Díla současného multimediálního umělce Jakuba Nepraše jsou známa po celém světě, jedním z jeho posledních významných počinů je plastika Fenix Energy, se kterou reprezentoval Českou republiku na Expu v Dubaji v loňském roce. Odrazil v něm téma, které je pro jeho tvorbu stěžejní: vztah přírody, lidstva a moderních technologií. Tuto linku sleduje i Neprašova samostatná výstava Digitální endemity, která začne 30. listopadu v pražské Trafo Gallery.

Znalci přírodních věd dobře vědí, že endemit označuje organismus, jenž vznikl a vyskytuje se pouze na výlučném geografickém území a nikde jinde. Má vazbu na konkrétní místo, s nímž je spjatý už od prehistorických dob, a nese v sobě zcela unikátní informace, které si prodírají cestu plynutím času a tudíž i evolučním procesem.

„Hypotetické digitální endemity, s jejichž existencí si koncept výstavy pohrává, mohou pro změnu představovat rozdílové prvky v technologické rovině, a to až do úrovně samoorganizovaných datových systémů včetně AI. Obě sféry pak mají bezprostřední dopad nejen na lidskou společnost, ale i podobu života vůbec,“ uvádí kurátor výstavy Radek Wohlmuth.

Foto: Jakub Nepraš

Plastika Fenix Energy, kterou Nepraš představil na dubajském Expu

Jakub Nepraš při tvorbě svých vlastních endemitů vycházel z informačních databází i sociálních procesů, které zkoumá pomocí současné vědy i filosofie. Podařilo se mu tak zaznamenat schopnost lidstva přizpůsobit se překotnému technologickému vývoji.

„Při konstrukci datových soch Nepraš využívá jak technologie, tak tradiční materiály. Vzniká tak unikátní vizuálně-ideový koncentrát, mnohotvárný nástroj s výjimečnou asociativní akcelerací – endemit,“ dodává Wohlmuth.

Neprašovy endemity jsou také do jisté míry izolované, ale jejich význam spočívá v tom, že nevznikly z ničeho, naopak se aktivně vyslovují k problematice a mohou ji svou existencí ovlivnit. Návštěvníky výstavy mají také přimět k zamyšlení nad symbiózou mezi prostředky přírodní a digitální evoluce. Endemity se totiž vzájemnou interakcí dále větví a formují nové evoluční patro.

Na tematiku evoluce Nepraš narazil už ve svém přelomovém díle Babylon Plant z roku 2006, kde se obsahově zaměřil právě na organičnost, mutaci a růst v přírodním společenství. Postupně se stále více zabýval prolínáním živého a neživého, proměnami ve společnostmi, technologiemi a odcizením lidí a přírody.

Poslední Neprašovo dílo, které v Česku rozproudilo celospolečenskou debatu, je světelný objekt Viditelnost. Ten na jeden rok osvětluje podloubí Městské knihovny na rohu Mariánského náměstí a Valentinské ulice, kde varuje před zvýšenou aktivitou českých dezinformačních portálů. Objekt je totiž napojený na server, který aktivně mapuje aktivitu manipulativních webů, a nejvíce tak září v momentě, kdy se vynořují nové falešné zprávy.