Pixaru se v posledních letech příliš nedařilo. Předloňské V hlavě 2 sice mělo obrovský úspěch a o páté Toy Story, které dorazí do kin v červnu, je velký zájem, původní příběhy ale už delší dobu nemají velký divácký úspěch a sbírají spíš vlažné ohlasy. Novinka Na skok do divočiny je ale jiná. V poměrně uniformní nabídce studia z poslední dekády působí téměř punkově a demonstruje, že v Pixaru pořád umí přicházet s novými skvělými nápady.

Ústřední námět filmu, jehož původní název je Hoppers (doslovně přeloženo Skokani) přitom až tolik originální není. Tvůrci si vlastně položili otázku: co kdybyste si mohli popovídat se svým psem? Místo dolittlovského učení se zvířecí řeči ale obrátili pozornost k Avatarovi. Hrdinka Mabel díky geniálnímu vynálezu své profesorky přírodovědy dostane možnost svoji mysl přenést do těla robotického bobra a vydat se do divočiny.

Mladá dívka si ale nechce jen tak náhodně povídat s mazlíčky sousedů nebo se zvířaty z městského parku. Mabel má silné environmentální cítění a chce pomoci zvířatům žijícím v nedalekém lese žít po boku neustále se rozpínající lidské infrastruktury. Nejdřív ale musí ve složité hierarchii zvířecího společenství získat hlas. A samozřejmě naučit se jejich, často velmi podivným, způsobům.

Že je v tom velký zábavný potenciál, demonstroval už meme Lizard Lizard s ještěrkou znovu a znovu klikající na ikonu s ještěrkou na telefonu. Krátký klip, ve kterém se jen pořád opakuje slovo „Lizard, lizard, lizard, lizard“ a ještěrka jen tupě kouká, zatímco se mu rozjíždějí zorničky do stran, se loni stal hitem na TikToku a dalších sociálních sítích. Nikdo z tvůrců to nečekal, Na skok do divočiny ale už tehdy začalo nabírat status velké absurdní zábavy.

I díky tomu je to nejúspěšnější nový příběh Pixaru od vydání filmu Coco v roce 2017. Globálně za první víkend vydělal 88 milionů dolarů, tedy dvaapůlkrát tolik, co loňský Elio. Je to sice daleko k debutům kasovních trháků V hlavě 2 s 294 miliony dolarů a Zootropolis 2 s 560 miliony, pořád se ale dá mluvit o zlomovém bodě. Studio totiž dokazuje, že i dnes dokáže přijít s novou látkou, která skutečně zaujme.

Tvůrci Na skok do divočiny skoro jako by si interně vytvořili podobný seznam problémů současného Pixaru, jaký jsme sepsali loni po selhání Elia, a bod po bodu se k látce postavili výrazně jinak. Zaprvé začali s neobvyklým konceptem a místo typického patosu o důležitosti rodiny nebo přijetí sebe sama ho rozvinuli do zprvu čistě absurdní komedie, z níž se vyklube poměrně nejednoznačná úvaha o vztahu lidí a zvířat, potažmo přírody obecněji.

Zadruhé, Na skok do divočiny na první pohled nevypadá jako film od Pixaru. Nebojí se být jiný a experimentovat s audiovizuální stránkou nebo stylem humoru (třeba ještěrka z memů ve filmu nakonec dostala docela velký prostor), což se promítlo i do řady poznámek o nejvtipnějším titulu studia, rozkošné drzosti nápadů nebo odlehčené anarchii, která nepostrádá výraznou emoční stránku.

Celý nápad se zrodil v hlavě režiséra a scenáristy Daniela Chonga před více než šesti lety, když se díval na přírodovědné dokumenty. Idea primitivních robotických napodobenin zvířat, které dokumentaristé a vědci používají pro sledování divočiny ve snaze jí blíž porozumět, mu připadala jako skvělá příležitost pro absurdní humor. Když pak s animátorem vytvořil krátký referenční klip a zveřejnil ho online, dostalo se mu řady reakcí, že už v té podobě by dodal skvělý film.

Hraní si se vztahem říší lidí a zvířat přitom přirozeně nabízelo environmentální poselství, které se stalo jedním z hlavních pilířů Na skok do divočiny. Stačí si vzpomenout na VALL-I a to, jak jsme si všichni zamilovali malého, polozapomenutého robota, který se tak moc snažil vyčistit Zemi od odpadu.

Kvalit téhle klasiky Pixaru nový film nedosahuje, ukazuje ale nový potenciál studia ochotného zase zkoušet dělat věci jinak – díky tomu ostatně prorazilo nejen s revoluční počítačovou animací, ale i s neotřelým zpracováním příběhu o oživlých hračkách.

Vedení Pixaru se v příštích letech chce zaměřit spíš na bezpečnější sázky ve formě pokračování zmíněného Toy Story, Úžasňáků, Coco nebo Příšerek, s.r.o., snad ale nadcházející příběh černé kočky v Benátkách ukáže, že se jde dívat i do budoucna a ne jen na dřívější úspěchy. Na skok do divočiny je výborným příkladem, na který stojí za to vyrazit.