Od paradentózy k diabetu. Ústní dutina je branou do těla, její zdraví ovlivňuje stav celého organismu

V nové sérii článků ukážeme, jaký vliv má na náš chrup strava, jaký je rozdíl mezi elektrickým a manuálním kartáčkem nebo jak na bezpečné bělení zubů.

dental

Foto: Filip Houska/CzechCrunch

Stav naší ústní dutiny ovlivňuje i naše celkové zdraví

0Zobrazit komentáře

Ústa jsou jednou ze vstupních bran do našeho organismu. Jsou dokonce tím, čeho si na člověku všimneme takřka hned. I přesto je ale ústní hygiena v rámci péče o celkové zdraví mnohdy zanedbávaná. V nové sérii článků se proto spolu s dentální hygienistkou a zubní lékařkou podíváme lidskému chrupu na zub. Nejprve je ale třeba představit si pár základních faktů.

Klíčem k prevenci četných onemocnění je koncept takzvaného dentálního IQ. Ten představuje úroveň znalostí i dovedností v oblasti péče o chrup. Podle dentální hygienistky Lenky Velebilové zahrnuje dentální IQ nejen teoretické povědomí, ale především praktické schopnosti uplatnit takové znalosti v každodenním životě. Není k němu přitom vytvořena přesná stupnice, dentální IQ může být zkrátka buď nízké, průměrné nebo vysoké.

„Čím vyšší je dentální IQ, tím lepší je schopnost člověka správně pečovat o své zuby a dásně, správně používat pomůcky ústní hygieny a docházet na preventivní prohlídky a na profesionální dentální hygienu,“ vysvětluje Velebilová. Taková prevence je podle ní nejúčinnější cestou, jak předcházet zubnímu kazu a zánětu dásní – nejčastějším onemocněním lidské populace.

Podle Světové zdravotnické organizace trpí onemocněními ústní dutiny tři a půl miliardy lidí po celém světě. Ústní hygiena je přitom klíčová pro omezení ekonomických dopadů spojených nejen s častými návštěvami lékaře, ale i ztrátou produktivity způsobenou bolestí a souvisejícími nemocemi.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

To, v jakém stavu je naše ústní dutina, totiž ovlivňuje i naše celkové zdraví. Studie ukazují, že zánětlivé procesy v ústech přímo ovlivňují celkový zánětlivý stav v těle. Bakterie z dutiny ústní a jejich toxiny se dostávají do krevního oběhu a mohou tak zvyšovat rizika vzniku celkových onemocnění, jako jsou například kardiovaskulární choroby, respirační problémy nebo diabetes.

Právě ten se vyznačuje zvýšenou hladinou glukózy v krvi a neschopností ukládat ji do buněk. „Je prokázáno, že u pacientů s paradentózou může být průběh diabetu zhoršený a může docházet k častějším komplikacím onemocnění ovlivňující cévy, zrak či nervovou soustavu. Naproti tomu neléčený diabetes podporuje těžší průběh paradentózy a negativně ovlivňuje a prodlužuje její léčbu,“ vysvětluje zubní lékařka Nikolleta Benešová.

Alexandra Kala, zakladatelka Profimedu, největšího dodavatele pomůcek pro ústní hygienu, říká: Paradentóze, neboli zánětlivému onemocnění dásní, se dá nejjednodušeji předcházet zamezením kumulace zubního plaku. Pokud budete konzumovat minimum jednoduchých cukrů, jako je glukóza, fruktóza nebo sacharóza (například v cukrovinkách, slazených nápojích, ovoci či medu), významně se omezí jeho tvorba. Je ale třeba dát si pozor i na složité cukry neboli polysacharidy. Zbytky škrobových potravin, jako jsou například různé křupky, chléb, müsli nebo chipsy, mohou ulpívat na zubech a při delším setrvání v ústech poskytovat substrát pro bakterie.

Stále více se pak v souvislosti s ústním zdravím začínají zmiňovat i neurodegenerativní onemocnění. Například Alzheimerova choroba se projevuje poškozením nervové tkáně a tvorbou neuritických plaků v mozku, které pak zapříčiňují pohybové komplikace nebo poškození kognitivních funkcí.

„Současný výzkum naznačuje, že je možné propojení mezi tímto neurodegenerativním onemocněním a paradentózou, jelikož obě onemocnění zvyšují zánětlivou zátěž organismu,“ říká Benešová.

Jak onemocněním dutiny ústní tedy předcházet? Důležitá je nejen prevence, ale i kvalita naší péče. Kromě základních kroků, jako je správné čištění zubů dvakrát denně, každodenní mezizubní čištění a využívání fluoridových past, které zpomalují demineralizaci, je třeba se zaměřit i na individuální potřeby. Ty může ovlivňovat implantát, fixní rovnátka, ale třeba i těhotenství.

