Ačkoliv dráždivý obsah nějakým způsobem konzumuje naprostá většina populace a čím dál častěji proniká i do mainstreamu, stále je s ním spojené velké stigma. OnlyFans, v zásadě největší „erotický“ startup posledních let, tak za poslední týden ohlásil, že zakáže explicitní obsah, ze dne na den tím ovlivnil živobytí stovek tisíc lidí, aby pak rozhodnutí zase zrušil. Může se zdát, že „nebezpečí“ je zažehnáno, celá situace ale spíš zdůraznila složitou roli pornografie v současné společnosti.

OnlyFans se hlavně v posledních dvou letech dostalo do povědomí široké veřejnosti jako web, kde uživatelé za předplatné nebo jednorázové poplatky získají přístup k převážně erotickému obsahu individuálních tvůrců. Proto všechny zaskočilo, když firma minulý týden oznámila změnu podmínek používání, podle níž by sexuálně explicitní fotky a videa z jejích platforem musely zmizet.

Překvapení provázela také velká vlna kritiky. Sexuální pracovníci, kteří OnlyFans dopomohli ke statusu společnosti s miliardovými příjmy, firmě už nebyli dost dobří a prostě je odkopla. Ve snaze zachránit svou reputaci jeho zakladatel Tim Stokely svedl vinu na banky, neochotné nadále zprostředkovávat platby. O den později jeho firma v zásadě oznámila, že se s finančními institucemi přece jen domluvila, takže pornografii může distribuovat i nadále. Co se ale stalo?

Jelikož je v jádru problému téma, kterému jsme se na základní a střední škole tiše pochechtávali, je snadné ho s humorem odbýt jako pro nás nerelevantní nebo týkající se jen lidí, co učinili zvláštní životní rozhodnutí. Ve skutečnosti má ale nejen komplexní sociální a kulturní kontext, ale také přímé důsledky pro fungování internetu jako takového. Přibližme si tedy, kde se OnlyFans vzalo, jaké má dnes postavení a co jeho nedávný vývoj znamená pro sexuální pracovníky i pro nás všechny.

Instagram a Pornhub v jednom

Ve spojitosti s OnlyFans se často zmiňuje, že původně nemělo jít o platformu zaměřenou na sexuálně explicitní obsah. Se světem erotiky je nicméně spojené od začátků. Zakladatel Tim Stokely svou byznysovou cestu internetem začal přes weby GlamGirls a Customs4U, jejichž návštěvníci hledali fyzické vzrušení. Když pak narazil na mazání lechtivějších účtů na Instagramu, dostal nápad vytvořit podobnou sociální síť, ale bez puritánských omezení.

V roce 2016 tak s pomocí investice deseti tisíc liber od svého otce spustil OnlyFans. O dva roky později pak 75procentní podíl v rostoucí firmě koupil Leo Radvinsky, pravděpodobně jedna z nejvlivnějších osobností v současném erotickém průmyslu. Je totiž zakladatelem webu MyFreeCams, kde se lidé odhalují na webkameře výměnou za „spropitné“ sledujících. MyFreeCams patří mezi nejnavštěvovanější pornografické stránky na internetu.

Bylo tedy jasné, že OnlyFans má velký potenciál k něčemu podobnému. Tvůrci tam mají svou „zeď“ s fotografiemi, videi, audiem či textem, mohou sdílet příběhy jako na Instagramu, vysílat živě přes webkameru a komunikovat s fanoušky buď pod příspěvky, nebo v soukromých zprávách. Vše přitom mohou zpoplatnit, ať už měsíčním předplatným nebo jednotlivě. OnlyFans si z každé transakce bere 20 procent – znatelně méně, než bývá zvykem.

V závěru zde máme portál stavějící na vlastnostech klasických sociálních sítí, ale zpoplatněný, velice tolerantní k sexuálně explicitnímu obsahu a finančně poměrně vstřícný ke svým uživatelům. Už tím měl nakročeno k podobnému efektu jako kdysi rozšíření zmíněného webcammingu. Ten lidem umožnil vydělávat si erotikou, aniž by se přitom museli stát součástí tradičního pornoprůmyslu se všemi jeho aspekty.

The New York Times už počátkem roku 2019 psaly o tom, jak OnlyFans způsobilo revoluci ve světě sexuální práce. Následující pandemie vše ještě výrazně umocnila. Na jedné straně mnoho lidí přišlo o práci a příjem, na druhé se zase jiní v karanténě nudili nebo cítili osamělí. OnlyFans nabídlo unikátní způsob, jak všechny tyto aspekty propojit.

