Ekonomicky tíživé situaci a ještě méně radostným výhledům do budoucnosti teď čelí de facto všechny státy. Ještě o něco dramatičtější nicméně byly události posledních týdnů ve Velké Británii, kde se dokonce hovoří o potenciální destabilizaci nejen tamního, ale globálního finančního systému. Mohou to za to standardně nudné penzijní fondy, které bojují s rostoucími úrokovými sazbami. Může se opakovat scénář krachu americké banky Lehman Brothers? Britská centrální banka zatím zajistila, že ne.

Ve svém komentáři pro CzechCrunch píše o situaci v britské ekonomice Štěpán Hájek, analytik finančních trhů ve společnosti XTB. Proč se najednou finanční systém rozkolísal, čeho se můžeme obávat a co je potřeba udělat, aby se penzijní fondy opět staly stabilními?

***

Před pár týdny jsme „slavili“ čtrnáct let od krachu americké banky Lehman Brothers, což následně rozblikalo červené kontrolky nad finanční stabilitou po celém světě. Pád banky byl symbolem velké finanční a hospodářské krize, která následovala a způsobily ji mimo jiné rostoucí úrokové sazby. Křehkost celého systému předpovídal málokdo, jelikož pocházela ze stabilního trhu s nemovitostmi. Na jeho krach by si přece nikdo nevsadil.

Podobné paralely poslední týdny najdeme ve Velké Británii. Úrokové sazby znovu rostou a tentokrát to jsou „nudné“ a stabilní penzijní fondy, které svou strategií postavenou na nulové úrokové sazbě začínají ohrožovat britskou, potažmo globální finanční stabilitu. Britská centrální banka však na rozdíl od případu Lehman Brothers nouzově zasáhla a celou situaci stabilizovala. Takže se vlastně nic neděje a můžeme se soustředit na důležitější věci, jako je třeba válka na Ukrajině, ne? Není tomu tak.

Ostrovní centrální banka totiž dala penzijním fondům ultimátum. „Do pátku si dejte svá portfolia do pořádku, nouzová pomoc ten den skončí.“ Co se vlastně ve Velké Británii děje a jak moc velký problém by mohl nastat?

Jak už zaznělo na začátku, penzijní fondy mají být nudné instituce investující do nudných cenných papírů, aby především ochránily kapitál a doručily nějaký výnos. Za posledních deset let byla ta nuda až příliš velká a výnosy z tradičních bezpečných obligací, jako jsou státní dluhopisy, byly poblíž nule. Aby fondy doručily nějaký výnos, začaly investovat podle strategie Liability Driven Investment (LDI).

Strategie LDI zajišťuje proti nízkým výnosům tím, že si fondy půjčují na marži, aby zvýšily svou expozici ve státních dluhopisech. Bohužel zajištění rizika proti nižším sazbám příliš nefunguje, když sazby najednou rostou. Vedle rostoucích úrokových sazeb a inflace podporuje v růstu výnosy také expanzivní fiskální politika, kde výnosy odrážejí rostoucí rizikovost investice do britského dluhu.

Vysoké výnosy a klesající ceny dluhopisů způsobily růst požadavků protistran na kolaterál. Penzijní fondy tak musely dluhopisy prodávat, aby měly dostatek hotovosti, což vytvářelo další tlak na poklesy dluhopisů a tedy růst výnosů. To zvyšovalo znovu požadavky na kolaterál a tak dále.

Rostoucí tlak na dluhopisy a margin cally penzijních fondů tedy donutily britskou centrální banku zasáhnout a znovu spustit program kvantitativního uvolňování (QE), kdy se na trhu objevily státní dluhopisy také na straně poptávky. Výnosy se poté dostaly výrazně níže, ale po týdnu začaly znovu znatelně růst.

Guvernér Bank of England Andrew Bailey však v úterý přišel s dost zásadními komentáři. Zaprvé volatilita na trhu je vyšší, než jaká by zvládla stress test centrální banky. To zní až hrozivě. Za druhé intervence centrální banky je pouze dočasná a skončila minulý pátek. Centrální banka nebude program QE dále prodlužovat a nehodlá kontrolovat výnosy ze státních dluhopisů. Penzijní fondy tak musejí dát do pořádku svá portfolia, jelikož jde o dost zásadní hrozbu pro finanční systém a jeho celkovou stabilitu.

V pátek pak nouzová pomoc britské centrální banky skončila, přesně jak slíbil guvernér Bailey, a nyní hrozí, že likvidita na trhu s britskými státními dluhopisy úplně vyschne. Výnosy mohou růst o další procenta, portfolia nejstabilnějších fondů budou v hluboké ztrátě a britské domácnosti bez důchodů.

Pokud budou výnosy strmě růst, fondy musejí dluhopisy prodávat, ale na trhu nebude možná žádný kupec. Panika, kterou může podobná eskalace způsobit, se může velmi jednoduše rozlít do ostatních aktiv. Jako první bychom cítili panické propady na trzích, především na těch dluhopisových a poté i akciových. Sekundární dopady už by musela znovu brzdit centrální banka, jinak by došlo k destabilizaci finančního systému.

Penzijní fondy musejí nyní navýšit hotovost, aby nedostaly další margin cally, a tedy prodat některá aktiva. Nejlikvidnější jsou akcie, což nezpůsobí další destabilizaci na trhu s dluhopisy. Zdálo se, že centrální banka nebude moci nouzový program ukončit, ale zatím z trhu zmizela a nechává ho žít podle sebe.

Žádný armagedon se sice v pátek nekonal, ale boj není zdaleka u konce. Jisté je jedno. Penzijní fondy potřebují mnohem přísnější regulaci, která bude počítat s negativním vývojem jako s možným scénářem. Podobné události se totiž jednou stanou a jejich přesah může být enormní. Stačilo by stanovení minimálních marží a penzijní fondy budou znovu nudné instituce.