Oppenheimer je největší úspěch v Nolanově kariéře, teď ovládl i Oscary. Zabodovali také Chudáčci
Drama o otci atomové bomby získalo sedm Oscarů včetně těch za nejlepší film a nejlepší režii. Skvěle se dařilo i komedii Chudáčci, Barbie propadla.
Na jednu stranu je to výsledek, který nikoho nepřekvapí a někteří ho očekávali už od vydání filmu loni v létě. Přesto se ale jedná o velkou událost – 96. ročníku předávání Oscarů dominoval snímek Oppenheimer od Christophera Nolana. Ačkoliv Nolan už dlouho patří mezi nejoblíbenější žijící režiséry, jehož tvorbu plnou okázalých experimentů s vyprávěním uznává i řada filmových kritiků, americká Akademie filmového umění a věd jeho tvorbu dosud spíše přehlížela. To se v noci na dnešek zcela změnilo.
Oppenheimer na ceremoniál mířil s třinácti nominacemi, a nakonec si odnesl sedm cen. Sám Nolan byl v minulosti nominován už několikrát, za scénář, režii nebo produkci filmů Memento, Počátek a Dunkerk. Až teď nicméně získal první dvojici Oscarů v kariéře, a to v kategoriích Nejlepší režie a Nejlepší film – zde cenu sdílel se svou ženou a producentkou Emmou Thomasovou a producentem Charlesem Rovenem.
Svoje první Oscary za práci v Oppenheimerovi dostali i Cillian Murphy a Robert Downey Jr. coby hlavní a vedlejší herci. Také pro ně šlo o velký úspěch, který jim fanoušci přáli už velmi dlouho. Snímek pak zabodoval ještě v kategoriích Nejlepší hudba, kde Ludwig Göransson Akademii oslnil svojí hrou se smyčci a tempem, Nejlepší kamera, kde Hoyte van Hoytema posunul možnosti velkoformátového celuloidu a Nejlepší střih, kde Jennifer Lameová s virtuózní přesnosti pomohla odvyprávět složitý příběh.
Zmínky Oscarů či označení za důležité, mistrovsky natočení dílo, v případě Oppenheimera padaly okamžitě po novinářské premiéře loni v červenci. Film o J. Robertu Oppenheimerovi, řediteli vývoje nukleárních zbraní v USA ve 40. letech, v sobě kombinuje prvky životopisného dramatu, blockbusteru a typicky nolanovské manipulace s časem.
Život slavného teoretického fyzika totiž sledujeme paralelně ve více časových rovinách, což slouží jednak pro budování většího napětí, jednak pro zkoumání komplikovaného vědeckého, politického a lidského kontextu. Právě díky všem zmíněným prvkům, které se v Nolanově snímku takovým způsobem propojily poprvé, si Oppenheimer získal uznání a přízeň Akademie sestávající z tisíců profesionálů pracujících ve filmovém průmyslu.