Před tři sta lety, přesněji 7. prosince 1723, zemřel jeden z nejvýznamnějších českých architektů italského původu Jan Blažej Santini-Aichel. Českou krajinu v průběhu svého života obohatil asi o 80 staveb, desítka z nich je považována za vrcholné počiny evropské architektury své doby. Vydat se za nimi můžete především na Vysočinu, obdivovat Santiniho dílo můžete ale také v Plzeňském či Královéhradeckém kraji a ve středních Čechách či na jihu Moravy. Podívejte se na tipy, kam vyrazit na architektonickou pouť.

Jan Blažej Santini-Aichel se narodil 3. února 1677 v Praze jako nejstarší syn do rodiny pražského kameníka s italskými kořeny Santina Aichela. Na řemeslo svého otce nemohl plně navázat, jelikož se narodil s tělesnou vadou – na část těla byl ochrnutý. Přesto se vyučil v oboru kamenictví a věnoval se také malířství, předpokládá se však, že směřování jeho života ovlivnil architekt Jean Baptista Mathey, který jej přijal do učení.

Vůbec největší zlom ale přišel, když se mladý Santini vydal na cestu do Říma, kde se setkal s tvorbou nesmírně pokrokového architekta Francesca Borrominiho. Někteří jeho současníci ho především pro jeho neotřelý styl považovali za blázna. Santiniho ale silně inspiroval, a to až do takové míry, že je považován za jeho jediného skutečného následovníka. I díky tomu se v české krajině objevily stavby, které připomínají ty od římského mistra.

Talentovaný Santini vytvořil během života kolem 80 staveb, u nichž se nepochybuje o jeho autorství. Vynikají tím, že se mu v nich podařilo propojit své znalosti matematiky, numerologie, ale i křesťanskou a náboženskou mystiku – byl velmi fascinován kabalou, v jeho stavbách lze tak hledat symboliku na nečekaných místech. Projektoval jak sakrální stavby a paláce, tak hospodářské usedlosti či ryze světské stavby jako třeba hostinec.

Vysočina: Nejen za mystickou Zelenou horou

Foto: Sára Goldbergerová / CzechCrunch

Zelená hora je zapsaná na Seznamu světového dědictví UNESCO

Vůbec nejpestřejší je co do počtu Santiniho staveb Vysočina. Pokud byste si v ní měli vybrat jedno místo, měl by to být Žďár nad Sázavou. Zásadní postavou v architektově životě byl totiž opat Václav Vejmluva, který stál v čele tamního cisterciáckého kláštera. Z jejich spolupráce vzešla celá řada staveb. Santini zde přestavěl konventní kostel, ve kterém na původní gotickou podobu citlivě navázal barokem. K budově starého opatství pak navrhl novou prelaturu s impozantním freskovým sálem.

Na zelené louce, lépe řečeno na zeleném kopci, vyrostl podle Santiniho návrhu poutní kostel sv. Jana Nepomuckého známý jako Zelená hora. Vejmluva po architektovi chtěl, aby vybudoval svatostánek, který bude plný křesťanské a kabalistické symboliky. Klíčovým symbolem je tady hvězda, která se propsala i do půdorysu stavby. A protože se podle legendy nad hlavou Jana Nepomuckého po jeho smrti objevilo hvězd pět, pětka tady hraje důležitou roli: hvězdy na výzdobě kostela mají pět cípů, kostel má pět vchodů a na oltář dohlíží pět andělů.

Ve Žďáru se nachází ještě hřbitov, který z pohledu shora připomíná lidskou lebku a opět je plný symboliky typické pro Santiniho. Severně od klášterního kostela vyrostla podle jeho návrhu konírna pro šlechtickou akademii a v prostoru bývalého rajského dvora kláštera stojí původně gotická kaple, kterou Santini barokně upravil. Vybudoval zde také hospodářský dvůr Lyra a hostinec U tří hvězd, který se bohužel v původní podobě nedochoval.