„Zubní lékaři a dentální hygienistky jsou schopni odhalit počáteční problémy, kterých si pacient ani nevšimne, a zajistit řešení dříve, než se stanou vážnými,“ uzavírá důležitost prevence Velebilová, která je dlouholetou členkou a bývalou prezidentkou Asociace dentálních hygienistek ČR.

A co děti, mají kde riskovat? Aneb Proč je důležité nechat je lézt, padat a objevovat vlastní hranice

Riskantní hra učí děti zvládat strach, rozvíjí jejich sebevědomí a pomáhá budovat sociální dovednosti. A přehnaná ochrana? Ta může naopak uškodit.

dite-na-strome

Foto: ChatGPT

Ilustrace dítěte na stromě

0Zobrazit komentáře

Že si děti rády hrají, není nic nového. Je to jejich způsob, jak nejen objevovat svět, ale taky se učit o sobě i druhých. O to spíš je pak důležité riskantní hraní, tedy to, které zahrnuje určitou míru nejistoty nebo rizika. Studie publikovaná v prestižním vědeckém časopise Nature ukazuje, že právě taková zkušenost pomáhá dětem zvládat výzvy i později v životě a má benefity v oblasti fyzického, psychického i sociálního rozvoje.

Představte si třeba dítě, které se rozhodne vyšplhat na strom. Nejspíš cítí strach, ale bezesporu taky adrenalin a má vidinu překonání samo sebe. Jakmile se mu to podaří, je na sebe náležitě pyšné a buduje si sebevědomí, že dokázalo něco, co se mu na začátku mohlo zdát příliš náročné a nemožné. Zároveň díky takové zkušenosti pochopí, že zrychlený tep a další projevy stresu nejsou katastrofou, ale spíš přirozenou součástí daného risku.

Proces zvládání strachu a objevování vlastních limitů je typem učení, které dětem přináší takzvané riskantní hraní. A ačkoliv může být pro rodiče noční můrou, pro děti má spoustu benefitů. Výzkumy ukazují, že zkušenosti z riskantního hraní podporují třeba rozvoj odolnosti vůči stresu nebo schopnost čelit nepředvídatelným situacím.

Nastartujte svou kariéru

Více na CzechCrunch Jobs

„Přínosy jsou tak široké, pokud jde o sociální, fyzický a duševní rozvoj a duševní zdraví, že si myslím, že nemůžeme podceňovat jejich hodnotu,“ říká Pamela Fuselli, prezidentka neziskové organizace Parachute, která se zabývá prevencí úrazů a sídlí v kanadském Torontu.

Vedle psychických benefitů přináší riskantní hraní i rozvoj právě fyzických dovedností. Děti si během takové hry zlepšují koordinaci, rovnováhu a schopnost odhadnout rizika. Zároveň se posilují jejich sociální dovednosti, třeba skrze spolupráci, komunikaci s kamarády nebo řešení konfliktů zahrnující emoce. Fantazii se přitom meze nekladou. „Riskantní hraní pro jedno dítě vypadá úplně jinak než pro druhé,“ vysvětluje dětská psycholožka Helen Dodd z University of Exeter.

Hra by se vždycky měla řídit tím, co chce dělat dítě.

Problematické je, pokud rodiče svým dětem riskantní hraní rovnou zakazují nebo pokud z veřejných prostor (primárně ze hřišť) mizí možnosti, díky kterým si mohou riskantní praktiky osvojit. Absence takového hraní sebere dětem možnost zažít drobná selhání, kvůli čemuž jsou později v životě méně schopné zvládat složité situace. Mohou mít navíc potíže se sebevědomím a častěji zažívat úzkosti.

Důsledky mohou být ale dalekosáhlejší. Přehnaná ochrana může u dětí zvýšit riziko toho, že se v dospělosti uchýlí k negativním formám rizikového chování, jako jsou třeba drobné krádeže v obchodech nebo experimentování s drogami, protože jim chybí zkušenost s přirozeným objevováním a zkoušením vlastních hranic v rámci bezpečných mezí.

Právě ty by tak měly být dětem poskytnuty. Výzkumy navíc naznačují, že děti mají často lepší schopnost posoudit svá vlastní omezení, než si dospělí myslí. Vytváření prostředí podporujícího riskantní hru tak může zahrnovat například přírodní prvky na hřištích, jako jsou balvany, potoky, stromy nebo nerovný a kluzký terén, který mohou děti překonávat.

Podpora riskantního hraní přitom vůbec nemusí znamenat, že děti necháme dělat cokoliv. „Hra by se vždycky měla řídit tím, co chce dělat dítě. Přestává pak být hrou v okamžiku, kdy dospělý řekne dítěti, aby něco udělalo,“ míní Dodd s tím, že úkolem dospělých je pouze vytvořit dítěti bezpečné prostředí a pak ho v jeho dalších krocích povzbuzovat.