Až do 19. století byl po soumraku plamen jediným zdrojem světa. Se zkrocením elektrického proudu ale přišla žárovka, vynález, který navždy proměnil noc na den. Za jejím masovým využíváním stál podnikatel a vynálezce Thomas Alva Edison, kterého bychom mohli nazvat Billem Gatesem či Elonem Muskem své doby.

Vynálezy rodáka z malé vesnice Milan v americkém státě Ohio přinesly revoluci do celé řady odvětví a ze společnosti, kterou založil, se stal nadnárodní konglomerát, jenž je dodnes jednou z největších společností v celých Spojených státech. Za Edisonovým úspěchem však nestály jen jeho schopnosti, ale také nemorální postupy, které využíval k prosazení svých cílů.

Stačí jediné stisknutí tlačítka, otočení knoflíku či zatáhnutí za šňůrku a wolframové vlákno ve vakuem vyplněné skleněné baňce se rozžhaví natolik, aby z místnosti vymetlo i poslední zbytky tmy. Dnes zcela běžná součást našeho života, ale až do konce 19. století něco zcela nepředstavitelného.

Budiž světlo

I přesto, že autorem svícení pomocí elektřiny není přímo Thomas Alva Edison, byl to právě on, kdo tuto technologii výrazně vylepšil a rozzářil 20. století. Stalo se tak v roce 1879, tedy v době, kdy měl americký vynálezce na svém kontě například již zdokonalení psacího stroje, fonograf či uhlíkový mikrofon.

K registraci žárovky došlo 21. října, jak dokazují patentní listiny, které byly nyní vydraženy za částku 27 tisíc dolarů (přibližně 675 tisíc korun). Arch vydražený společností Oak Auctions obsahoval celkem 37 evropských patentů týkající se objevu žárovky. Součástí kolekce jsou patenty samotného Edisona, ale také dalších objevitelů včetně Josepha Swana, který byl v honbě za věčným elektrickým světlem Edisonovým rivalem.

Jak Edison, tak i Swan vycházeli při svém výzkumu z již objeveného principu světla žhavením materiálu, nad kterým bádali vědci téměř od počátku 19. století. Swan sice dal žárovce přibližnou dnešní podobu, nedařilo se mu s ní však obchodně. Situace se změnila až v momentě, kdy se jeho patentů ujal Edison, který sám v této oblasti bádal. Edison Swanovu žárovku vylepšil a ve spolupráci s ním začal s jejím komerčním prodejem pod hlavičkou Edison-Swan Company.

Válka proudů

Žárovka je pouze jednou z mnoha kapitol Edisonova neuvěřitelného života. Ten byl poznamenán jeho urputností dosáhnout svých cílů, k čemuž neváhal použít i poměrně nemorálních prostředků. Že Edisonovy morální kvality nebyly příliš vysoké, dokazuje například jeho způsob vedení boje ve sporu, který je znám jako „Válka proudů“.

Celý Edisonův byznys byl postaven na využití stejnosměrného proudu. Když se v roce 1884 objevil na amerických březích srbský génius Nikola Tesla, stal se Edison jeho prvním zaměstnavatelem a velkým vzorem. Nadšení z Edisona však Teslu brzy přešlo, jelikož majitel Edison General Electric, ve které zaměstnával množství schopných vynálezců chrlících jeden patent za druhým, odmítal jeho návrhy na využití střídavého proudu a následně i vyplácení slibovaných odměn.

Tesla tedy po čase Edisona opustil a uchýlil se pod křídla George Westinghouse, který byl sám vynálezcem, ale především podnikatelem. Teslovy objevy na poli střídavého proudu jej ohromily natolik, že se rozhodl vynálezce finančně podporovat a nechat mu volný prostor pro bádání. Střídavému proudu se začalo dařit a postupně se ukázalo, že je daleko praktičtější než Edisonův stejnosměrný proud.

Čas zabít slona

Na řadu proto přišly Edisonovy ostré lokty a snaha střídavý proud všemožnými způsoby zdiskreditovat. Edison navázal kontakt s elektrotechnikem Haroldem P. Brownem, který veřejně brojil proti využívání střídavého proudu. Během svých veřejných vystoupení například tímto typem proudu usmrcoval zaběhlé kočky, psy i koně.

V negativní kampani sehrály svou roli i popravy trestanců. Edison se zasloužil o to, aby bylo do státního inventáře zakoupeno elektrické popravčí křeslo. Cílem bylo v lidech vyvolat strach z používání zařízení, která pracují na stejném principu jako stroj, kterým se popravují lidé. Pro samotnou popravu na elektrickém křesle se snažil prosadit pojem „zwestinghousován“, aby jméno svého soupeře zdiskreditoval co nejvíce.

Tyto snahy střídavý proud nezastavily a Edison „Válku proudů“ prohrál. Jeho posledním pokusem bylo využití střídavého proudu k popravě slonice Topsy. Tato obskurní podívaná byla natočena, samozřejmě technikou z Edisonovy dílny, a distribuována po celých Státech. Ani její smrt však nezastavila kilometry a kilometry vedení střídavého proudu, které Spojené státy pokrývaly čím dál tím hustší sítí.

Střídavý proud nakonec začalo využívat i Edison General Electric. Stalo se tak již bez Edisona, který svou společnost opustil. Ta se nakonec spojila s dalším z Edisonových rivalů, společností Thomson-Houston, ze svého názvu vypustila Edisonovo jméno a ve 20. století se stala jedním z největších nadnárodních konglomerátů zasahujících do řady oblastí od letectví přes zdravotnictví až po média.

Edison je dnes ve Spojených státech považován za velkého vynálezce. Více než jím byl spíše schopným, lépe řečeno všehoschopným obchodníkem, který dokázal zručně využívat kreativních myšlenek druhých a tvrdě pronásledoval své rivaly. I přesto by bez něj dnešní svět vypadal zcela odlišně. Nebýt jeho tvrdosti a houževnatosti, svět by se možná nikdy nedočkal řady vynálezů, které navždy proměnily tvář naší společnosti.