Od věnečků pro přátele až po butik v centru Prahy. Z tradičního zákusku udělal mladý cukrář hit
Když máte podnikatelského ducha, i pečení pro okruh přátel může vyústit ve vlastní podnik. Nebo třeba rovnou exkluzivní butik.
I zákusku, který všichni notoricky známe, se dá propůjčit punc vytříbenosti. Alespoň Romanu Janečkovi se to podařilo. Věnečky si od něj nejprve objednávali jeho přátelé a kolegové, po několika úspěšných pokusech je začal nabízet na zakázku i širší veřejnosti. A po dvou letech od prvních objednávek si otevřel luxusní věnečkový butik.
Roman Janeček rád vzpomíná na doby, kdy pekl společně se svou prababičkou, která byla cukrářkou. Na její stopy ale ve svém kariérním směřování nenavázal tak přímočaře. Pečení a cukrařině se nejprve věnoval jako nadšenec, který svými sladkými počiny dělal radost přátelům a kolegům v práci.
Pečení pro radost nabralo podnikatelský ráz, když si u něj lidé z okruhu jeho známých začali objednávat zákusky na zakázku. A pak si poručili přímo věnečky. Roman Janeček se tak pustil do pilování receptury právě na tento tradiční český zákusek. Vše se pak učil sám, často metodou pokus omyl, přičemž vycházel z postupů, které si osvojil od prababičky.
Finální podoba věnečků, jež si lze dopřát v „jednohubkové“ velikosti, přitom vznikla tak, že se Romanovi Janečkovi nedařilo upéct věnečky standardního rozměru. „První věnečky byly hrůza a děs. Jen udělat kulatý tvar byla celkem výzva, spousta prvních plechů letěla do koše,“ vypráví Janeček, když se setkáváme v jeho nově otevřeném butiku.
Až jednoho dne mu kamarádka poradila, aby dělal věnečky malé. Nápad se ujal, i když Janeček vzpomíná, že na něj nejprve nechtěl přistoupit. „Jsem totiž megaloman a představa, že bych dělal něco v miniaturní formě, se mi příčila,“ směje se. Nakonec se i přes počáteční nelibost zrodila zmenšená forma známého českého zákusku.
Ale velikost není to jediné, čím se věnečky od Janečka vymykají. „Prvotřídní ingredience jsou dnes samozřejmě základ. Hodně si dávám záležet na krémech, které jsou mnohem lehčí, než jak je známe u klasických věnečků,“ vysvětluje cukrář.
Stálou nabídku nyní tvoří tři varianty krému: máslový krém s koňakem, pistáciový a čokoládový s rumem. Minivěnečky nejsou příliš sladké, díky čemuž si lze naplno užít chuť použitých ingrediencí.
Rozjezd díky Instagramu
Nejprve se věhlas věnečků od Janečka roznesl šeptandou mezi známými. Nejvíce stálých zákazníků ale mladý podnikatel v cukrařině získal, když šel s kůží na trh, tedy na Instagram. „To je bezesporu médium, na kterém jsem mohl svůj byznys postavit. A díky prezentaci, kterou jsem od počátku zvolil, si moje věnečky vybrala klientela z Pařížské,“ uvádí.
Roman Janeček měl právě v této pražské módní Mekce dlouho zapuštěné kořeny. Prošel několika zdejšími butiky, prezentaci včetně samotného balení věnečků a použitých surovin tedy ušil na míru lidem, k nimž měl blízko. Rozbalování krabice věnečků tak přirovnává k rozbalování krabice ukrývající luxusní kabelku: „Je to ceremonie a radost.“
Nastartujte svou kariéru
Více na CzechCrunch JobsS tím, jak se objednávky množily, začala vyvstávat potřeba vlastního zázemí s profesionální kuchyní a hlavně s dostatkem prostoru, kde by mohl Roman Janeček své „sladké klenoty“, jak věnečkům říká, prezentovat s patřičnou sofistikovaností.
V realitních nabídkách na něj od počátku hledání místa pro věnečkový butik vyskakoval nevzhledný obchodní prostor v Pštrossově ulici. Nakonec se rozhodl podepsat smlouvu a společně se svým kamarádem, interiérovým designérem Štěpánem Slívou, se vrhl na rekonstrukci.
„Chtěl jsem dát Praze nový koncept. A jelikož se specializuji na jeden produkt, nemohl jsem otevřít cukrárnu. Jak by se tvářili hosté, kteří přijdou do cukrárny, kde si mohou dát jenom jeden zákusek? Celé jsem to tak obrátil naruby a vytvořil místo pro vystavení jednoho produktu,“ popisuje myšlenkový proces za vznikem butiku Janeček.
Výsledkem je svěže pojatý prostor, kterému dominuje velkoformátová tapeta s potiskem džungle. Výrazná smaragdově zelená barva pak vytváří kontrast s bílým pultem, jehož součástí je vitrína s věnečky, tedy srdce celého butiku. Na zlatém lustru se pohupují papoušci a interiér doplňuje také užité umění od českého skláře a designéra Františka Jungvirta.
„František mě oslovil sám, čímž mě skutečně poctil. Přeskočila mezi námi podnikatelská jiskra, jelikož co se týče prezentace produktu a výroby, sdílíme stejné hodnoty. Butik je tak zároveň prostorem pro vystavení jeho umění,“ doplňuje Janeček. Propojení českého sklářského řemesla s cukrařinou tak posouvá Boutique Věnečky Janeček o další úroveň sofistikovanosti výš.