Od středy 12. dubna do konce roku žije Česko na dluh. Přesáhli jsme totiž moment, kdy naše poptávka po přírodních zdrojích překročila kapacitu, kterou je naše země schopna v tomto roce obnovit. I když tak jde o dluh v přeneseném slova smyslu, jde o důležitou výstrahu. Česko se totiž se svými příliš náročnými potřebami umístilo ze všech zemí na 24. příčce.

Takzvaný Overshoot day neboli Světový den překročení, vypočítává od roku 2006 mezinárodní organizace Global Footprint Network. Využívá pro něj data z OSN a Mezinárodní energetické agentury. Analytici z nich určují ekologickou stopu lidstva, která vychází z našich požadavků na potraviny, využívání prostoru pro bydlení, pěstování plodin a chov dobytka, ale vyhodnocují také spotřebu dřeva či množství vyprodukovaných emisí.

Rozličné způsoby, kterými lidstvo vytěžuje planetu, následně srovnávají s kapacitou jejích ekosystémů. Tedy s tím, jaké množství přírodních zdrojů je schopná nám za rok poskytnout. Když tedy lidská spotřeba překročí hranici této kapacity, nastává podle Global Footprint Network Světový den překročení – od něj žije lidstvo na ekologický dluh.

V tento den totiž planeta přichází o schopnost se regenerovat a absorbovat naše odpady včetně emisí skleníkových plynů. Na výstupech, které organizace poskytuje, tak lze dobře vidět, o kolik si z přírody bereme víc. Loni tento den v globálním měřítku vyšel na 22. srpna. Česko ale pravidelně limit překračuje už v dubnu. Loni to bylo 16., letos dokonce o 4 dny dříve.

Foto: Global Footprint Network

Přehled termínů, od kterých letos země začínají žít na dluh planetě

„Velmi významnou část naší ekologické stopy tvoří emise uhlíku způsobující změnu klimatu. Jejich největším zdrojem je energetika a spalování uhlí,“ říká Jaroslav Bican, koordinátor energetické kampaně Greenpeace ČR, k důvodu, proč žijí občané Česka na dluh planetě tak brzy.

„Současná vláda se na rozdíl od předchozích ve svém programovém prohlášení zavázala vytvářet podmínky pro odklon od uhlí do roku 2033. Tento závazek však nesmí zůstat jen na papíře. Vláda musí činit konkrétní kroky chránící životní prostředí a přírodní zdroje a v tomto případě k tomu má příležitost,“ dodává Bican.

Vůbec nejhůře je na tom Katar, který zdroje vyčerpal už 10. února. Následovaly ho Lucembursko a Cookovy ostrovy. Z našich nejbližších sousedů jsou na tom podobně Rakušané, které žijí na dluh od 6. dubna, nebo Slovinsko, které se letos dostalo na datum 18. dubna. Ze zemí střední a východní Evropy jsou na tom hůře než my jedině Estonsko, Litva a Lotyšsko.

Organizace Greenpeace sice zmiňuje, že konkrétní kroky k ochraně planety musí udělat vlády, podle Global Footprint Network může ale změně k lepšímu prospět i chování jednotlivců. I když větší roli hrají kroky provedené na globální úrovni, přispět můžeme například tím, že začneme jíst více rostlinných potravin namísto těch živočišných, přestaneme používat jednorázové plasty, začneme více využívat hromadnou dopravu, jezdit na kole nebo chodit pěšky.

V průběhu let měla organizace Global Footprint Network také mnoho kritiků kvůli metodologii, kterou pro výpočet Světového dne překročení zvolila. Například ekologický ekonom Robert B. Richardson z Michiganské univerzity pro deník The New York Times argumentoval tím, že nerozlišuje mezi regenerativním a konvenčním zemědělstvím a nebere v potaz emise, které pohltí půda a oceány. Přesto je ale podle něj důležité, že iniciativa existuje a zjednodušenou formou poukazuje na problém, kterému celé lidstvo čelí.