Před rokem měla společnost nanoSpace v Domažlicích jednoho zaměstnance, který obstarával e-shop a dělal vše, co bylo třeba. Od komunikace přes faktury a balení zásilek. Na jakékoliv změny chyběly peníze. Vyráběla a prodávala pro většinu lidí poměrně okrajové zboží – povlaky, přikrývky nebo polštáře určené hlavně pro alergiky. Na šití roky používala jakousi nanotkaninu, která byla pro svět poměrně nezajímavá. Pak se vše změnilo. Radikálně.

Když přišla pandemie, zkušenosti s nanotkaninou firma přetavila do podoby roušek, respirátorů a šátků a každý měsíc se po přelomovém jaru stal pro firmu rekordní. Na konci roku se obrat skoro zpadesátinásobil na 128 milionů korun a nanoSpace vyrostlo o 4 648 %. „Ze dne na den nám narostl počet objednávek z 10 na 1 000+,“ říká Lucie Konečná, provozní ředitelka nanoSpace.

Firma na trhu působí od roku 2012, tudíž si šitím produktů s nanovlákennou membránou především pro alergiky a astmatiky vytvořila velký náskok. Během loňska tak rychle dokázala přijít se stejnou technologií určenou na novou potřebu: nanovlákennou ochranou nosu a úst.

Celkem se za rok 2020 prodeje dotlačily na milion nanovlákenných roušek, 250 tisíc nanorespirátorů a několik desítek tisíc antivirových šátků. Několikanásobně vzrostly i prodeje protiroztočových přikrývek, polštářů a povlaků s takzvanou nanovlákennou membránou pro alergiky či samočisticích nátěrů.

„Na začátku roku 2020 jsme měli jen pár desítek objednávek denně, v září jich bylo i deset za minutu. To vám může zamotat hlavu, my jsme ale sedm let dřeli na propagaci českých nanotechnologií, a tak jsme se i v těchto momentech snažili zůstat při zemi,“ uvádí Konečná.

Podle ní se změnilo fungování celé firmy. Místo toho, aby zaměstnávala jednoho člověka, bylo najednou jasné, že situaci nedokáže řešit interně. „Nebylo možné sehnat desítky zaměstnanců a vlastní sklad v tak krátké době. Proto jsme se rozhodli automatizovat,“ vypráví Konečná a popisuje spojení s firmou, která za ni odesílá objednávky, přechod na automatizaci účetnictví a spravování e-shopu.

„Museli jsme si pronajmout nové kanceláře v Písku a začít školit další lidi na zákaznickou podporu. Zrovna nyní nabíráme další lidi a pronajímáme si další prostory. Důležité pro nás bylo to, aby zvládli rychle fungovat samostatně, aby se mohli přesouvat dle epidemiologické situace na home office. Našeho druhého zaměstnance jsme prakticky školili z 98 % přes telefon,“ vysvětluje.

Ale nebyla to jediná nová situace, se kterou dosavadní osazenstvo dosud nemělo zkušenosti. „Mně je 28, byla jsem markeťák a najednou jsem musela řešit provoz. Největší radost mi udělal ale zaměstnanec naší partnerské výrobní firmy, který mi v prosinci řekl, že jsou nám moc vděční, protože díky nám nemuseli nikoho propustit,“ dodává.

Nanovlákenné materiály nanoSpace vyvíjí a vyrábí ve spolupráci s několika firmami, a to českými. Co se týče ochrany při dýchání, zkoušela firma více produktů, ale vlastní výrobu má jen na antivirové šátky. Funguje ale i jako prodejce dalšího zboží, pečlivě přitom vybírá české výrobce s nanotechnologiemi. Její zakladatel Jiří Kůs totiž zároveň předsedá tuzemské Asociaci nanotechnologického průmyslu a dlouho se o jejich známost snaží.

Přesto, jak loni řekl v rozhovoru pro CzechCrunch, to byl dlouho marný boj – firmy pracující s těmito materiály byly opomíjené a často se pohybovaly na hraně výdělku. V nanoSpace na tom byli ostatně podobně.

„Koronavirus nás překlopil do kladných čísel, jinak jsme pořád investovali a táhli jsme za sebou dluh ze začátků. Umožnilo nám to realizovat naše plány, urychlilo rozhodnutí automatizace celého prodejního a expedičního procesu, můžeme daleko víc investovat třeba do marketingu. Cash flow je na úplně jiné úrovni,“ uvedl Kůs.

U zrodu, ale bez zájmu

Česká republika přitom podle něj u zrodu konkrétních výrobků a aplikací nanotechnologií byla. V Česku se patentovala verze stroje na průmyslovou výrobu nanovláken už v roce 2005, a to od firmy Elmarco. Je tu ale i řada dalších oblastí. Například vlákenné nanostruktury, nanokrystaly nebo nanostrukturace povrchů založená na speciálních nátěrech na stěny, které umějí rozkládat viry, bakterie, alergeny i zápach.

Lze vyrábět i plastové čočky, díky nimž je i s velmi malým světelným zdrojem osvětlit daleko víc prostoru. A tak podobně. Málokterá firma si však držela stabilní finance na rozvoj, což se s nástupem čínského viru změnilo. Jak Kůs shrnul: „Z oboru, který nebyl srozumitelný, se stalo něco, co je velmi sexy.“ Přesto se jeho snaha, aby z Česka udělali nanotechnologickou velmoc i politici, zatím s takovým úspěchem nesetkala.

Letitá snaha o známost technologií jako celku a investice do vzdělávání zákazníků se však vyplatila právě i v konkrétních číslech nanoSpace. Lucie Konečná dodává, že zatímco většina prodejců roušek zaznamenala loni v létě pokles poptávky, zájem o roušky a respirátory s nanovlákennou membránou stále rostl. Mimo jiné proto, že se zvyšovalo povědomí o české kvalitě.

„Někteří se předzásobovali na podzim a ukázalo se, že udělali dobře, když opět byla část zboží během jednoho dne vyprodána. Jiní tu nejkvalitnější ochranu potřebovali pro svou práci, život či na cesty, a tato potřeba přes léto neklesla,“ myslí si Konečná.

Nejčastěji u nanoSpace nakupovali lidé se sníženou imunitou, kteří nanoroušky používali už před pandemií, ale také lékaři a alergici. Na podzim se o nanovlákenné výrobky začaly zajímat i firmy a školy. Hitem zimy se pak staly antivirové šátky s nanovlákennou membránou. Společnost je šije i na zakázku pro velké české a zahraniční firmy, zahraniční golfové kluby, neziskové organizace a sportovce. A k antivirovým šátkům přidala další designy.

Budoucnost firmy zahrnuje představy, že se i se zklidněním pandemie podobný typ ochrany stane trvalou součástí ochrany lidského zdraví. Konečná doufá, že jakmile lidem nebude dobře, bude slušnost roušku si nasadit. Už dřív u firmy během chřipkové sezóny nakupovali lidé, kteří byli po onkologické léčbě.

Teď by se mohli ve stejném období chránit i senioři. Firma je ale stále především výrobcem protiroztočových přikrývek a polštářů pro alergiky a chce tento sortiment rozvíjet. „Potom budeme mít více prostoru ukázat, s čím vším mohou nanotechnologie pomoci lidem v běžném životě,“ dodává Konečná.