Před několika dny se médii rozšířila smutná zpráva o skonu Shelley Duvall, známé především coby herečky z filmů jako Tři ženy, Annie Hallová a samozřejmě Osvícení, kde předvedla jeden z nejvýraznějších hereckých výkonů minimálně 80. let. Ve spojitosti se slavným hororem se přitom dodnes diskutuje o tom, co za herectvím Duvall stálo, a vznášejí se otázky jako: Stojí za to pro umění trpět? Jak moc? A co když to není rozhodnutí herečky, ale režiséra?

Film Osvícení, vycházející ze stejnojmenné knižní předlohy Stephena Kinga, představuje rodinu Torrancových – Jacka, jeho ženu Wendy a syna Dannyho. Spolu mají strávit zimu v jinak opuštěném, odlehlém hotelu Overlook coby správci. Zdá se to tak trochu jako dlouhá rodinná dovolená, v hotelu se ale brzy začnou dít velmi zneklidňující věci a Jack začne ztrácet příčetnost.

Když novinka uznávaného Stanleyho Kubricka v roce 1980 vstoupila do kin, dostalo se jí nemálo kritiky. Novináři měli výtky k režii, prý nedotaženému scénáři i hereckým výkonům Jacka Nicholsona a Shelley Duvall. Silně afektovaný přednes Duvall vzbudil zvlášť negativní pozornost včetně nominace na Zlatou malinu za nejhorší herectví. Od té doby se ale převažující názor na Osvícení výrazně změnil, dodnes se diskutuje o skrytých významech filmu a v neposlední řadě o tom, jak Kubrick podle všeho týral hlavní herečku. 

První zprávy o náročné produkci se objevily rovnou oficiální cestou v krátkém dokumentu Film o filmu Osvícení, který natočila dcera režiséra Vivian Kubrick. Objevuje se zde hned několik scén, kdy se Kubrick zdá být vůči Duvall přehnaně kritický nebo odmítavý a nebral vážně její pocity. V jednom momentě dokonce herečku vidíme v panickém záchvatu, což ona sama potvrdila v rozhovoru pro server ComingSoon.

„Jak mnozí ví, to natáčení pro mě bylo velmi náročné a dostalo se to do bodu, kdy už jsem to nesnesla a potřebovala jsem pauzu. Pauza ale stojí peníze a ten záběr je potřeba, takže jsem se trochu zhroutila,“ řekla Duvall v roce 2018.

Kubrickův záměr, co s postavou Wendy, jejíž manžel Jack se postupně zblázní a pokusí zavraždit ji i jejích syna, byl částečně zřejmý už dlouho před natáčením. Monografie Patricka Webstera o režisérově tvorbě Love and Death in Kubrick cituje jeho vlastní vysvětlení, proč Duvall obsadil: „Rozhodně tu roli nemohla hrát Jane Fonda, bylo potřeba někoho, kdo je zakřiknutý a zranitelný.“ Zatímco v knižní předloze Osvícení od Stephena Kinga je Wendy silná, samostatná žena, Kubrickovi nedávalo smysl, proč by někdo takový toleroval zneužívání ze strany manžela.

Při samotném natáčení to pak často mělo vypadat tak, jako by na sebe režisér vzal roli filmového Jacka a snažil se z Duvall získat co nejautentičtější, nejintenzivnější výkon skrze vyhrocené vztahy. V rozhovoru pro ComingSoon herečka překvapivě zmínila, že Kubrick si Wendy představoval jako onu silnou, drsnou ženu, kdežto ona sama ji chtěla hrát jako více podřízenou. Mezi oběma tak neustále panovalo napětí, které se promítalo i do postavy.

Intenzivní přitom nebyl vztah mezi hlavní herečkou a režisérem, ale i většina okolností a požadavky produkce. Natáčení trvalo více než rok, pracovalo se na poměrně izolovaném místě a někdy i 16 hodin denně, šest dní v týdnu. Pro Duvall to zejména v pozdějších fázích produkce (snímek vznikal chronologicky podle děje) znamenalo, že musela celé dny trávit ve vypjatých scénách s pláčem. U Kubricka bylo také typické opakování scén, dokud nezískal ty správné záběry.

Reprofoto: Warner Bros. Entertainment/YouTube

Stanley Kubrick v dokumentu o natáčení Osvícení

Herečka měla z celé zkušenosti poměrně smíšené pocity. Na jednu stranu uznávala, že Kubrick je tvrdý perfekcionista, který je pro dosažení svého cíle schopný jít na hranu únosnosti. Vícekrát také mluvila o náročnosti natáčení a jak se podepsalo na jejím zdraví. Zároveň ovšem mínila, že výsledek za to stál a vztah s režisérem byl v mnoha ohledech vřelý.

Otázka zhodnocení, zda byly okolnosti vzniku Osvícení akceptovatelné, se tak komplikuje už při zohlednění osobního názoru hlavní herečky. Kubrick byl nicméně známý svými obrovskými nároky na herce, jimž například nedával dostatečné instrukce, ale pak je kritizoval, když mu nedali, co chce. Dnes má převážně status bezmála geniálního filmaře, sebevědomého autora, jehož vizi a výsledkům se právem podřizovalo vše ostatní.

Případ Shelley Duvall ukázal, že skutečnost je – nejen v případě Kubricka, ale také filmu a umění obecněji – mnohem komplikovanější. Existuje například celá řada hereckých metod, které se prokázaly a nevyžadují silný tlak na psychický stav herců. Možná by za jiných okolností nevznikl snímek jako Osvícení, dnes mnohými považovaný za jeden z nejlepších hororů vůbec. A možná by se tolik nepsalo o významu jeho hlavní herečky. Možná také ale měli všichni štěstí, že se natáčení nevyvinulo mnohem horším směrem.