Komentář Filipa Housky: Hned jak se vrátil z vyšetření, zamířil si to mezi novináře. Dotlučený, emočně vyšťavený, ale spokojený. Pod paží dřímal plyšového osla, kterého mu půjčila dcera. „Měl mi přinést sílu,“ hlesl Oleksandr Usyk. A to se také stalo. Ukrajinský boxer se o víkendu zapsal do dějin sportu, ale ještě mnohem důležitější poselství vyslal do svého domova. Tam, kde už třetím rokem jeho lid bojuje proti invazním ruským hordám. Jeho vítězství nad obávaným – a mnohem větším – Tysonem Furym je totiž vítězstvím pro celou Ukrajinu. A možná tím, co stateční Ukrajinci na frontě teď potřebují.

Po tomto zápase prahli boxerští nadšenci už dlouho. Hlavně proto, aby konečně dostali jednoho nepopiratelného šampióna těžké váhy napříč všemi čtyřmi hlavními organizacemi, které v mezinárodním boxu jsou. Jejich tužby se naplnily o víkendu, kdy se proti sobě Tyson Fury a Oleksandr Usyk postavili. Oba byli ještě v pátek neporaženi a jejich setkání mělo rozhodnout. A rozhodlo.

První prohru v profesionální kariéře si připsal britský tlučhuba Fury, kterého ukrajinský sympaťák Usyk udolal v atraktivním klání. Knock-out mu ale neuštědřil, muselo se proto jít až k bodovým rozhodčím, kteří o výsledku dvanácti kol vydali verdikt. Je ale vlastně úplně jedno, jak Usyk v dost možná největším zápasem tohoto století zvítězil. Šlo totiž o událost, která má a bude mít ohromný společenský přesah.

I když Fury dokáže být nesnesitelným protivníkem, kterého do ještě nesnesitelnější role staví jeho místy šílený, ale zábavný otec John, anglický bijec byl v celé této hře tak trošku nevině. Šlo hlavně o Usyka, jenž do zápasu vstupoval nejen s vizí si sáhnout na všechny mistrovské pásy organizací WBA, WBO, IBF a nově WBC, ale také vyhrát tvrdý, nelítostný souboj pro svou rodnou zemi. Pro Ukrajinu.

Ukrajinský lid sledoval jeho zápas s permanentním strachem, jestli v jejich blízkosti zrovna nespadne raketa. Nebo se nedozví další hrůzné zprávy z jiných koutů země. Ostatně tak, jak se to děje už třetím rokem, co na Putinův rozkaz k nim vtrhla ruská armáda a rozpoutala největší pozemní konflikt v Evropě od druhé světové války. Usyk si tak navlékl boxerské rukavice i pro ně.

„Devět měsíců jsem makal. Přišel jsem o Nový rok. Přišel jsem o narozeniny prvního syna. Přišel jsem o narozeniny druhého syna. Přišel jsem o narozeniny dcery. Přišel jsem o narození druhé dcery. Pořád jsem jen trénoval, trénoval, trénoval. Soustředil jsem jen na tento zápas,“ řekl Usyk na pozápasové tiskové konferenci, kam mimo jiné dorazil s vlajkou Ukrajiny.

Právě tu před usazením za pultík rozvěsil na svých rukou a vyjádřil jasné gesto nejen vstříc svému domovu, ale vůči celému světu: „Stojím za Ukrajinou.“ Reagovaly na to i ukrajinské špičky… „Ukrajinci trefují tvrdě. A nakonec budou všichni naši soupeři poraženi,“ napsal po skončení zápasu prezident Volodymyr Zelenskyj na Telegramu. A soupeři pochopitelně myslel ruské hordy, které devastují jeho zemi.

„Ukrajinská vytrvalost a síla rodí ukrajinské vítězství,“ pokračovala hlava státu. Na konto Usykova úspěchu se vyjádřil i jeho někdejší kolega z branže, slavný Vitalij Kličko, který zastává post starosty hlavního města Kyjeva. „Toto vítězství je pro dnešní Ukrajinu velmi důležité,“ napsal. „Prohrát nepřicházelo v úvahu,“ dodal později jeho bratr Wladimir, také bývalý úspěšný boxer.

Usykovo pozápasové stanovisko se dostalo až k těm, kteří jsou přímo v centru válečné vřavy. Mikola Oleščuk, velitel ukrajinských vzdušných sil, řekl, že Ukrajina opět dokazuje, jak silným národem je. „Jsme schopni bojovat za svou identitu, jazyk, kulturu i tradice,“ zmínil. Sama bojová jednotka pak zveřejnila úderný, nadšený vzkaz: „Sláva Ukrajině! Sláva těm, kteří ji brání, i těm, kteří ji oslavují.“

Ukrajina takové momenty úspěchu potřebuje. Samy o sobě jim válku nevyhrají, ale mohou posloužit jako motivace k bojům za záchranu země a vyštípaní ruských sil. Mohou pozvednout morálku vojáků na frontě. Vždyť o víkendu vznikl nový nejlepší boxer tohoto tisíciletí – a je z jejich země, z Ukrajiny. Je prvním boxerem, který se stal nesporným šampionem těžké váhy od doby, kdy Lennox Lewis porazil Evandera Holyfielda. A to byl rok 1999.

Usyk je tak dalším z velkých ukrajinských hrdinů – a svými výroky si dávno před zápasem, respektive po začátku války, vysloužil zpět respekt od národa. Není totiž tajemstvím, že když Rusko v roce 2014 obsadilo poloostrov Krym, kde se Usyk narodil, proti anexi se nijak neohradil, za což byl mnoha Ukrajinci kritizován. Teď je ale situace jiná. A Ukrajina vedle zbraní od Západu potřebuje do – doufejme – vítězného koktejlu přidat i více podobně velkých úspěchů.