Téměř jako z filmu působí příběh Carlose Ghosna, bývalého šéfa aliance Nissan-Renault-Mitsubishi, a jeho útěk z Japonska do Libanonu. Nechybí v něm velké peníze, riskantní plán útěku, ani tajné služby.

Až do roku 2018 platil Carlos Ghosn za jednu z nejvýznamnějších osob historie japonské automobilky Nissan a předních postav světového automobilového průmyslu. Aura hrdiny však začala slábnout v momentě, kdy byl Ghosn obviněn ze zneužívání firemního kapitálu pro vlastní účely a další finanční machinace.

Mohlo by se zdát, že tím se přestane svět o tohoto muže zajímat, ovšem kousek, který předvedl ke konci minulého týdne, mu zajistil pozornost snad všech světových médií. Ještě předtím, než se pustíme do vyprávění příběhu, o který by mohlo mít zájem nejedno filmové studio, připomeňme si, kým vlastně Carlos Ghosn je.

Ghosn pochází z libanonské rodiny žijící v Brazílii. Krátce po jeho narození se však přestěhovala zpět do Libanonu, ve kterém dnes pětašedesátiletý byznysmen strávil celé dětství do doby, než odjel studovat do Francie na vysokou školu. Díky tomu je držitelem brazilského, libanonského i francouzského pasu.

Po svých studiích Ghosn rozjel zářnou kariéru v automobilovém průmyslu. Dlouhou dobu působil u pneumatikářského gigantu Michelin, kterému pomohl postavit na nohy jeho jihoamerickou divizi. Později se stal ředitelem i jeho severoamerického zastoupení. Odtud jej v roce 1996 osud zavedl do Renaultu, kde provedl radikální restrukturalizaci, a francouzská automobilka se i díky němu stala krátce po své privatizaci ziskovou.

Působení v Renaultu jej nakonec v roce 2000 přivedlo až do čela Nissanu, který se v době jeho nástupu potýkal se závažnými problémy. Ghosnovi se až v neuvěřitelně rychlém tempu podařilo zažehnat problémy japonské automobilky a udělal z něj ziskového výrobce automobilů dodávajícího vozy na trhy v Asii, Evropě i Americe.

V roce 2006 se díky přijaté funkci generálního ředitele Renaultu i Nissanu stal vůbec první osobou, která vedla dvě společnosti umístěné v žebříčku Fortune Global 500 zároveň. Je považován za jednu z nejdůležitějších postav vytvoření automobilové aliance Renault-Nissan-Mitsubishi, která je druhým největším producentem vozů na světě.

V Libanonu, který se zmítá v hospodářské i politické krizi, se stal vzorem zahraničního úspěchu celé země. Dokonce se dostal i na tamní poštovní známky a těší se zde velké vážnosti. A to dokonce i poté, co se jeho hvězdná kariéra začala hroutit jako domeček z karet.

Zlatá klec

Na Ghosnovu hlavu padala nejrůznější obvinění spojená s finančními nesrovnalostmi v účetnictví Nissanu již delší dobu. Klec ovšem spadla až v listopadu 2018, kdy byl Ghosn obviněn z nelegálních finančních machinací, jako nepřiznávání všech příjmů, které získával od Nissanu, což byl také důvod k jeho překvapivému zatčení přímo na letištní ploše v japonské Hanadě.

Po propuštění na kauci přišlo v dubnu další zatčení, jak informoval deník The New York Times, a to na základě nových důkazů, které byly díky vyšetřování celé kauzy získány. Ty hovořily o využívání financí Nissanu v osobní prospěch. I v tomto případě byl Ghosn propuštěn na kauci, ovšem bylo mu nařízeno domácí vězení pod přísnou kontrolou kamerovým systémem nainstalovaným před domem.

Nesměl používat internet, ani s nikým komunikovat, a zcela mu byl zapovězen styk s jeho ženou a dalšími příbuznými. V podstatě se tak stal zajatcem japonské justice, jejíž postup byl v tomto případě maximálně nekompromisní. A to už se pomalu dostáváme k útěku, který Ghosn uskutečnil minulou neděli v Tokiu.

(Ne)vinná hudební zábava

Podle informací BBC, s odvoláním na libanonskou televizi MTV, měla v domě Ghosnových probíhat slavnostní večeře, které se účastnila i kapela. Když se hosté pobavili a muzikanti začali ukládat své nástroje do pouzder, do jednoho z nich přibalili také 167 centimetrů vysokého Carlose Ghosna. Díky tomu se mu podařilo nepozorovaně proniknout přes veškeré bezpečnostní systémy, a to jak v domě, tak i na letišti Kansai. S útěkem mu měla pomáhat jeho manželka i bezpečnostní agentura, jejíž členové byli mezi hudebníky.

Alespoň tak zněla původní senzační verze Ghosnova útěku, která začala kolovat médii. Jeho manželka i další blízcí však tvrdí, že k ničemu, jako byl útěk v pouzdře na nástroj, nedošlo. Podle dostupných informací se měl Ghosn přepravit soukromým letadlem do Istanbulu a z něj do Bejrútu. Není zcela jasné, jak se mu podařilo překročit hranice, jelikož měly být všechny tři Ghosnovy pasy v držení právníků.

I přesto Ghadi Khoury, ředitel politických záležitostí libanonského Ministerstva zahraničí, uvedl, že Ghosn použil při vstupu do země svůj francouzský pas, jelikož patrně měl duplikát, což není nic neobvyklého. V Bejrútu se shledal se svou ženou, se kterou neviděl již více než rok.

Jaký bude konec Ghosnova příběhu, je momentálně ve hvězdách. Nicméně jeho útěk prozrazuje, že svědomí velkého muže automobilového průmyslu minulé dekády nemusí být zcela čisté. Sám Ghosn již z Libanonu vydal k celé věci své vyjádření, v němž silně zkritizoval japonský soudní systém a dodal: „Neutekl jsem spravedlnosti – osvobodil jsem se od nespravedlnosti a politického pronásledování.“

Na čí straně stojí pravda? To se dost možná kvůli útěku již nikdy nedozvíme. Jak informuje deník The Financial Times, japonská policie již začala vyšetřovat jeho okolnosti, vtrhla do Ghosnova tokijského sídla a tureckou policií bylo zadrženo několik osob včetně pilotů a obsluhy letového provozu tureckého letiště Atatürk.

Lze předpokládat, že do samotného útěku byl svým způsobem zapojen i Libanon, který se však odmítl k celé věci vyjádřit. Libanon v současné době nemá s Japonskem uzavřenou dohodu o vydávání a lze předpokládat, že země bude za svým hrdinou stát. Což nastínil již v roce 2018 ministr vnitra Nohad Machnouk prohlášením, ve kterém řekl: „Libanonský fénix nebude spálen japonským sluncem.“