Plzeňský kraj: Bez vody se stavba zřítí

Foto: Sára Goldbergerová / CzechCrunch

Konvent kláštera v Plasích stojí na vodě

Z Vysočiny se můžeme přesunout do Plzeňského kraje, kde je nejproslulejší Santiniho realizací benediktinský klášter v Kladrubech. Původně pozdně románská bazilika zde vyrostla již v roce 1233, v průběhu let se ale i kvůli vypálení husity dostala do zbědovaného stavu. Santinimu se podařilo co nejvíce využít původní zdivo a stavbě ponechal její původní charakter. Dodnes jde o třetí největší chrám v Česku.

Naprosto fascinující zážitek pak představuje cisterciácký klášter v Plasích, kde byl Santini přizván k zásadní přestavbě nejen konventu kláštera, ale také samotného chrámu. K druhé části sice nikdy nedošlo, co se ale konventu týče, zde architekt navrhl vybudovat velkou novostavbu, jejíž základy jsou tvořeny dubovými piloty. Napříč celou konstrukcí ze dřeva neustále protéká voda, která zabraňuje hnilobným procesům ve dřevě a prakticky ho mění v kámen. I proto je nad vodním bazénkem ve spodní části konventu latinský nápis: „Bez vody se stavba zřítí.“

Z Plas se dá pěšky dojít do Mariánské Týnice, kde se nachází poutní kostel Zvěstování Panny Marie. Stejně jako v případě Zelené hory jde o novostavbu. Poutní areál ale od 19. století dlouho chátral, což vyvrcholilo tím, že se v roce 1920 zhroutila jeho impozantní kopule. Díky dobrovolnému spolku Jednota pro záchranu Mariánské Týnice v čele s architektem Hanušem Zápalem ale začala její obnova, takže se do kostela můžete vydat a nerušeně se procházet jeho ambitovým nádvořím.

Ze středních Čech do Královéhradecka: od kostelů po zámky

Foto: Archiv KHK

Jeden ze zámků od Santiniho se nachází v Chlumci nad Cidlinou

Do Kutné hory mnozí vyrážejí především do chrámu svaté Barbory, na jejím okraji se ale nachází také monumentální původně gotický klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie. I ten, stejně jako mnoho jiných svatostánků, zničili husité, až v roce 1703 zavelel opat Jindřich Snopek k jeho obnově, ke které povolal Santiniho. I když mu bylo teprve 25 let, s tehdy největším kostelem v Čechách si poradil a jeho barokní vklad se projevuje mimo jiné jeho typickými samonosnými schodišti.

Novostavbou ve Středočeském kraji je pak kaple svaté Anny v Panenských Břežanech. Na rozdíl od Zelené hory je kaple vystavěna na trojúhelníkovém půdorysu, díky její paprsčité centrále inspirované stavbami Francesca Borrominiho a Guarina Guariniho tady návštěvníci skvěle pochopí, jak Santini pracoval se světlem.

Když se ze Středočeského kraje posunete do toho Královéhradeckého, navštívit můžete další Santiniho novostavbu, impozantní barokní zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. I zde architekt pracoval s paprsčitou centrálou, díky které zámek připomíná jeho sakrální stavby. Přímo v Hradci je pak k vidění kaple svatého Klimenta, která vznikla podle Santiniho návrhu na místě raně gotické budovy.

Všech 80 staveb od Santiniho se do tohoto článku nevejde, nicméně za zmínku ještě stojí pražský kostel Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána v Nerudově ulici, pro který navrhl portál a interiér. Nedaleko Brna se pak nachází významné poutní místo, kostel Jména Panny Marie ve Křtinách. Ten architekt navrhl na vrcholu svých tvůrčích let, dokončen byl ale až dlouho po jeho smrti. Rozsáhlý projekt pak Santini vypracoval na jihu Moravy také v Rajhradu, kde vznikl proboštský kostel sv. Petra a Pavla. Úctyhodný počet Santiniho realizací a jejich neuvěřitelná propracovanost dokládají, o jak geniálního architekta šlo.