodejích apartmánů s pracovním názvem Rezidence Portášky s cenou 200 tisíc korun za metr čtvereční, což odpovídá sazbám z centra Prahy, se nechtějí spoléhat na nikoho cizího.

A nebojí se, že zpomalující ekonomika a možná recese, která je za dveřmi, by mohly jeho investiční plány zhatit? Budou mít lidé v době dvouciferné inflace a méně dostupných hypoték ještě o horské byty zájem? „Já myslím, že ano. Cílíme na hodně lukrativní klientelu, která obvykle platí v hotovosti, neberou si úvěry. Ve společnosti je pořád ještě hodně peněz. A na horách mnoho nových projektů vyrůstat nemůže. Maximálně si o něco snížíme marži, ale o výnosnost nemám obavu,“ zůstává v klidu Langmeier.