Zatímco jedni bitcoin zatracují, jiní ho považují za budoucnost světových ekonomik. Jak to s nejznámější kryptoměnou dopadne, je otázka následujících let či dekád. Aktuálně se však řeší například to, jaké má bitcoin ekologické dopady, a to zvláště poté, co se změnilo regionální rozložení takzvaných těžařů. Ukázalo se totiž, že jejich přesun z Číny nakonec populární kryptoměnu neudělal tak zelenou, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Po loňských restrikcích, které vůči bitcoinu a jeho těžbě zavedla Čína, se objevovaly zprávy, že by se kryptosvět konečně mohl dočkat o něco zelenějších dopadů bitcoinu na stav naší planety. Nyní se však objevila studie zvaná Přehodnocení uhlíkové stopy bitcoinu, kterou v magazínu Joule publikoval holandský výzkumník Alex de Vries – a ta ukazuje přesný opak. Odchod těžařů z Číny do jiných zemí přesun k šetrnějším zdrojům energie nepřinesl.

Za dobu, kdy bylo možné v Čínské lidové republice vytvářet nové jednotky bitcoinu, si tamější obyvatelé vytvořili poměrně důmyslný mechanismus využívající střídání období vlhka a sucha. Při období dešťů v provincii S-čchuan těžaři pravidelně využívali přebytkovou vodní energii, v suchých obdobích se naopak přesunuli na sever do provincie Sin-ťiang, kde získávali energii z uhlí.

Levnou vodní energii nahradilo uhlí

Zvláštní kombinace uhlíkově neutrální vodní energie a nepřítele všech ekoaktivistů, tedy uhlí, však byla čínskou vládou minulý rok zastavena a těžba se tak začala rozpínat do jiných částí světa. Čínští těžaři do té doby rozhodně netvořili zanedbatelnou část, před zákazem jich bylo okolo 70 procent. Za jejich nástupce jsou nyní považovány Spojené státy americké, jejichž podíl na celkové těžbě vzrostl na 35 procent, a Kazachstán, jehož těžaři tvoří v současné době okolo 18 procent, jak ukazuje mapa cambridgské univerzity.

Co se týče Spojených států a jejich energetických zdrojů, většinově je tvoří fosilní paliva, nejvíce je zastoupen plyn následován uhlím. Není proto divu, že po odchodu těžařů z Číny se zvýšil podíl plynu na těžbě bitcoinu z 15 procent na dvojnásobek. Naopak v případě Kazachstánu pochází energie valnou většinou pouze z uhlí.

Odchod Číny z pole kryptoměnových těžeb tak z bitcoinu v konečném důsledku udělal ještě většího znečišťovatele. Zatímco dříve se díky výše zmíněné migraci čínských těžařů za levnou vodní energií pohyboval podíl obnovitelných zdrojů na těžbě bitcoinu mezi 40 a 70 procenty, v srpnu minulého roku spadl k pouhým 25 procentům.

To, že se jedná o velký problém, dokazuje samotná spotřeba energie bitcoinu, která se neustále zvyšuje, byť odhady o tom, jakou má těžba bitcoinu reálnou uhlíkovou stopu, se liší. Snížení podílu energie z obnovitelných zdrojů každopádně znamená i rozšíření právě uhlíkové stopy, která za bitcoinem zůstává. Jádro problému se přitom skrývá v samotném blockchainu a jeho mechanismech.

Bitcoin, stejně jako například ethereum či litecoin, ověřuje transakce pomocí systému Proof of Work (PoW), při kterém těžaři de facto soutěží. K tomuto procesu přitom existuje mnohem efektivnější alternativa, která se pyšní i minimální spotřebou energie, a to Proof of Stake (PoS).

Na rozdíl od Proof of Work využívá Proof of Stake systém sázek, kdy těžaři ručí za správnost svých ověřování pomocí vlastních vkladů, což ve výsledku stojí mnohem méně energie. Ethereum se k problému s vysokou spotřebou energie postavilo čelem spolu s projektem Ethereum 2.0, který slibuje přechod celé této kryptoměny právě na mechanismus Proof of Stake.

Podle samotných vývojářů díky tomuto kroku poklesne celková energetická spotřeba etherea o 99,95 %. Je tedy patrné, že k zelenosti kryptoměn může vést cesta právě tudy. Bitcoin však ve snaze o zmenšení své uhlíkové stopy zaostává. Loňské zhoršení situace na tento problém opět poukázalo a kryptoměnový svět nyní čeká, jak se bude bitcoin jako znečišťovatel projevovat v budoucnu.