Základní „ekonomická“ třída v letadlech je terčem bezpočtu vtipů, z nichž většina se týká nedostatku místa a otázky, zda lze vůbec mluvit o nějaké formě pohodlí. Jedním z možných řešení by bylo přinutit letecké společnosti snížit marže na letenkách. Zajímavější alternativu ovšem představuje koncept známý ze slavných červených britských autobusů – dvoupatrové sezení.

„Tyhle směšné diskuze o potřebě svolení ke sklopení opěradla nebo návštěvě toalety bychom vůbec neměli mít,“ říká autor leteckého konceptu, Jeffrey O’Neill. Projekt uspořádání sedadel v letadle do dvou pater nese jméno Zephyr a vychází mimo jiné z O’Neillových mnoha zkušeností z cestování do 171 zemí. Cílem je zachovat ceny ekonomické letové třídy a přitom výrazně zvýšit jak komfort, tak soukromí.

Zephyr svým řešením necílí na zcela nejzákladnější typ sezení. Všechny ostatní chce však proměnit nabídnutím dostatečného místa pro ulehnutí ve třídě „premium economy“, což někdy není možné ani pasažérům s business letenkami. Dvoupatrový design umožňuje do stejného prostoru usadit stejné množství lidí jako v typickém oddílu premium economy, ale poskytnout zkušenost známou jen majetnějším cestujícím.

Nedostatek místa je problémem hlavně pro delší lety, které mohou mít na tělo výrazně negativní vliv. Pokud cestující nemají možnost si ani při osmi a více hodinách v letadle protáhnout nohy nebo lehnout, lze u nich očekávat vyšší únavu a náročnější vypořádávání se s časovými posuny. Podobně velký nápor na fyzickou i psychickou kondici se letecké společnosti často snaží kompenzovat jinými výhodami jako občerstvením nebo zábavou.

O’Neill však zmiňuje, že většina pasažérů by tyto „bonusy“ ráda vyměnila za více prostoru. „Podle námi zorganizované studie by 70 % cestujících místo podobných výhod preferovala moci si prostě lehnout a spát,“ říká. Řešení, které by to umožnilo, je prý plně kompatibilní s velkým množstvím současných letadel a navíc nabízí potenciál většího zájmu o třídu „premium economy“.

Design Zephyru v relativně dostupné ceně letenky každému nabídne kromě samotného sedadla také velký odkládací prostor a lavičku. Tu lze přidáním odnímatelného segmentu do prostoru pro nohy proměnit na jednoduchou postel. Z opěradla sedadla se pak vysouvá malý žebřík vedoucí do horní kóje. Jelikož jednotlivá sezení nejsou hned vedle sebe, pasažéři mají alespoň určitou míru soukromí. Navíc se jedná o dobrý příklad sociálního distancování.

O’Neillův produkt nyní prochází schvalovacím procesem pro udělení patentu a prostřednictvím crowdfundingu se snaží získat prostředky na další vývoj. Na portálu Republic.co chce vybrat přes milion dolarů, přičemž aktuálně se blíží minimální hranici, kterou je 100 tisíc dolarů.

Předběžně prý o patrové sedačky Zephyr už projevily zájem aerolinky jako British Airways, Virgin Atlantic, Delta nebo Japan Airlines. Základní cena jedné kóje má být 30 tisíc dolarů (zhruba 700 tisíc korun), což je méně než polovina typického sedadla pro business třídu. Aerolinky si budou moci připlatit za exkluzivnější potahy sedaček, paměťovou pěnu nebo OLED displeje.

Autoři Zephyru už mají domluvu s výrobci a po technické stránce je vše v pořádku. Nyní je tak úspěch hlavně v rukou aerolinek, které mají podle O’Neilla možnost jasně vykročit směrem k budoucnosti cestování letadlem.