Zatímco před vypuknutím pandemie tak platformu využívalo okolo 20 milionů lidí, do listopadu roku 2020 se toto číslo šestinásobně zvýšilo na 120 milionů. Byť postupné uvolňování karantén růst zpomalilo, v současnosti má OnlyFans kolem 130 milionů uživatelů a dva miliony tvůrců. Až 300 z nich prý dosáhne na sedmicifernou roční výplatu, dalších 16 tisíc pak měsíčně vydělá průměrně v přepočtu 100 tisíc korun. Mnozí lidé, kteří dříve žili z měsíce na měsíc nebo jim hrozila chudoba, najednou získávali desítky tisíc dolarů za měsíc.

Složitá práce sexuálních influencerů

Netrvalo dlouho a OnlyFans proniklo až do mainstreamu. Odkaz na necenzurovaný profil se stal normální součástí profilu na Instagramu, moderátoři talk show web zmiňovali mezi řečí jako všem srozumitelnou narážku a začali se tam objevovat i známí influenceři. Dokonce se připojila herečka Bella Thorne (byť bez explicitního obsahu) nebo rapperka Cardi B. OnlyFans začalo nabývat statusu hybatele ve společnosti.

S nárůstem popularity platformy ovšem roste také kompetitivnost. Tvůrcům erotického obsahu se už nestačí prosadit jen vůči klasické, mnohdy volně dostupné pornografii, ale také mezi ostatními. Pro výraznější – a hlavně dlouhodobější – úspěch je tak nutné si vybudovat publikum ochotné platit, pravidelně s ním interagovat a vymýšlet nové způsoby, jak zaujmout.

Pokud se omezíme jen na sexuálně explicitní obsah, tvůrci na OnlyFans mají spíše než k pornohercům blíže k influencerům. Ačkoliv ani jejich práce se často (byť v některých případech snad právem) nebere vážně, mnohdy vyžaduje dlouhodobé nasazení plně odpovídající tradičním definicím zaměstnání. V případě erotické platformy se k tomu navíc připojuje stále trvající stigma ve společnosti. Vznikla v zásadě nová kategorie „sexuálních influencerů“.

Den v životě úspěšné sexuální pracovnice na OnlyFans popsal magazín Business Insider. Díky vlastnímu rozvrhu může vstávat po desáté, hned ale začíná kontrolovat sociální média, připravovat reklamy a vymýšlet obsah. Ten postupně fotí a natáčí až do večera, kdy je čas na editaci, stříhání a vytváření trailerů. Baví ji to, co dělá, tráví tím ale i dvanáct hodin denně, sedm dní v týdnu.

Ve vysoce kompetitivním prostředí přitom nemusí stačit neustále myslet na vytváření nového obsahu, pravidelně ho zveřejňovat, dělat si reklamu na jiných sociálních sítích a interagovat s fanoušky. Na jednu stranu se pravidelně objevují příběhy o tom, jak někdejší servírky najednou vydělávají závratné sumy. Minimálně se ovšem píše o těch, kteří přes veškeré úsilí nemohou získat publikum a přitom riskují, že kvůli explicitním fotkám může být hledání jiné práce ještě náročnější než předtím.

Třeba zmíněná Bella Thorne se proto stala velice kontroverzní a mnozí ji obvinili z obohacení se na něčem, co vybudovali jiní. Herečka totiž na OnlyFans za jediný den vydělala jeden milion dolarů, což lze z velké části přičíst tisícům fanoušků očekávajícím takový obsah, na jaký zde byli zvyklí. Zatímco většina tvůrců si musela publikum vybudovat, Thorne přišla k už „hotové“ platformě a zavádějícím způsobem shrábla nezaslouženou odměnu.

OnlyFans, boj s obchodováním s lidmi a cenzura

Do typově podobné, avšak z hlediska vlivu na živobytí mnohem horší situace se dostalo samotné OnlyFans, když ohlásilo změnu pravidel zakazující distribuci pornografie. Zejména ze strany sexuálních pracovníků se strhla vlna ostré kritiky. Firma je využila pro vybudování značky a miliardové hodnoty, při diskuzích s investory a finančními institucemi je ale nebrala v potaz. Už zmíněný článek na The New York Times z února roku 2019 ostatně cituje snahu šéfa OnlyFans Stokelyho platformu přesunout směrem od sexuálně explicitního obsahu.

Thank you to everyone for making your voices heard.

We have secured assurances necessary to support our diverse creator community and have suspended the planned October 1 policy change.

OnlyFans stands for inclusion and we will continue to provide a home for all creators.

— OnlyFans (@OnlyFans) August 25, 2021

Teď to vypadá, že z toho alespoň v krátkodobém horizontu nic nebude. Mnoho tvůrců ale už tak přišlo o značnou část předplatitelů, respektive příjmů. Většina na „pozastavení změn“ pravidel reaguje negativně a ptá se, zda firmě půjde ještě někdy věřit. V zásadě tím ale narážejí na fenomén, který platí pro celý pornografický průmysl, kde je neustále třeba se ohlížet přes rameno, zda náhodou přes noc nezmizí jedna z hlavních platforem.

