Oslavil dvaašedesát, řídí miliardový kolos a chce si zopakovat Ironmana. Závodní Porsche ale prodal

Aspoň 30 kilometrů běhu týdně, žádné jídlo po páté odpoledne, dobrý spánek... To jsou recepty Juraje Šedivého, šéfa Cetin Group, jak se udržet fit.

Luboš KrečLuboš Kreč

sedStory

Foto: Cetin Group

Generální ředitel Cetin Group Juraj Šedivý

0Zobrazit komentáře

Nejslavnější triatlonový závod světa, havajský Ironman, čítá 3,9 kilometru plavání, 180 kilometrů na kole a maratonský běh, tedy 42,2 kilometru. Každý rok se na něj z Česka kvalifikuje jen pár lidí, opakovaně se ho zúčastnil třeba olympijský veslař Miroslav Vraštil. V minulosti mezi nimi byl i Juraj Šedivý, na Slovensku narozený a v Česku usazený dvaašedesátiletý byznysmen, který začal s triatlonem v padesátce a má za sebou více než deset Ironmanů. „Ještě bych se na start závodu na Havaji rád postavil, to je takový můj sen,“ říká ve své kanceláři vedle O2 Areny, odkud řídí telekomunikační skupinu Cetin Group.

Výkonnostní sport patří k vrcholovým manažerům stejně jako kalendáře nabité schůzkami. Takže fakt, že šéf jedné z klíčových firem impéria finanční skupiny PPF je blázen do pohybu, nepřekvapí. Na druhou stranu, na rozdíl od řady svých souputníků a kolegů, kteří se neustále měří a sledují, má k vlastnímu sportování takový sympaticky sportovní přístup. Nebo snad ne?

„Jak se to vezme… Musím se přiznat, že jsem si začal sledovat, jak jsem se vyspal. Chodím do postele s hodinkami, i když to vzhledem k jejich velikosti není moc praktické,“ směje se a ukazuje zápěstí s černými Garminy s téměř pěticentimetrovým ciferníkem. A skoro omluvně, přesto vesele připomíná, že i on se stal jejich otrokem: „Když se vzbudím a mám pocit, že jsem se moc dobře nevyspal, ale hodinky říkají, že ne, že jsem spal dobře, přesvědčím se, že se mi to asi zdálo.“

Jinak se ale na ně spoléhá jen málo, především mu ukazují, kolik je hodin, kdo mu volá, jaká jej čeká schůzka a připomínají mu, že by si měl jít zaběhat. Týdenní limit nitranského rodáka je uběhnout aspoň 30 kilometrů. Sice se snaží je rozvrhnout do dvou či tří tréninků, občas mu ale prý nezbude nic jiného než třicítku dát na jeden zátah. „Vím, že to tak je špatně, ale prostě se to stává,“ říká v rozhovoru pro CzechCrunch, který je součástí série článků, v nichž představíme, jak o svém zdraví – psychickém i fyzickém – přemýšlejí lidé z nejvyšších pater byznysu.

V kalendáři žádný pevný časový blok, kdy cvičí, nemá, nechce si z pohybu udělat příliš velkou rutinu – a právě proto se nezřídka stane, že se k běhání či výšlapům do hor dostane až o víkendu. Výjimkou je, když se chystá na mimořádný sportovní výkon. Na světový šampionát se v roce 2015 kvalifikoval v rakouském Klagenfurtu časem devět hodin 45 minut: maraton uběhl v tomto závodě za tři hodiny 20 minut, a to po čtyřech kilometrech plavání a 180 kilometrech na kole. Mistrovství světa v rozbouřeném moři a v extrémních teplotách a vlhkosti na Havaji pak zvládl za 10 hodin a 42 minut. Konkurence na závodě v Koně na Havaji je velmi silná, na kvalifikaci je nutná alespoň půlroční příprava, to už bez striktního tréninkového režimu nejde,“ říká.

Jak se tedy udržuje v kondici, aby i ve věku, v němž mnozí pomýšlejí na důchod, zvládl ve své kategorii zaběhnout vítězně letní Jizerskou padesátku, jak to udělal třeba loni i předloni v létě, navíc bez extra tréninku? „Dneska z toho hodně lidí dělá vědu. A to je podle mě chyba. V první řadě vás to musí aspoň trochu bavit,“ krčí rameny a dodává, že nedrží speciální dietu ani nemá osobního kouče, nechodí do posilovny a ráno se nepotápí do ledové vody: „Kdybych si tím nechal řídit svůj život, nebyl bych spokojený, zbláznil bych se. Mám rád změnu a občas i nějakou nepravidelnost.“

