Čína je zemí, kde si svou dávku kofeinu obvykle nedáte v kávové, ale čajové podobě. Když tak v roce 1999 otevřel v Pekingu své první pobočky řetězec Starbucks, pro bohatší Číňany to bylo něco nového a neotřelého. Jenže o necelé dvě dekády později se jeho tamní monopol začal bortit – s explozivní razancí si totiž začala čínská města podmaňovat značka Luckin Coffee.

Ryze čínské kavárny založili sériový podnikatel Charles Lu Čeng-jao a miliardářka Jenny Čchien Č’-ja. První pobočky otevřeli teprve v lednu 2018 v Pekingu a Šanghaji. Do října téhož roku jich ale bylo 1 300. Zákazníky si Luckin začal získávat díky výrazně příznivějším cenám, než má Starbucks.

Nutně tak přilákal i pozornost investorů, třeba z řad Centurium Capital, GIC a Joy Capital, kteří do firmy nalili jen do dubna 2019 postupně přes 550 milionů dolarů. Na domácí půdě tak řetězec převálcoval i značku Costa Coffee.

Peníze rychle pálil, v květnu 2019 měl už 2 400 poboček – novou tak otevíral už každé čtyři hodiny. Přišel tak i čas vstoupit na americkou burzu Nasdaq, jejíž investoři firmu v květnu 2019 ocenili na pět miliard dolarů. To vše jen rok a čtvrt po otevření první pobočky.

Příběh Luckin Coffee ale začal znít až příliš dobře na to, aby nezačal vyvolávat otázky. Podezření, že něco není v pořádku, pojala i sanfranciská společnost Muddy Waters Research, která se primárně zabývá prodejem na krátko – jinými slovy ve velkém sázela na to, že cena akcií Luckin Coffee na burze půjde dolů.

V lednu 2020 publikoval Muddy Waters zdrcující report – usvědčoval Luckin z toho, že od vstupu na Nasdaq systematicky nafukoval čísla o svých prodejích. Firma nezveřejnila, kdo za reportem stojí, ovšem řekla, že ve dvou čtvrtletích investigaci provádělo více než 1 500 lidí na více než 600 pobočkách Luckinu, kde natočili tisíce hodin videa.

Například tak zjistili, že počet prodaných položek Luckin nafukoval nejméně o 69 procent. Z pětadvaceti tisíc shromážděných účtenek se také ukázalo, že průměrnou cenu, za níž Luckin prodává své nápoje, nafoukl asi o 12,3 procenta (běžně operuje na základě různě vysokých slevových kuponů).

Vymyšlených sedm miliard

Luckin nejdříve report kategoricky odmítl jako nepravdivý, ale potom, co se cena jeho akcií propadla o desítky procent, přiznal pochybení. Své prodeje nafoukl celkem o více než 300 milionů dolarů, tedy přibližně sedm miliard korun. Investoři tak byli podvedeni a pro Nasdaq to byl jasný signál k vyřazení z burzy.

Americké Komisi pro cenné papíry a burzu (SEC) navíc Luckin musel zaplatit pokutu ve výši 180 milionů dolarů. Na události reputačně tratila i velká poradenská společnost EY, která měla provádět audit Luckin Coffee, ale neodhalila zásadní pochybení.

Zhruba tady by obvykle příběh končil – když veřejně obchodovatelná společnost vědomě podvede investory, je to byznysový ekvivalent hrdelního zločinu. Taková firma by za normálních okolností upadla v zapomnění a zakladatelé seděli ve vězení. Jenže v případě Luckin Coffee se to nestalo a povedl se mu fascinující obrat.

V první řadě, vyhazov z firmy dostali krátce po provalení celé kauzy oba původní zakladatelé a několik dalších vysoce postavených manažerů. Novým CEO se stal v červenci Kuo Ťin-i a podle jeho slov nezůstal ve firmě v podstatě kámen na kameni, vyjma značky jako takové. Ta je totiž překvapivě stále silná.

Zatímco v Americe byla pověst Luckinu zničena, na druhé straně Pacifiku, kde leží celý byznys řetězce, byla situace zcela odlišná. Pro čínské zákazníky byl totiž podnik s modrým logem stále oblíbeným místem, kam si zajít na čaj a kávu nebo nekřesťansky sladké speciály, jako je kokosové sametové latté nebo latté s příchutí dortu red velvet. Pokud se čínský zákazník vůbec o obřím podvodu doslechl, nebylo to pro něj nic jiného než účetní chyba.

Zdánlivý reputační problém může být naopak výhoda, když do příběhu Luckin Coffee přimícháme trochu politiky a kultury. Pro mnoho nacionalisticky laděných Číňanů je Luckin Coffee dobrou značkou už jen kvůli tomu, že je značkou čínskou. „Luckin je skutečně národní podnik. Jde do zahraničí, kde obírá ostatní o peníze, a pak dává lidem v Číně poukázky na kávu,“ řekl pro Financial Times Wang Ning, 29letý manažer majetku v Pekingu a pravidelný zákazník kavárny.

Ačkoliv se to může zdát neintuitivní, na straně Luckinu jsou i finance. Přestože formálně požádal před dvěma roky o ochranu před věřiteli a vyhlásil bankrot, zbylo mu na účtu přes 700 milionů dolarů. Navíc oněch 300 milionů vymyšlených dolarů představovalo „jen“ přibližně třetinu z deklarovaných příjmů a z většiny byl tak explozivní rozvoj nejspíš skutečný.

Někteří z původních investorů, konkrétně Centurium Capital a Joy Capital, se tak relativně rychle vzpamatovali a v květnu 2021 poslali do Luckinu dalších 250 milionů dolarů. Nutno však podotknout, že ne všichni nynějšímu Luckin Coffee stoprocentně důvěřují.

Firma už sice deklarovala, že se chce na burzu vrátit, ale varovným signálem může být fakt, že auditorská společnost Marcum Bernstein & Pinchuk, najatá místo EY, svou práci vzdala s tím, že nemohla získat dostatek dat. Její místo tak zaujala firma z Hong Kongu.

Poslední čísla za první kvartál letošního roku však říkají jediné – Luckin Coffee je zpátky v plné síle. Celkově má už 6 580 poboček a jen za leden jich otevřel 360. Překonal tím i samotný Starbucks, který má v Číně 5 650 kiosků. Stal se tak největším čínským kávovým řetězcem.

Během prvního čtvrtletí také vydělal v přepočtu 8,6 miliardy korun, což představuje 90% nárůst oproti stejnému čtvrtletí před rokem. Vůbec poprvé se také posunul do černých čísel a připsal si zisk v přepočtu 57 milionů korun, oproti ztrátě v přepočtu 1,2 miliardy korun ve stejném období loni.

Jakkoliv jsou tak začátky Luckin Coffee pošramocené, globální hráči v kávovém a čajovém byznysu by se měli mít na pozoru. Jak vidno, někteří čínští kapitalisté jsou totiž draví a nebojí se pohybovat na hraně zákona a expandovat (alespoň tržně) na západ.