Zejména méně známí tvůrci z nižších sociálních vrstev, kteří nemohou těžit z velké popularity na tradičních sociálních sítích, se po rozhodnutí vedení několika bank mohou ocitnout ve finančních problémech nebo se stát oběťmi využívání. Kvůli špatnému stavu trhu práce se uchýlili k sexuální práci, ta narazila na zásadní omezení a kvůli ní je pak nebudou chtít najmout jiní zaměstnavatelé. Z takového kruhu je dnes stále velice náročné uniknout.

Ačkoliv potvrzení přímé kauzality nejspíš nenajdeme, není těžké poskládat možný řetězec důvodů, které k ohlášení změn podmínek OnlyFans vedly. Zásadní osobností je americká kongresmanka Ann Wagnerová, která se sexuálním obsahem na internetu dlouhodobě bojuje. Jelikož vytváření i distribuce pornografie je v USA legální a spojené s ochranou svobody projevu, Wagnerová se zaměřuje na témata obchodování s lidmi a dětské pornografie.

V roce 2018 měla zásadní roli při vzniku a schválení zákonů se zkratkami FOSTA a SESTA, které se zjednodušeně snaží tyto fenomény omezit. Ve skutečnosti se jedná o zákony, které činí weby zodpovědné za to, když se jejich uživatelé snaží domlouvat na sexuálním obchodování s lidmi. Ačkoliv se v praxi ukázaly jako nefunkční, vynutily zrušení několika webů umožňujícím sexuálním pracovníkům zajistit si bezpečnost při jednání s klienty. Zároveň představily potenciálně mocný nástroj cenzury.

Jen několik dnů před tím, co OnlyFans oznámilo plánovaný ban erotiky, pak magazín Vice psal o snahách Ann Wagnerové firmu obvinit z šíření záznamů dětské pornografie (tzv. CSAM). Zatímco přitom zmiňovala pár desítek případů, pro srovnání na Facebooku se jich v roce 2020 objevilo přes 20 milionů. Společnost je reportuje sama a dobrovolně, přičemž využívá mnoho nástrojů pro jejich identifikaci a potírání. OnlyFans, minimálně podle vlastních slov, činí totéž.

Přesto se například na BBC objevily reporty snažící se zdůraznit existenci problematického obsahu na platformě. To je samozřejmě problém, jediným jeho skutečně důsledným řešením by však byl kompletní zákaz internetu. Alternativou k tomu jsou jedině neustále vylepšované nástroje, které tzv. CSAM obsah automaticky či manuálně detekují, eliminují a případně hlásí odpovídajícím orgánům.

Porno je svobodná společnost

Většina tvůrců sexuálně explicitních záznamů zákony neporušuje, takže narušit jejich byznys pro eliminaci zločinců spadá do klasického dilematu omezování všech kvůli „několika“ špatným. Často se tak objevují argumenty, že ochrana dětí je do velké míry záminkou pro snahu odsunout pornografický obsah na internetu zpátky do stínů nebo ho eliminovat úplně. Zmíněné iniciativy Ann Wagnerové tento popis splňují – předkládané problémy neřeší, ale zhoršují životy sexuálních pracovníků.

Její vliv (spolu s lobbingem náboženských skupin) ukazuje nebezpečnou tendenci boje se sexuální prací. Svou agendu zaobalují do klasických argumentů zdůrazňujících ochranu dětí nebo slabých, ve skutečnosti ale značnou část této skupiny poškozují. Legislativa jako FOSTA navíc může nabýt funkci jakýchsi zadních vrátek do ústavy, umožňující bez ohledu na svobodu slova zakázat něco, co se někomu kvůli osobní morálce nelíbí.

V případě OnlyFans přitom žádné psaní a schvalování zákonů nebylo třeba. Stačilo přijít s několika zavádějícími reporty o CSAM materiálech, dostat informace k vedením bank zastávajících „rodinné hodnoty“ a sledovat pád miliardového byznysu, který desetitisícům lidí umožnil osamostatnit se legální, naplňující prací.

Část tvůrců se už začala nebo dokonce kompletně přesunula na jinou platformu. Mohou také ony narazit na problémy s finančními institucemi? Bezesporu. Jako možné řešení se nabízí využití kryptoměn, které potřebu spolupracovat s bankami do velké míry (byť ne nutně úplně) eliminují. Amatérský pornografický web podporující NFT plánuje spustit třeba úspěšný rapper Tyga, který byl na OnlyFans aktivní už déle.

OnlyFans se podařilo snad více než kdy předtím vnést pornografii do mainstreamu a pomoci ji ve společnosti legitimizovat jako „skutečnou práci“. I když nezáměrně, situace kolem změn pravidel zdůraznila problémy přetrvávajícího stigmatu, které proniká jak do snahy o zvláštní morální čistotu finančních institucí, tak do legislativy odsouvající sexuální pracovníky do šedé sféry. Ti před pár dny zažili, byť pro některé hořkou, výhru.