A co strava? Třeba přerušované půsty? „Snažím se nejíst moc pozdě večer, přece jen s přibývajícím věkem se zhoršuje metabolismus. Po páté odpoledne už se držím zkrátka. Jinak co se jídla týče, nemám žádné zásady, nevyhýbám se ničemu, ale je pravda, že třeba vepřové se zelím nebo bůček si dávám opravdu výjimečně,“ říká muž, který od konce 90. let působí ve strukturách firem, jež vzešly ze státního kolosu SPT Telecom – byl členem vedení Českého Telecomu, finančním ředitelem Telefóniky O2, šéfem slovenského operátora O2 a poslední čtyři roky působí coby generální ředitel skupiny Cetin Group, již PPF vydělilo právě z mobilního operátora O2. Cetin je kromě Česka i na Slovensku, v Maďarsku, Srbsku a Bulharsku.

sediv

Foto: Archiv Juraje Šedivého

Ředitel Cetin Group při triatlonových závodech

Jen za první pololetí roku 2023 skupina vykázala tržby 504 milionů eur a hrubý zisk EBITDA před odpisy a daněmi 360 milionů eur, v českých korunách to představuje zhruba 12,3 miliardy a 8,8 miliardy. Podstatná část z toho připadá na český Cetin – obrat za prvních šest měsíců loňského roku byl 10 miliard korun a provozní zisk bezmála pět miliard. Není proto náhoda, že česká divize je vyjmutá z aktuálně probíhající transakce, kdy se spolumajitelem Cetin Group má stát obří telefonní operátor původně ze Spojených arabských emirátů e&.

Pro celý Cetin, a tedy i pro Šedivého, je hlavním úkolem posledních let (a zároveň hlavním zdrojem finančního úspěchu) přechod na mobilní 5G síť včetně výměny poskytovatele technologií z čínského Huawei na švédský Ericsson. „Česko bude v podstatě kompletně pokryté a vyměněné letos,“ říká s tím, že síť, kterou Cetin buduje, následně využívají O2 a T-Mobile, případně další telekomunikační firmy. Vodafone má vlastní infrastrukturu.

Cetin vznikl vydělením z O2, šlo o jeden z velkých byznysových projektů Petra Kellnera poté, co operátora získal v roce 2013 od španělské Telefóniky. O2 je sice i nadále klíčovým klientem Cetinu, nicméně například v datových službách podle Šedivého už představuje méně než polovinu jeho tržeb: „A tento podíl dál klesá.“

kukura

Přečtěte si takéCETIN prochází proměnou, které si nikdo nesmí všimnoutBěží díky němu mobily i rychlý internet. CETIN prochází proměnou, které si nikdo nesmí všimnout

Kromě 5G sítě je velkým tématem pro Juraje Šedivého a spol. také síť optických kabelů, jež by rádi dostali do co největšího množství nejen činžovních domů, ale i těch rodinných. Výhodou optiky oproti vzduchem šířenému internetu jsou stabilita a v zásadě neomezená kapacita, optický kabel toho zkrátka zvládne posílat i přijímat víc a bez ztrát na rychlosti. Na konci loňského roku mělo pevné připojení k internetu s rychlostí alespoň jeden gigabajt za sekundu 343 tisíc domácností a rychlost nad 250 Mb/s dohromady téměř 2,28 milionu domácností.

Podle Juraje Šedivého nyní čelí telekomunikační infrastruktura podobným výzvám jako energetika: „Také byla původně budovaná pro asymetrický provoz, tedy že data tekla zejména od poskytovatele k vám domů, nikoli naopak. Jenže stejně jako s rozvojem solárů dnes i elektřina proudí od vás do sítě, i v internetu lidé data nejen konzumují, ale stále víc i posílají. Technologicky je to nesmírně dynamické a zajímavé období, obnova sítě je v podstatě nikdy nekončící proces.“

Když je řeč o rychlosti, byť té virtuální, datové, je Šedivý, který jako teenager závodně běhal a jezdil cyklokros, člověkem na svém místě – rychlost totiž miluje. A speciálně tu, u které se pálí gumy a benzín. V minulosti se pravidelně umisťoval na předních místech v mezinárodním českém okruhovém šampionátu, včetně vítězství v prestižním šestihodinovém vytrvalostním závodě na brněnském okruhu: „Závody s cestovními auty jsou moje hobby. Dokonce jsme s kamarády měli několik aut, ale už jsme je prodali, je výhodnější si je pronajímat.“ 

sofer

Foto: Archiv Juraje Šedivého

Juraj Šedivý na archivní fotce z automobilových závodů

Tím posledním, které už ale jeho garáž opustilo, bylo Porsche GT2, hodně se najezdil i v Alfě Romeo 156 nebo v Audi A4. Pokaždé šlo o modely, které už by na silnici nemohly, protože prošly tolika okruhovými úpravami, že přišly o homologaci pro civilní provoz.

„Už nezávodím, ale občas se jedeme projet na okruh. Obyčejně do Rakouska, ale loni jsme byli i na mosteckém autodromu,“ říká manažer.

A jelikož se bavíme ještě pořád zkraje nového roku – má nějaké přání, respektive výzvu, kterou si do roku 2024 předsevzal? Třeba koupit si zase závodní speciál? Nebo natrénovat na Ironmana? „Na předsevzetí už jsem moc starý. Ironman by byl fajn, ale jinak… hlavně nepolevit, vydržet, být fit a bavit se. To přece stačí.“